Zářné vítězství AfD, nebo rozpad?

Navazuji na článek Demokracie nebo demokrachie? (https://medium.seznam.cz/clanek/jan-kuncar-demokracie-nebo-demokrachie-304410)

V Sasku-Anhaltsku získala AfD 44,3% hlasů ve volbách s rekordní účastí (77,8%). Komentátoři řeší příčiny; samozřejmé hledají ‚místní specifika‘ a nezamýšlejí se nad systémovým problémem.

Lýkožrout při svém rozmnožování nesmí napadnout zdravý strom – ubránil by se mu a jeho populaci by zahubil. Mrtvý strom též nemůže napadnout – uhynul by hlady. Musí napadnout právě umírající strom– stihne v něm 1-3 populace. Smrt stromu nezaviní, jen využije a urychlí.

Nejsou na tom některé politické formace (AfD, Okamurova SPD, Ficův SMĚR, Wilders…) obdobně? Nevyvíjejí činnost likvidátora zkrachovaného podniku??

‚Demokrachie‘ plánující v intervalu jednoho volebního období (mnoho slibů beztak nesplní) totiž mimoděk vytváří oblasti ne nepodobné odumírající tkáni. Zmizí zde neefektivní a nepotřebný průmysl, zavřou se doly a uhelné elektrárny – to je správné pro budoucnost! Ale teď?

Vyžaduje soustavnost, vytrvalost.

My řešíme zavírání strojírenských podniků vyrábějících nepotřebná auta.

Systémové problémy jsou v ‚demokrachii‘ neřešitelné a svět na takto závažné problémy stůně a hyne. Z více důvodů vzniká stále víc ‚odumírajících‘ oblastí, v nichž zoufalí (a vzteklí!) občané/voliči chtějí ‚potrestat viníka‘. Problémy typu migrace, klimatická opatření pro zmírnění (sucho) i přijetí dopadů lze řešit na úrovni Spojených států evropských, ale nikoliv na úrovni jednotlivých zemí nebo účelově sestavených svazků.

Nutně ovšem musí předcházet přechod od ‚demokrachie‘ k dosud nikdy neuskutečněné demokracii – politici v čele vlád se v principu nedohodnou (ledy by dorazila katastrofa, kterou si neumíme představit – a to si nepřejeme).

Ocitne-li se člověk chtějící prožít naplněný život v umírající oblasti (spíš se taková oblast vytvoří kolem něj), má tři možnosti:

3. Odejít tam, kde (zatím) může bez překážek budovat kariéru.

K první volbě je nutná dávka hrdinství – k tomu nelze nikoho nutit, jen povzbuzovat. Záludným politikům je příjemnější se vyhnout než se s nimi špinit. Jenže tím umožníme neurvalcům bez odporu dobývat další území. Aby zlo rostlo, stačí se ‚dívat jinam‘.

Za třetí volbu nelze nikoho odsuzovat; jenže se tím dál prohlubuje místní problém – může zde vznikat skanzen. Mnoho mladých odešlo z Ukrajiny, ale také ze Saska-Anhaltska, z českého pohraničí… Rozdíl je v tom, že Ukrajinci (nebude-li válka ‚nekonečná‘) by ‚se chtěli‘ vracet (což neznamená, že se vrátí); zatímco prchající Sasové nebo Češi se nehodlají vrátit tam, kde ‚chcípl pes‘.

V článku ‚Důležitá informace‘ (viz https://medium.seznam.cz/clanek/jan-kuncar-dulezita-informace-316904) uvádím, jak sociální média přirozeně vylučují ze středu a většinu účastníků posunují k jednomu či druhému okraji. To se promítá i ve volbách. Ve zmíněných volbách 65% voličů volilo levý či pravý extrém (tyto extrémy mají k sobě blíž než ke středu).

Kdo tedy ve spolkové zemi volil? Ti, kdo zůstali, frustrovaní ze selhávání ‚demokrachie‘. Ano, voliči si mohou zcela demokraticky zvolit konec této nešťastné formy demokracie!Ukažte mi zemi, kde ‚špatné adresy‘ nevznikají!

Místo opravy nefunkčního politického systému se nabízí jeho zničení. Mnoho lidí to začíná lákat… A je jisté, že pod vlivem výsledků voleb další masy cílevědomých lidí opustí jedovaté území – čímž se zhorší vyhlídky na nápravu. 47% všech německých obyvatel má obavu z vlády AfD (byť zatím v jedné spolkové zemi).

Veřejnoprávní média poctivě uvádějí, jak nebezpeční neonacisté a další extrémisté jsou ve vedení této formace. Hnědé košile účelově vyměnili za modré… Každý to může sledovat a ověřovat si. Jenže naštvané občany/voliče to nezajímá – ve virtuálním světě sociálních sítí kolují jiné informace a jejich pravdivost nikdo nezkoumá. Občané mohou snít… Chtějí ‚sladkou pomstu‘ pro tradiční politické strany spojované s nynějším neradostným stavem. Chybičky se najdou všude, ale hledat ‚lepší‘ stranu v naprosto nefunkčním systému je prostě marné!

