Zdravý rozum proti selskému

Od nevzdělaných lidí často slýchám ódy na selský rozum a pohrdání ‚přílišným přemýšlením‘. Selským rozumem míváme na mysli mechanické uplatňování obecných zkušeností z obdobných situací. Má to výhody: je to rychlé, bývá to jednoznačné, jsme na to zvyklí. Nevýhodou je, že nezkoumáme pravdivost, možnost jiných ‚lepších‘ řešení, ani to, nakolik se nynější situace skutečně shoduje se vzorovými. Rozhodnutí učiněná selským rozumem bereme jako samozřejmost. Selský rozum se pohybuje ve své názorové bublině – a nechce se mu ven. Jeho omyly považujeme za normu.

Selský rozum je tradovanou většinovou zkušeností při zvládání často se vyskytujících situací vyžadujících rozhodnutí. Lidé od sebe ‚opisují‘ rozhodnutí a tím vznikne jakási dohoda: ‚takhle se to dělá‘. Jenže většina se téměř vždy mýlí.(Dává důvěru nedůvěryhodným politikům.) Nepromýšlí situaci, ‚střílí od boku‘: Takhle by to nejspíš mohlo být. A navíc, dělají to i ostatní… Takže sdílíme obecný omyl, nevybočujeme z řady. Rychle vyřešíme cokoliv.

‚Selský rozum‘ je nálepka pro nepoužívání kritického myšlení (tedy skutečného rozumu).

Dezinformace jsou staré, jako lidstvo. Před skoro 5.000 lety byl vymyšlen proti nim nástroj, netřeba vymýšlet trakař. Recept je zaručený, ale vyžaduje úsilí. Učme své děti, vnuky, pravnuky od čtyř let klást dobré otázky.Je to umění, je třeba se mu učit jako jiným dovednostem. (Není pravda, že neexistuji hloupé otázky; ty nás nemají odradit, ale povzbudit k hledání lepších.) Židé to v některých rodinách pěstují dodnes.

Je to spolehlivý způsob rozvoje kritického myšlení. Zcela to změní kvalitu života jednak nám samým (naučíme se rozeznávat kvalitu otázek a budeme poctivější v hledání odpovědí), jednak bohužel/bohudík i lidem okolo. A taky našim ‚žáčkům‘ – jako rodiče budou mít jednou co předávat a mohou se nich stát moudří prarodiče. Jde o to, zda vůbec a ‚jakým rozumem‘ zkoumáme pravdivost informací, které k nám přicházejí.

Zdravý rozum vyžaduje péči – jako každé jiné zdraví (tělesné, duševní). Platí zásady (obě společně!):

Ovšem i zdravý rozum vychází z předsudků: předešlé zkušenosti a analogie nabízejí očekávané možnosti. Bez předsudků bychom nebyli schopni řešit situace v reálném čase. Pokud ovšem našimi předsudky nepohnou ani viditelné skutečnosti, je cosi v nepořádku.

Zdravý rozum řeší všechna zásadní rozhodnutí s předstihem, s rozvahou – nespokojí se s obvyklým… (Např. ženit se ve stádiu zamilovanosti je velmi riskantní. V tomhle stavu totiž nelze vnímat lásku jako rozhodnutí se k trvalé, dobrovolné službě spolehlivé za jakýchkoliv okolností.)

Mimochodem, z této logiky plyne: ‚Bůh je láska‘ vyjadřuje: Bůh je neustále připraven nezištně sloužit těm, kdo mu to dovolí.

Vychováváme-li k poslušnosti, budujeme u podřízených selský rozum ‚našeho typu‘ a vystříháme je od přemýšlení, hledání jiných názorů a zkušeností, od kladení dobrých otázek. Pokoušíme se zavřít všechny do společné názorové bubliny. Po staletí to činí církevní struktura. (Dnes volá po omezování studia dějin, má se nahradit výkladem dějin – se zamlčováním přešlapů.) Jenže na tuhle pokleslou praxi dnes dojíždí církev i svět.

Potížisté vykukující z oficiální názorové bubliny jsou od nepaměti dodnes pronásledováni.

Známý příklad pro páťáky: Franta, Honza a Pepa jedou na výlet. Nesou si konzervy v ceně 30 Kč. Franta má dvě, Honza jednu, Pepa žádnou. Kluci všechny konzervy smíchají v kotlíku, ohřejí nad ohněm a spravedlivě se podělí. Pepa vytáhne 30 Kč.