Článek
I za minulého režimu nás učili na školách (a věřím, že se témuž učí děti dodnes). Fungující demokracie je založena na dělbě moci tří nezávislých složek: moci zákonodárné, výkonné a soudní. Znamená to, že jedna složka nezasahuje do pravomocí ostatních složek.
Toho se dopouštějí pouze totality. (Za totalitu většinou označujeme moc nekontrolovanou parlamentem, ale v Orbánově Maďarsku jsme viděli totalitu posvěcenou parlamentem, Kaczynského Polsko se pohybovalo na samé hraně. Rusko se parlamentní kontrolou chlubí.)
Trojnožka je úžasný výmysl: pevně stojí i na křivé či kymácející se podlaze (nejvýš je trochu nakřivo). Právě třemi nezávislými body je určena rovina. (Máme zkušenost: naše čtyřnohé stoly a židle se mohou kývat. Dvojnohý stůl či židle mohou stát, pouze pokud se opírají o zeď.)
Politikům tedy právem patří třetina státu. Mají z vůle občanů určovat směr pohybu země. Přijímají zákony uplatňující se v celém životě: platí pro občany, instituce i pro zbylé dvě nezávislé složky moci. Podstatné je: politici řídí stát pouze nepřímo – pomocí zákonů. Výjimečným zákonem je státní rozpočet.
Tady vsuvka: První evropský parlament zasedal ve Velké Británii. Nepřijímal zákony (to byla svrchovaná pravomoc krále!), ale ‚jen‘ schvaloval rozpočet.
Politici se mají hádat o prioritách; každá skupina je vidí trochu nebo zcela jinak – a je třeba dojít ke kompromisu. Nepokoje se mají odehrávat v bezpečném prostředí parlamentu, aby se neodehrávaly v ulicích.
Jenže od počátku fungující demokracie dochází k zásadní poruše systému. Politici nejen vydávají zákony, ale zatouží podle nich vládnout!! Výkonná moc se stává služkou parlamentu. Nejen že ve vládě sedí strany zastoupené v nynější parlamentní většině, ale dokonce ministři bývají přímo členy parlamentu. Premiérem bývá předseda nejsilnější parlamentní strany. Vláda se dokonce odpovídá parlamentu! Co se stalo: naší trojnožce jsme vytrhli druhou nohu a přifačovali ji k první. Politici si tedy zabrali druhou třetinu státu!
Ale politika se dostala i do soudnictví – a to hned dvojím způsobem: jednak mají politici vliv na jmenování soudců (ještě že u lékařů to funguje jinak!), jednak i provinilci závažnými trestnými činy mohou být voleni do funkcí, kde získají imunitu. (Imunita má chránit osobu pouze před slovy pronesenými v parlamentu, jinak mají mít politici stejná práva a povinnosti jako řádní občané).
Z naší trojnožky se tak stala 1½ nožka. A ta nemůže pevně stát ani na ideálně rovné a ideálně pevné podlaze – což rozhodně není politická situace ve světě za posledních 500 let.
Mnoho lidí se domnívá, že systém je dobrý, ale kazí ho chyby jednotlivců. Tvrdím opak: systém je chybný; jste-li jeho součástí, je jen otázka času, kdy se chyby systému začnou projevovat na vašem jednání.
Když 21letý zaměstnanec položil banku Lehman Brothers (americká banka založená v roce 1850, jedna z největších investičních bank v USA), nebyl problém v tom, že se to stalo – ale že se to mohlo stát! Špatný systém!!!
* Demokrachie *
Pro náš zdegenerovaný, krachující model demokracie jsem ‚vynalezl‘ název demokrachie. Můžete namítnout: ‚ale vždyť dosud nezkrachovala‘! Nezkrachovala docela, ale krachuje. Přirovnám ji k výletní plachetnici:
Místo toho, aby posádka obsluhovala pasažéry, zabývá se vyléváním vody a látáním roztrhaných plachet, opravou trupu po nárazu a vzájemnými rvačkami. Pasažéry platícími si tuhle jízdu plnou trablů jsme samozřejmě my všichni!
Čeho jsme po desetiletí svědky?
- Vláda vládne jen 3 roky. Prvního půl roku přebírá stát a ruší, co předešlá vláda zavedla. Pak tři roky ‚vládne‘ (často zavádí zpět to, co předchozí vláda zrušila). Poslední půl rok je bojem o přežití – vše se soustředí na ‚být zvolen‘ v následujících volbách.
- Větší část vládní agendy tvoří skandály členů vlády, na řešení problému státu (obyvatel, podniků a institucí) zbývá podstatně méně času a sil. Naštěstí jsme v EU a vládám neprojdou mnohé podvody, kterých si obyvatelé nevšimnou nebo nemají sílu jim vzdorovat.
