Článek
Předem říkám, že štěnice používám jako příklad toho co se stane, pokud nějaký problém neřešíme včas a dostatečně. Pokud se neřeší, přemnoží se a žerou nakonec všechny. V reálu to nyní zažívají v Paříži, ale postupně se přidávají i další evropská města. O problémech s těmito parazity věděla francouzská metropole mnoho let. Neřešila je. Štěnice tak nyní mohou mít domácnosti ze skromných poměrů i ty mnohem lépe zajištěné. Můžete si je přinést z autobusu i letadla. Boj proti nim je na dlouho a je drahý.
Podobné je to s problémy sociálního systému. Pokud má problémy jeden člověk, možnosti společnosti jak zasáhnout je dost. Pokud se však nebudou řešit, začnou se kupit a nakonec zasypou všechny. Příklad?
Vezměme si například neutěšený stav péče o seniory. Pečovatelek, které by jim pomáhaly u nich doma, je málo a jsou drahé. Volná a dostupná místa v domovech důchodců nejsou. Příspěvek na péči nestačí na pokrytí jejich základních životních potřeb. Pokud mají štěstí a jsou bohatí, mohou si zaplatit i tu pečovatelku která má vyšší ceny. Pokud mají hlouběji do kapsy, je to mnohem obtížnější. Často nějak pomáhá rodina a je to správně. Bohužel ani to často nestačí.
Zdánlivě se problémy bohatých a chudých nesetkávají. Bohužel jen zdánlivě. Tím, že nějaký chudší senior nemá na své základní životní potřeby, postupně čím dál více zatěžuje zdravotní systém. Doktoři a sestry nemají zkrátka dost času k tomu, aby se mohli věnovat prevenci i u těch bohatých. Rodina se snaží nějak zajistit jejich potřeby, ale leckdy to jde jen s velkými oběťmi. Nezbývá dost peněz na ostatní členy rodiny. To snižuje jejich pracovní uplatnění, což znamená menší příjem na daních a ještě méně do sociální péče. Výsledkem je přetíženost personálu, malá kapacita a drahý provoz. Nic z toho netěší ani ty bohaté.
Proto je důležité řešit ty menší problémy, nepřerostou pak do těch velkých. Vyjde nás to levněji a bude to i účinnější. Chce to jediné, být aktivní. Proto by se lidé měli ptát svých poslanců a zastupitelů, jak budou řešit nedostatečnou kapacitu (domovů důchodců, lékařů.....). Nespokojit se s prázdnými frázemi. Prohlášení politika, že na to nejsou peníze, totiž znamená jen to, že jej to nezajímá. On je placen za to, aby peníze našel.
Politická reprezentace, napříč celým správním systémem má totiž jako jediná, dostatečné nástroje na řešení strukturálních problémů. Musíme však trvat na to, aby s takovými řešeními přicházeli. Často jsou totiž nepopulární, ale nutná. Přijímat jen tak se nikomu nebude chtít. Nepočítejme však s tím, že změna půjde bez zvýšení daní, zmenšení dotací a vyšších cen.
Bez toho, abychom zakročili proti přemnoženým štěnicím, se nám lépe nepovede. Ale zadarmo to nebude. Jde jen o to jestli se k problému postavíme čelem, nebo budeme nápravná opatření odkládat na neurčito. Zaplatíme je pak však s přirážkou.
Hodně odvahy nám všem.
