Dezinformátoři

Motto: Lidé posílající jiné lidi na smrt (nacisté, komunisté, putinovci) nežijí v tom hnusném světě. Žijí si svůj rodinný život s milovanou manželkou a dětmi, sportem a kulturou. Do ‚pracovního světa‘ si odskočí vydělat na svůj ‚první život‘. Je to byznys, který je živí. Nic víc. Jsou loajální k výdělku, moci – ne k myšlence (to jen předstírají).

Stejně tak vymýšleči konspiračních teorií. Bývají za to placeni ‚ve valutách‘: mohou to být rubly, dolary, eura i koruny. Nebo je platem jen pocit důležitosti. (Konzumenti a šiřitelé těchto teorií jsou hlupáci nepoužívající rozum – oni sami nevědí, čemu skutečně věří…) Tomio Okamura je natolik soudný (a prohnaný), že jistě nevěří svým politickým kecům – jenže ty jej živí, a zatím docela dobře.

Ve světě dezinformací a konspirací totiž nelze žít! Pokud bych skutečně považoval svět za řízený spiklenci (židy, Sörösem, americkými imperialisty…) pak se nemohu ani zakousnout do rohlíku ze sámošky – může přece být otrávený! Ne, tito lidé žijí velmi podobné životy jako ostatní lidé. Jenže pak ‚jdou do práce‘ – na sociální sítě, do parlamentu… a tam prostě ‚vydělávají‘ (buď peníze, nebo ‚směnitelné lajky‘).

[Pozn.1]: Hlupákem není, kdo ‚dostal méně rozumu‘. Nikdo nemůže být ostouzen za to, co nedostal. Hlupák rozum dostal, ale odmítá jej používat – nese tedy vinu/hřích.

Co takoví lidé hlásají? Cokoliv, po čem je momentálně společenská poptávka. Za co dostanou dobře zaplaceno (penězi, vlivem, slávou…). Takže se otáčejí jako korouhvičky. Od Putina, přes covid a vakcíny ke ‚zlým Ukrajincům‘ (přece jim nebudeme pomáhat!). V čase covidu bylo vděčným tématem anti-vaxerství.

Byla to největší chřipková pandemie v novodobých dějinách, která v letech 1918-1920 usmrtila 17-50 milionů lidí (podle některých odhadů až 100 milionů). Přesný počet nelze prokázat: statistiky jednotlivých zemí nebyly na stejné úrovni a navíc se nerozlišovala smrt ‚na chřipku‘ a smrt ‚s chřipkou‘ (úmrtí z jiné příčiny zkomplikované chřipkou).

Co se proti tomu podniklo? Prakticky nic. Léčba ani vakcína nebyly a tak se jen pacientům ulevovalo běžnými postupy, což bylo často jen provázením ke smrti. Na péči o tyto lidi i tak zdravotnictví vydalo nemalé peníze, každý předčasně zemřelý člověk představoval značnou finanční ztrátu pro svoji zemi.

Tento průšvih nastartoval výzkum do vysokých obrátek. Buď se hledaly ‚oslabené formy‘ virů (patogenů), které nevyvolaly nemoc, ale imunitní systém si vetřelce ‚osahal‘ a vytvořil si jednoúčelové zabijáky přetrvávající v těle (imunita). Když se pak tělo setkalo se skutečným virem, vytáhlo ‚ze skladu‘ svoji zbraň a rychle ji namnožilo. Tahle strategie má ovšem své limity (především vývoj a ověření dlouho trvá). Viry se poměrně rychle mění (mutace), přizpůsobují se podmínkám – zkoušejí proniknout přes ‚obránce‘.

Zkusila se i jiná cesta. Virus nemůže existovat samostatně, musí ‚vlézt do buňky‘. Aby se v těle množil, musí s ním buňka spolupracovat. Virus odmítnutý buňkou má smůlu, nerozmnoží se. Výzkumem se zjistilo, že lze tělu dodat takové ‚odmítače‘ – a dokonce že mohou být dost podobné pro různé druhy virů. Vytvořila se tedy základní skládačka, do níž se vloží jen malá část specifická pro určitý virus.

