Článek
Máme plnit závazek vkládat 3,5% HDP do obrany země a 1,5% HDP do souvisejících investic: budování dálnic a modernizace železnic (usnadnění přesunu vojsk), kybernetická bezpečnost, atd.
O čem se vůbec nemluví? O nás! Jako by se nás to netýkalo. Osvěžme si nejprve pojmy.
Pomoc
Motto: Jsme se synem u televize. „Táto, pomůžeš mi s úkolem?“ „Ano, rád.“ Po půlhodině týž dotaz. „Ano, ale tady se úkol nedělá.“ Po další chvíli syn odchází do pokoje. Za pár minut jdu za ním. Syn sedí u prázdného stolu a kouká z okna: „Mám přestávku.“
Mnoho lidí si představuje: Napadne-li nás nepřítel, schováme se do krytu (určitě s televizí a internetem). ‚Kdosi‘ nás osvobodí, my vylezeme z krytu a poděkujeme. A je to! Případně zasáhnou naši profesionálové – přece si je platíme! (V krytech ovšem chceme pečovat o nemohoucí.)
Co znamená ‚pomoc‘?
- Začnu se vším nasazením, jehož jsem schopen (v krizových situacích jsem schopen nevídaného).
- Po nějakém čase přijde kdosi a podpoří mne. Připojí se a doplní, čeho nejsem schopen, nebo mne nenapadlo.
Viz situace na Ukrajině. (Němci na počátku chtěli posílat helmy a neprůstřelné vesty.) Stěžujeme si: v dějinách nám nikdo nepřišel na pomoc. Jenže my jsme se o odpor ani nepokusili, nebylo v čem pomáhat. Chyběl nám Zelenský… Staří Čechové za vším viděli Boží prozřetelnost a říkali: „Člověče pomož si, a Bůh ti pomůže.“
Suverenita
Motto: Pokud se rozhodnu studovat na gymnáziu, dobrovolně na sebe beru určité povinnosti. Kdosi spoléhá na mé předvídatelné chování. Rozhoduji-li se, zda ráno vstanu a půjdu do školy nebo ne, není to projevem svobody ale nezodpovědnosti.
Suverenita znamená svrchovanost: nikdo mnou nemanipuluje, já činím rozhodnutí. Mám představu, čeho chci dosáhnout a jsem připraven přinášet oběti (překonávat lenost). Opakuji: Oběť je investicí do budoucnosti. Kdo není ochoten investovat do budoucnosti, nic pěkného nemůže očekávat. Přinejmenším mám být spolehlivým partnerem jiným (lidem, zemím) při spolupráci, nečíhat ‚kde se dá co urvat‘. A nevyužívat obtíží jiných k vlastnímu prospěchu.
(Ukrajinská komunita u nás vytváří značné hodnoty. Dostává nějaké dávky, ale odvádí do našeho státního rozpočtu mnohonásobně víc. Na úkor Ukrajiny: v mírové době by tyto hodnoty odváděli své zemi. A my se pyšníme tím, že jim nepošleme ‚ani korunu‘.)
K přinášené oběti patří: Nechce se mi, ale já chci a udělám to. Je to prozíravé ‚dalekozraké sobectví‘, o němž byla řeč.
Naši suverenitu neomezuje ‚Brusel‘ – EU byla naše šťastná volba! Sedí tam lidé, které jsme tam vyslali. Snad nehájí vždy naše zájmy – ale to je náš problém! Proč tam nevyšleme ‚lepší‘? (O národních zájmech jsem psal: mají Němci či Italové jiný zájem? Všichni chceme, aby nám bylo pěkně na světě – a to nikoliv na úkor druhých.) Lépe než výklad poslouží obrázky, vytvořil jsem je za pomoci AI.
Vztah ČR k EU
Mnozí lidé mají EU za bankomat, kam se chodí pro dotace (levý obrázek). Nejsme ani v eurozóně. Ač máme nadprůměrný počet obyvatel, nejsme tahouny, ale potížisty: nespoluurčujeme směr vývoje. (Závodníka běžícího o kolo zpět závod nezajímá; chce to vzdát a obviňovat ty, kdo mu utekli. Obyčejná závist. Pochopitelná, vysvětlitelná, ale nesmírně škodlivá. Otravující duši národa a ochromující touhu jít dopředu.) Být součástí budovatelského týmu (pravý obrázek) je vzrušující, ale až po té, co okusíme první výsledky. Rodiče vědí, jak je obtížné udržet u dítěte aktivitu, dokud…
EU je obrovská a doposud nevyužitá příležitost, pokus pofiderní a vratký mír nahradit trvalou spoluprací. Někdejší nepřátelé se v míru tolerují (kdoví, jak dlouho jim to vydrží). Ale společné budování z nich dělá parťáky, pomáhající si přátele. (‚Všichni za jednoho, jeden za všechny!‘) Kolik našinců je ochotno sednout do lodi a veslovat (dotace brát jako odměnu za společné úsilí)?
Vyhlásili jsme volný pohyb lidí, zboží a služeb. Právem se zlobíme na Trumpa, zavádí-li nám cla. Jenže naše vnitřní předpisy působí, jako by pohyb zboží a služeb měl vnitřní 40% clo. Je to proti našim zájmům; proč to politikům dovolíme!?
Situace EU
Máme volbu (jak dlouho ještě?): vytvoříme společné Spojené státy evropské (obrázek vlevo) nebo zůstaneme spolkem 27 spolu se hašteřících ‚národních států‘ (obrázek vpravo)? Pojem ‚národní stát‘ je v globálním světě absurdní; patří do 19. století. (Na mistrovství světa v ping-pongu bojovalo německé družstvo žen: hráčky se domlouvaly se svou trenérkou rodnou čínštinou! Nevím, jak dobře umějí německy…) Reprezentují nejlepší z nás, nehledíme na národnost.
Příště (10.9.) pokračování (viz https://medium.seznam.cz/clanek/jan-kuncar-nase-bezpeci-dokonceni-314185).
