Článek
Politici jásají, pokud inflace poklesne. Jenže to občanům samo o sobě nepomůže. Pokud zboží zdražilo o 30 % a pak je zdražování nulové, nic to nemění na tom, že je zboží stále o 30 % dražší. Do normálu daleko.
Pokud vláda sebere letos armádě 21 mld. Kč a v příštím roce přidá 36 mld. Kč, pak vlastně splatí dluh a přidá jen 15 mld. Kč – a to je zase o 6 mld. Kč méně, než mělo být letos… Pokud vláda dorovná výdaje na obranu na včerejších 2% a nechá zvyšování na příští vládě, vzniknou dva problémy:
- Příští vláda bude muset extrémně navyšovat příspěvky na obranu. (Bude-li to opět Babiš, kde na to vezme? Prosperita země může být podstatně nižší než nyní.)
- Za dobu nezvyšování výdajů vznikne dluh užírající z aktuální dotace. Jak známo, dluhy rostou samy od sebe - bez ohledu na stav hospodářství.
Dotace do obrany
Jak je vidět z přiloženého grafu: kdo rychle dává, dvakrát dává. Při Babišově strategii ‚dolní čáry‘ vznikne dluh vymezený plochou mezi křivkami. A to navždy! Bylo by možné jej uhradit jen dočasným navýšením nad 3,5/5% - a to si nepředstavují ani snílkové…
O Babišovi ‚jen tak‘
Už si zvykáme na Babišova ‚velká nic‘. Do Ankary musel jet na neformální setkání obhájit životní zájmy ČR. Jak nám sdělil, povídal si tam o fotbale a o podnikání manželek (na rozdíl od pana prezidenta Pavla). Ostatně: o čem se s Babišem mohou zahraniční politici radit?
Na oficiálním zasedání mluvil jako poslední a čas mu byl zkrácen z 5 na 3 minuty – nebylo možné lépe vyjádřit, že nikoho nezajímají výmluvy poškoláka, proč neudělal domácí úkol; jen ten se počítá! Babiš nechce být v Evropě za blbce, jenže jím je! Co s tím udělá v tandemu s Macinkou a T. Okamurou?
Analytici odhadují, že se Macinka svým arogantním chováním snaží odlákat Babišovi extrémní voliče. Možná to tak je – jenže je to z louže pod okap.
V každé společnosti jsou dvě výrazné skupiny (krom beztvaré většiny).
- Budovatelé chtějící dotvářet ČR a Evropu jako svůj domov.
- Kořistníci (‚vyčůránci‘, dříve ‚příživníci‘) chtějící spotřebovat, co vybudovali jiní.
Jakou partaj kořistníci volí, není rozhodující, tvoří-li nezanedbatelné procento populace, rozloží společnost. Nejde tedy o jejich přetažení ‚na správnou stranu‘, ale o jejich převýchovu.
Rodiče to znají: dosáhne-li dítě úspěchu, bývá motivováno k další aktivitě (nejen ke snaze). Ale přimět ho k aktivitě před dosažením úspěchu? V tom spočívá rodičovská genialita.
Jenže Andrej už je ‚velký kluk‘ radící se pouze s průzkumy přání obyvatelstva. Je to pochopitelné: odsoudil se buď k doživotnímu vládnutí, nebo ‚ke kriminálu‘.