- Politici rozhodují o přidělování peněz – to je v pořádku. Ale nesmějí je dostat do rukou!! Nesmějí např. vypisovat výběrová řízení… To je neodstranitelný konflikt zájmů!
Předvolební kampaně opakovaně probíhají stylem ‚vy jste vládli blbě, my budeme vládnout líp‘. Jak vládnout líp v systému, který to neumožňuje? Jednotlivé vlády se sice podstatně liší mírou korupce, zadlužování, nekompetentností svých ministrů – ale překonat chyby systému žádná nedovede.
Vláda by měla být složená z letitých úředníků státní správy (odborná ministerstva mají vést stařešinové mezi odborníky). Samozřejmě se nemá obměňovat po volbách – a už vůbec se nemá odpovídat parlamentu!! Má spravedlivě uplatňovat zákony. Nějaký okruh lidí má mít právo soudní moc žádat o přezkum: dojde-li k porušení zákona, soud odvolá příslušného ministra a na jeho místo se vypíše výběrové řízení (bez účasti politiků; ať už uchazečů nebo členů komise).
Důležitá otázka: jakou kvalifikaci má mít premiér? Je-li to odborník na jedno téma, hrozí podcenění jiných témat. Zásadním kritériem je pevný charakter! To se přece dá měřit.
Členové vlády nemají ‚rozdávat předvolební dárečky‘, mají být povzneseni nad to ‚co tomu řeknou voliči‘ – prostě mají spravedlivě uplatňovat zákony. Pokud mám používat zákon odporující mému svědomí, mohu rezignovat.
Takto sestavovaná vláda nemusí pobírat stotisícové platy. (Nebude ani živit spolustraníky na místech polických náměstků.) Mnozí úředníci si budou pokládat za čest dokončit celoživotní službu státu v ministerské funkci.
Netvrdím, že takto uzdravená demokracie bude od zítřka dokonalá – ale dostane možnost se zdokonalovat. Zatím ji nemá!
Předvolební kampaň dostane šanci být věcnou. Kam má směřovat Česko, EU? Chceme víc dálnic, škol nebo nemocnic? Chceme všeobecnou brannou povinnost? Jak zapojit obyvatelstvo do ochoty bránit sebe, svou rodinu, Česko, EU? Kolik peněz chceme vložit do medicíny, která nezachraňuje život (preventivní, paliativní, reprodukční), jaké pomůcky hradit státem… Účast na kosmickém výzkumu. Obnovitelné zdroje energie. Vodní hospodářství. Čím můžeme obohatit EU. Atd., atd.
Pokud by EU postupně od demokrachie přecházela na dosud nikdy a nikde neuskutečněnou demokracii, během 1-2 generací se vyřeší ‚neřešitelné problémy‘ (vznik Spojených států evropských, solidarita uvnitř států i mezi nimi, jednotné zavedení Eura jako úžasné vymoženosti…). Kdo půjde jako první ‚příkladem dobré praxe‘?
Bránit tomu ovšem budou politici. Místo plánované třetiny státu si (za mlčení obyvatel) zabrali až 80% státu. Vypustí si snad kapři rybník, v němž se jim tak dobře žije?My je skvěle platíme a oni nám předvádějí divadélko (jak se o nás údajně starají). Dokud je budeme takto živit, nic se nezmění.
* EU *
Připomenu. Dosud jde o spolek 27 zemí. Podcenili jsme hrozby zvenčí a teď se probouzíme ze sna (USA nás ochrání) do tvrdé reality. Ovšem po celou dobu existence EU vytvářela bezpečné vnitřní prostředí, dokázala jako celek čelit i totalitám vznikajícím uvnitř – žádná nepřežije.
Nejde v prvé řadě o ekonomickou spolupráci (ta by probíhala beztak), ale o společné budování evropského domova s možností volného pohybu. (Ve skutečnosti máme volný pohyb osob, ale v pohybu služeb a zboží vytváříme umělé překážky odpovídající 40% clům!)
Uvnitř EU bude bezpečno jen do té doby, dokud bude pokračovat společné budování. Dokud udržíme na uzdě všechny ty Babiše, Okamury, Ficy, Kaczynské, Le Penové, Wildersy… (Nestačí mír – ten se uzavírá mezi nepřáteli; společné budování nepřátelství ‚navždy‘ ukončuje.)
Nebudeme-li pokračovat ve společném budování a dokonce si necháme rozmetat to, co už máme, není nám pomoci. (Ukázalo by se, že Putin může mít víc pravdy, než si připouštíme.) Ještě je čas.
Více námětů v mých Přemýšlenkách (5 svazků vydal GRANTIS).
