Naše bezpečí - dokončení

Pokračujeme v úvaze o naší bezpečnosti. (Viz https://medium.seznam.cz/clanek/jan-kuncar-nase-bezpeci-uvod-313409) Nejprve pár dalších pojmů.

Svoboda nezná klid. Je to neustálý drobný neklid, v němž se různé požadavky řeší osvědčenými metodami, aby docházelo k co nejmenšímu zraňování. Ohled na druhého není slabostí, ale naopak silou ducha.

Šlápne-li mi někdo na nohu, mohu mu dát facku nebo přijmout jeho omluvu. Co z toho je silnější? (Šlape-li mi někdo na nohu úmyslně a opakovaně, pak mám povinnost se bránit!)

Svoboda předpokládá vypočítatelnost a spolehlivost. Takového syna, studenta, rodiče, souseda, farníka si všichni přejí a mají ho v úctě. Svoboda je určena k tomu, aby byla vložena do něčeho smysluplného a trvalého. Tím ji naplním. (‚Nevaž se, odvaž se!‘ jen obohatí zadavatele reklamy.)

Někdy je člověk přesvědčen o nutnosti se zadlužit. Chce si splnit sen (svůj domek, auto…). Sny jsou důležité, mohou být motorem naší aktivity; ale je třeba vyhrnout rukávy a jít je uskutečňovat. (Např. si na dům nejprve vydělat a pak jej koupit ‚za své‘ – abych neživil banku…)

Představu ‚bydlet zadarmo‘ má člověk, který ‚ve svém‘ nebydlí 20 let! Už vůbec je střelbou do vlastní nohy brát si ‚investiční byt‘ na hypotéku. Skutečným investorem je totiž banka; vy jste jejím bílým koněm.

Říká se: ‚Zbabělec je bývalý hrdina, který má ženu, děti a hypotéku.‘ Dluhy skutečně berou na dlouho (často na trvalo) svobodu! Rodina hospodařící na dluh brzy zbankrotuje. Často se bohužel zadluží nesmyslně. Dnes se mluví o ekonomické gramotnosti a pokoušíme se ji učit děti ve škole a jejich prostřednictvím jejich rodiče. Často je to pozdě, ale nějaký přínos je zřejmý.

Proč nechceme vidět, že:

Řecko je pro nás ‚příliš daleko‘? USA si hraje na světovou velmoc. Ano, mají armádu, výzbroj – ale podívejte se na jejich dluhy! Dvakrát ročně v USA vypukne ‚skoro bankrot‘, kdy se vydíráním dosahuje navýšení státního dluhu, když před tím několik dní (týdnů) nedostávají federální úředníci plat. A jede se dál, všichni se tváří: ‚tak to má být‘.

Ohrnujeme nos nad talířem, ve kterém máme oběd našich vnoučat! Svůj oběd a oběd našich dětí už jsme dávno snědli. Dokud budou vládnout politici, situace se nemůže změnit!

Lékař sedí v hospodě. Pak vstane a jde k jednomu z hostů: „Pane Nováku, povolil jsem vám jedno pivo denně. Co tu sedím, máte už čtvrté!“ „Ale pane doktore, tohle je na 7. března 2032!“

Pojem ‚hřích‘ jsme vytěsnili z rodinného i společenského slovníku. Mluvme tedy o zadlužování našich vztahů, naší budoucnosti. Je to totéž a rozumíme tomu.

Jsme nakaženi i dalšími negramotnostmi!

Být platným členem společnosti znamená:

Jako se učíme rodný jazyk, číst a psát, občanským dovednostem se máme učit právě tak – nerodíme se s nimi. Jenže: kde se učit? Výjimečně to lze i ‚samostudiem‘. Pro usnadnění učení byly vymyšleny školy. A pak je tu přede vším rodina. Jenže mohou negramotní rodiče nebo učitelé vyučovat dovednosti, které sami nemají?

Když nás EU uvítala velkorysými dotacemi, nalili jsme jo do asfaltu a betonu. O občanském vzdělávání obyvatel nikdy nikdo nahlas neuvažoval. (Nevzdělaný člověk nemá potřebu vzdělávání; neví, co mu chybí. A volí stejně naladěné politiky.) Dnes jsme svědky úpadku občanské gramotnosti prakticky v celém euro-americkém světě.

Konečně se dostáváme k jádru sdělení. Rozum říká: proti dronům (zatím ojediněle) přilétajícím z nepřátelského východu je nutno se bránit. Nutno počítat s tím, že po dronech mohou následovat rakety. Budeme-li slabí a nerozhodní, pak i na vojsko – proč naší slabosti nevyužít?

Už bylo řečeno: na pomoc nechť spoléhá jen ten,

Hrozí nám válka? Nehrozí, už dávno probíhá. Je hybridní (používá různé formy, často vynalézavé). Zatím se nebojuje o naše území (tomu brání stateční Ukrajinci). Ale už desetiletí bojuje nepřítel o srdce, duše, odvahu našich lidí. (Celého kolektivního Západu.) Putin kritizuje naše slabiny, proto mu mnozí nepřemýšlející dávají za pravdu. Jenže on nabízí mnohem horší možnost,kterou jsme šťastně (a bez velkého přičinění) setřásli před desetiletími. Zdá se, že ne natrvalo. Darovaná svoboda má menší cenu než vybojovaná.