Vedle klasických politických stran učících se používání sociálních sítí rychle stoupá vliv politických sil žijících na těchto sítích. Jelikož konzumenty nezajímá reálnost a pravdivost informací (o ty zde nejde, jde o šíření emocí!), je téměř nemožné je přesvědčovat, že naletěli podvodníkům. Pokud přece jen někdo nahlédne svůj omyl, nastoupí ‚kognitivní disonance‘: popření skutečnosti a obhajování neobhajitelného; dokonce se snaží přesvědčit jiné, aby je následovali (‚čím víc nás naletí, tím je to normálnější‘).

Lidé se rádi a ochotně nechávají manipulovat. Mnoho lidí miluje strašení (vydávají mnoho peněz za horory). K čemu jsou mnohým hodnoty (odpovědná svoboda), na nichž byl vybudován jejich moderní stát? Řízek na talíři jim to nezvětší… Vědí (ti méně nadaní tuší), že sliby jejich favorita jsou nesplnitelné – ale tak dobře se poslouchají! „Zjednáme pořádek! Zatočíme s těmi i oněmi!“ (Každý složitý problém má několik jednoduchých nefunkčních řešení. Vždy se najde nabídka a vždy bude poptávka – jednoduchost láká!)

Jsou-li darebáci chytří, budování totality bývá docela příjemné. Jakmile je dobudována, nastává ouvej! Ti, kdo si ji přáli a hlasovali pro ni, se sami stávají lovnou zvěří… ‚Pevná ruka‘ nechrání, ale rdousí! Příkladů z historie je bezpočet – jsou lidé poučitelní? (Naši dědové po válce ‚z trucu‘ volili komunisty; chtěli vytrestat hašteřivé ‚demokratické strany‘, a vytrestali sami sebe…) Konečné řešení migrantské otázky – nepřipomíná vám to něco?

Lidé se 400 let marně pokoušeli vytvořit ‚perpetuum mobile‘. Když se to nedařilo, chytré hlavy přemýšlely, spekulovaly – a vymyslely termodynamiku vysvětlující ‚proč to nejde‘. Samozřejmě byly spekulace potvrzeny nesčíslným množstvím pokusů – a termodynamika je ověřována dnes a denně skoro ve všech zařízeních.

Jak dlouho budeme udržovat naši krachující ‚zastupitelskou demokracii‘? (Jak dlouho se budeme pokoušet zprovoznit tohle politické ‚perpetuum mobile‘?) Politici nic podstatného nezmění, dokud je nedonutí okolnosti. My můžeme být tou okolností: až bude změnu požadovat 80% voličů – a to je na generace. Co nastane mezitím?

Kdo nejvíc prohrál? Křesťanské hodnoty! Utržily nejen posměch, ale přímo výprask! Spolu se středovými stranami vyklidily pole. Co na to biskupové (katoličtí, protestantští)? Pociťují to jako svoji porážku, jako svoji po desítky let nedostatečnou aktivitu vůči svěřeným ovečkám? Na bezvýhradnou poslušnost už dnes nikoho nenalákají… Vědí vůbec, čím žijí jejich diecézané? Zajímá je to? Nebo si vystačí s bezduchými obřady?

A kdo zvítězil? Sociální sítě! O tom je článek ‚Hnojiště‘. (Viz https://medium.seznam.cz/clanek/jan-kuncar-hnojiste-300698) Samozřejmě sítě využil (nejen) Putin. Pilně podporuje (expertně i finančně) AfD a ta se svému chlebodárci patřičně odměňuje.

Připadá vám spolupráce neonacistů s Putinem zvláštní? Vždyť Putin je fašista každým coulem. Škoda, že tuhle prostou skutečnost nechtějí vidět ti, kdo s ním jednají, včetně Angely Merkelové. A je příznačné, že Putin za fašisty označuje Ukrajince, kteří se mu vzepřeli.

Situaci napomohly i statisíce voličů uprchnuvších ze společenského brown-fieldu; ti mohli volit proti AfD a tím její převahu rozředit. (Američtí republikáni se po každých volbách účelově snaží měnit hranice jedno-mandátových okrsků, aby si zajistili vítězství.)

A poučení: změnit systém, který se vymkl kontrole a žije si svým životem. Bohužel politici se chovají ke státu jako jmelí na stromě: sají z něj a postupně jej zahubí. Do té doby budou ve vatě. Ledaže by…

Společnost stejně jako příroda má velkou setrvačnost, ledacos přežije. Ale při dlouhodobém překračování mezí únosnosti nastává to, co vidíme nejprve na podnebí, teď už i na společnosti. Rostoucí životní úroveň situaci jen urychluje. (Islandské přísloví: ‚Když se oslu vede dobře, jde na led a zlomí si nohu.‘) Hanbu vydáváme za přednost. Ztratili jsme pud sebezáchovy a už nám ani nechybí.