Běžná vakcína se vyvíjí desítky let. Za stejnou dobu se vyvinula ona skládačka a stačí jen otestovat, který specifický dílek mozaiky přidat pro účinnost proti určitému viru – což lze zvládnout v několika měsících. Zatímco testování jakéhokoliv léku trvá léta, tahle skládačka už je dobře otestovaná, takže zbývá prověřit jen modifikaci – spíš na účinnost než na již zaručenou neškodnost. To je odpovědí na námitky typu: ‚nevěřím vakcíně, byla vyvinuta příliš rychle‘.

Někdo má přirozenou imunitu a neonemocní i bez očkování – jenže to nikdo neví předem! Vakcína prvého i druhého typu nemůže z principu ochránit všechny před nákazou, ale ‚jen‘ 60-90% lidí. Zato ve většině případů, kdy nemoc skutečně propukne, má očkovaný mírnější průběh. Připomeňme si: při velkém výskytu zejména mezi zranitelnými je třeba v nemocnicích ohromného počtu intenzivních lůžek; takové nárazy nelze pokrýt – lékaři se tak musí obtížně rozhodovat, komu dát šanci…

Existují lidé (asi 5%), kteří nemohou být očkováni, ač by chtěli. Jak tyto lidi chránit? Jedině solidaritou! Jsou-li očkovatelní (95%) očkováni, mají šanci ti první přežít ve zdraví. První skupina se tedy nemá o čem rozhodovat. Druhá ano – a je to věc morálky. Ve vyspělých zemích nerozhoduje cena: státy pořídí vakcínu a podávají ji zdarma. Neočkuji se zdaleka jen pro sebe – ale především pro druhé! Mohu nemoc přenášet, i když u mne nepropukla – a tuto možnost vakcinací prakticky vyloučím!

[Pozn.2]: V Africe se ani očkovatelná většina nemá o čem rozhodovat: vakcína buď není, nebo je nedostupně drahá. Často není, kdo by ji rozvezl (někdy v mrazicích boxech) a aplikoval. V Evropě se miliony nespotřebovaných dávek likvidovaly, Africe nebyly nabídnuty (i proto, že tam nebylo, kdy by očkoval).

Pandemie by jistě odezněla i bez očkování a náročných karantén. Její zákeřnost spočívala v naprosté nezvyklosti společnosti na tento typ viru. Až jsme si na něj zvykli, je to ‚skoro běžná chřipka‘. Od řady mudrlantů zaznívalo při očkováních proti covidu: „Zbytečnost!“ Náklady na očkování jsme skutečně mohli ušetřit – za cenu pár milionů mrtvých! A to je nějaká ztráta (i finanční)!

Pokud se někdo očkovatelný očkování vyhnul, může si to ‚šlechetně‘ zdůvodnit. Kdo chce, hledá způsob; kdo nechce, hledá důvod. Je známo, že u neočkovaných je větší výskyt ‚dlouhého covidu‘: onemocnění mohlo probudit jiné v těle přítomné patogeny a vznikly chronické potíže – často nespecifické.

Vrátím se k začátku: příběh (ne)očkování proti covidu je pouze jedním článkem v ‚neposlušnosti dezinfo-scény‘ – teď už zase frčí něco jiného. Ale podstata je stejná! Zase bude kdejaký ‚švec‘ sdělovat jako odborník svůj nepodložený názor na cokoliv… (V poslední době frčí zaštítit se vědeckou prací profesora, kterého nikdo nezná! A amerických bestselerech se píše: ‚Paní Smithová z Alabamy v roce 1980 udělala tuto zkušenost.‘ – a už přes to nejede vlak.)

Ostatně nic nového! Už 2.000 let nám jistý Ježíš nabízí fungující vakcínu pro pěkný život – vyzkoušel ji sám na sobě! A přece drtivá většina lidí jsou anti-vaxeři a odmítají se touto vakcínou nechat naočkovat. Např. se před vakcinací ukrývají v církvi… Před Bohem budeme stát každý sám (ač směřujeme do společenství). Tedy za nikoho se neschováme.