Místo opravy polámaného kola a znovu nafouknutí pneumatiky říkají putinovci: „Hoďme celé auto do kopřiv a pojďme pěšky! Opusťme to, co je na korbě.“ (Nezapomeňme také, že 200 let válčíme proti přírodě, a ona se brání! Neútočí.)

Neexistuje ‚zlo jakožto opak dobra‘ ani ‚rovnováha dobra a zla‘. Zlo je tam, kam nevpustíme dobro. Tak prosté to je. Jsme svědky světa, v němž se přemýšlení, hodnocení nahrazuje pocity. Zprávy hodnotíme líbí/nelíbí – koho zajímá jejich pravdivost?

Mimochodem: Nepřekročitelná slabina AI je v principiální neschopnosti pracovat s pravdivostí informací. (Navíc AI stále víc vedle původních zdrojů informací využívá svých předešlých výstupů! Krmí se stále víc sama sebou…)

Svět je pro konzumenty informací nepřehledně složitý. Je stále ještě průhledný pro ty, kdo chtějí budovat pro sebe a další generace přátelský svět: zjišťují, že drtivou většinu ‚senzačních informací‘ vůbec nepotřebují a nezabývají se jimi. A pár skutečně užitečných informací si ověří přemýšlením a hledáním hodnověrných pramenů.

Ježíš říká: „Pravda vás osvobodí!“ Dělíme se na ty, kdo touží po svobodě dětí Božích a hledají pravdu, a na ty, kdo svobodu odkládají z obavy před odpovědností. Bohužel u voleb má každý z nás jeden hlas. A politici vědí, kolik je kterých!

Od politiků nečekejme, že podpoří občanské vzdělávání – bylo by to proti jejich zájmům. Bohužel i církev promarnila staletou možnost vychovávat lid k uvědomělému užívání svobody; místo toho tlačila k bezpodmínečné poslušnosti (i pofiderním!) lidským autoritám. (Není divu. Její mocenská struktura se stala součástí výkonné moci.) Tyrani na to navazují (čerpají zkušenosti), populisté využívají proti-reakce a ovládají tak masy.

Postřehl někdo, že jsme po staletí ve (většinou studené) válce s politickými elitami? Civilními i náboženskými?

Ale zpět do současnosti. Nebude-li mezi námi dostatek lidí oplývajících občanskými ctnostmi, neuhájíme svoji samostatnost. Stačí-li nám ‚chléb a hry‘, nestaráme se, kdo sedí na Hradě nebo v Bruselu.

V Izraeli mají dospělí občané doma zbraň – nikoliv pro řešení sousedských sporů, ale k obraně vlasti. Nepovažuji to za vhodné, ale něco to říká o odhodlání bránit se nepříteli. (Zbraň doma dává pocit bezpečí, ale bezpečnost to ohrožuje – hrozí úmyslné/neúmyslné zneužití.)

Ochotni bránit svoji vlast proti vnitřnímu/vnějšímu nepříteli budeme, uznáme-li hodnoty, na kterých je budována. A za tyto hodnoty musíme být ochotni nasadit život! Když to hodnověrně prokážeme, nikdo nám životy brát nebude. Nynější bez-hodnotová (pragmatická) vláda tomu ovšem nepomáhá.

V jakém duchu vychováme své potomky? Jak jim předat, co sami nemáme?

Dojde-li k vážnému incidentu, vlády reagují ‚mimořádnými opatřeními‘ – lidi to rádi vidí. Na místě zločinu pár dní zbytečně hlídkují ozbrojené složky. Stojí to peníze, ale je jasné, že na tomto místě v dohledné době k ničemu nedojde. Úlitba pocitům obyvatel. Raubíři s tím mohou počítat: udělají někde menší paseku, tím k místu připoutají pozornost – a mohou nerušeně spáchat větší melu někde jinde.

Taky se roztrhl pytel s oznamováním bomb. Je jasné, že jde o plané výhrůžky. Pokud někdo chce skutečně uškodit (Vrbětice, Pardubice), nebude to přece hlásit – naopak provede akci zcela skrytě. Naše nesmyslná (alibistická) reakce na výhrůžky je vlastně důvodem, proč k této kriminalitě dochází. Od toho, že se žáci chtějí ulít ze školy až po lidi, které láká vidět z blízka na živo zásahové jednotky v akci.

V této situaci je zbytečné se zabývat prohledáváním označeného objektu. Veškeré úsilí má jít k rychlému dopadení oznamovatele. Tomuto delikventovi nemá být poskytnuto ‚5 minut slávy‘. Má být potichu a důkladně potrestán – nejlépe dlouhotrvajícími veřejnými pracemi. Což lze uložit v přiměřené formě i mladistvým.

Právě tak nerozumím tomuto: Vyděrači jsou na jeho účet poslány peníze. Proč už za hodinu nemá majitel účtu pouta na rukou? Vypátrat jej v době on-lajnové přece musí být hračkou. Stačí mezinárodní dohoda o automatickém prolomení ‚bankovního tajemství‘ u kriminálních činů. Pokud ovšem politici nechtějí využívat tohoto ‚mlžného oparu‘ sami nebo pro své ‚kmotry‘.