Článek
Vládní koalice představuje jeden myšlenkový směr, opozice ten druhý. Spolu se domluvit nedokáží. V debatách převažují emoce. Rozum je až na druhém místě. Problém tkví v tom, že ani jeden tábor nedokáže chápat obavy toho druhého. Jedni se bojí oligarchizace společnosti, druzí o naší prosperitu.
Společnost je rozdělená a bohužel nejsou snahy ji zcelit. Marketéři ovládli politické strany, leckdy u nich chybí společná ideová základna. Volební programy se píší podle toho, aby zaujaly co největší množství voličů. Ti z obavy o budoucnost snadno podléhají vábení jednoduchých řešení. Bohužel je při řešení složitých otázek chybou hledat snadná řešení.
Nepomáhá říci, že za vše může Babiš nebo Brusel. Pan Babiš je výslednicí poptávky po jednoduchém, snadném životě. Nadávky na Brusel zase pramení z toho, že máme obavy, jak se přizpůsobíme novému životu. Strach z toho, že nebudu mít vše pod kontrolou.
Obavy lidí je třeba brát vážně. Žijeme v době, která dramaticky mění svět kolem sebe. Čelíme důsledkům změn klimatu, počítače nás seznamují i pohřbívají. Je logické, že mnoho lidí by se rádo vrátilo do starých časů. Vše bylo jasnější, srozumitelnější. Nepomůže intelektuální přezíravost. Je třeba nabídnout pomoc i moc i lidem patřící do jiné sociální bubliny.
Mezi stoupenci pánů Babiše, Fialy či paní Pekarové jsou lidé hloupí i chytří. I ti mohou přinést dobré nápady. Proto je dobré s nimi komunikovat. Co však musíme odmítat, je vyvolávání nejrůznějších populistických gest. Jestliže významná část společnosti vnímá jako důležité provést důchodovou reformu, musí se o tom vést společenská debata. Ta není o tom, že si diskutéři odmítají veškeré argumenty a návrhy, ale o tom že řeší jak ten problém společně vyřeší. Fakta, návrhy a vstřícnost.
Uznávám, že je mé přání dosti utopické, přesto je myslím důležité se o něj pokusit. Jako jednotlivci i stát jsme už prošli mnoha krizemi. Tuhle také překonáme. Jde jen o to s jakou elegancí.
