Článek
Nedávno jsem si díky vlastní nešikovnosti natrhl vazy v kotníku. Zranění bolestivé, ale život neohrožující.
Co však život ohrožuje, je nedostupná lékařská péče. Byla to velká nemocnice, na chodbě nepanoval žádný ruch, lékař přijmul do ordinace tak jednoho pacienta do hodiny. Sestry nepříjemné a byl cítit velký nezájem o pacienta. Na ošetření jsem na pohotovosti čekal 4 hodiny a bez výsledku.
Musel jsem jít druhý den místní polikliniku. Chápu, že pokud by tam měli někoho vážně zraněného, nebudou mít na mne čas, ale neměli.
Je to jeden z mnoha případů, které se dějí dnes a denně. Lékařů je málo, chování zdravotnických pracovníků ve velkých nemocnicích je leckdy zarážející.
Co s tím?
Zdravotnictví bylo ze své podstaty vždy oborem velmi exkluzivním. Na lékaře se člověk učí mnoho let, potřebujete nejen vědomosti, ale i mnoho mnoho drahého materiálu. To vše se musí zaplatit.
V ČR to hradíme povětšinou formou povinného zdravotního pojištění. Problém je, že takový systém nedokáže dostatečně ocenit dobrou lékařskou péči. Lékař prostě dostane určitý počet bodů, za který mu zaplatí, a zbytek je jeho boj. To podporuje schematicky poskytovanou péči, nutící pacienty se jaksi vejít do předepsaných kolonek ve formuláři. Nevejdou-li se, mají smůlu. Příkladem je mé dlouhé čekání. Nikdo z nás si nevybírá místo, kde se zraní, prostě se to stane.
V minulosti proběhl pokus tento přístup nějak redukovat. Jsou to ty zavrhované zdravotnické poplatky. Lékaři by dostávali okamžitou vazbu na to, kolik pacientů ošetří. Bohužel se staly hlavním tématem volební kampaně a vystrašení lidé nakonec zvolili populisty, co je hned zrušili. Vedlo to k tomu, že je zdravotní péče nyní nedostupná.
Chyba určitě není jen ve zrušení plateb. Chybí koncepce rozvoje zdravotních služeb a dlouhodobá práce na ní. Včera jsem se objednával na prohlídku k očaři. Jsem starší pán a zrak se prostě horší. Termín vyšetření je za 3 měsíce. V minulém zaměstnání jsem často hledal lékaře různých atestací pro své autistické klienty - nenašel. Od dětských obvodních lékařů po psychiatry. Zdravotní pojišťovny to neřeší. Pošlou Vám seznam seznam svých lékařů a ti vám řeknou, že mají plný stav. Ministerstvo vás odkáže na zdravotní pojišťovnu. Bludný kruh. Vám zbydou klienti, kterým neumíte pomoci.
Zároveň roste počet ordinací, které přes podepsané smlouvy vybírají od svých pacientů různé poplatky. Je otázkou, na kolik je to legální, ale je zjevné, že lidé jsou ochotni za péči platit. Chybou však je, pokud pro tyto poplatky není jejich účel jasně deklarován. Často se děje, že lékař je ochoten Vás přijmout do stavu, jen pokud zaplatíte administrativní poplatek za zapsání. To je chyba. Pokud má pacient platit, má to být za léčbu, nikoli za administrativu. Proto trvat na bezplatné všeobecné lékařské péči je pokrytecké. Aby bylo jasno. Lékaři mají velmi často pěkný plat. Bezesporu jim náleží, ale nezapomínejme na to, až budou zase tvrdit, že živoří. Nikdy to neufinancujeme.
To neznamená, že bychom měli nechat chudé umírat na ulicích. Již tehdy měli možnost tyto poplatky neplatit.
Další chybou je malá a neúspěšná snaha ministerstva o lékaře. Chybí. Doktorem se člověk nestane po měsíčním online kurzu. Musíte se učit mnoho let. Potom dostanete diplom a zjistíte, že máte vcelku dvě možnosti:
- jít svou specializací dělat někam na venkov, často špatně placenou, časově náročnou, bez odborné pomoci od ostatních kolegů, spousta administrativy
- vzít místo v nějakém větším zdravotnickém zařízení za pěkné peníze, můžete sice sloužit hodně směn, ale nikdo nekontroluje kolik toho vlastně za tu směnu uděláte, vždycky se můžete někoho zeptat, když něco nevíte a ty nezdravotnické úkony udělá někdo za vás
Jak to dopadne, je myslím nasnadě.
Řešení nebude levné, ani rychlé. A to ani pokud dáme větší příležitost emigrantům. Z toho prostého důvodu, že pacienti se musí umět se svým lékařem domluvit bez obtíží.
V současné době jsou lékaři schopni dělat doslova zázraky, stát jim to však komplikuje zastaralou administrativou a neschopností občanům vysvětlit co, jak a proč potřebuje. Například zdravotnické poplatky, nebo zdravotní knížky.
Péče o zdraví je častým námětem politických kampaní. Volební hesla však ještě nikdy žádnou situaci nevyřešila. Bohužel však nevidím ani u jedné z našich parlamentních stran snahu o zlepšení situace. S improvizací již o mnoho dále nedojdeme.
