Článek
„Den, kdy hudba zemřela“
Základní událostí je letecká havárie z roku 1959, při níž zahynuli Buddy Holly, Ritchie Valens a The Big Bopper. Pro dospívajícího McLeana to byl šok – symbol ztráty nevinnosti americké popkultury 50. let.
Od nevinnosti k chaosu
Píseň sleduje cestu od:
- optimistické, jednoduché Ameriky 50. let
k - rozpolcené, konfliktní Americe 60. let
Hudba se mění, společnost se radikalizuje, ideály se drolí.
Postavy a symboly
McLean používá šifrovaný jazyk:
- „Jester“ – Bob Dylan, který změnil folk i rock, z akustické hudby udělal politickou zbraň
- Král a královna – Elvis Presley a možná Connie Francis / popová monarchie své doby
- Červené kameny – Rolling Stones
- Helter skelter – odkaz na Beatles i pozdější chaos spojený s Mansonem
- Altamont – koncert Rolling Stones 1969, kde došlo k vraždě; konec „hippies“ snu
Náboženské motivy
V písni se objevují obrazy kostela, víry a ďábla – ne doslovně, ale jako:
- ztráta morální orientace
- pocit, že „něco posvátného se vytratilo“
Refrén „American Pie“
Samotný pojem American Pie neznamená konkrétní věc. Je to:
- metafora amerického snu,
- pocit domova, tradice a identity,
- něco, co bylo „sladké a celé“ – a už není.
Smysl celé písně jednou větou
American Pie je osobní i generační nářek nad tím, že Amerika ztratila svou nevinnost – a hudba to jen nejviditelněji odhalila.
American Pie – převyprávění
Pamatuji si den, kdy se něco zlomilo. Tehdy jsem byl ještě kluk a svět mi připadal jednoduchý. Hudba hrála, lidé věřili, že zítřek bude lepší než dnešek, a Amerika si byla sama sebou jistá. A pak přišla zpráva o havárii letadla. Zemřeli mladí hudebníci a s nimi odešlo cosi, co se už nikdy nevrátilo. Tehdy jsem ještě nevěděl, že to nebyla jen nehoda, ale začátek dlouhého loučení.
Roky plynuly a já sledoval, jak se svět kolem mě mění. Hudba už nebyla nevinná, stala se hlasem vzdoru, zloby i zmatku. Hrdinové padali, králové zestárli nebo zmizeli a ti noví mluvili jazykem, kterému jsem někdy sotva rozuměl. Místo jednoduchých písní přišly slogany, místo radosti rozdělení.
Lidé se scházeli na stadionech a loukách, ale už ne proto, aby spolu byli, nýbrž aby si něco dokázali – sobě i druhým. Ideály lásky a svobody se míchaly s násilím a cynismem. Víra, že hudba dokáže svět spojit, slábla. Jako by se do ní vplížilo něco temného, co kazilo každou oslavu.
A přesto se pořád dokola vracím k té staré melodii. K představě Ameriky, která byla domovem, kde věci dávaly smysl. K pocitu, že existoval společný příběh, kterému všichni rozuměli. Ten koláč – American Pie – chutnal sladce, protože byl sdílený. Dnes z něj zbyly jen drobky a vzpomínka.
Nejde o to, že by hudba umlkla. Hraje dál. Ale ztratila svou nevinnost. A s ní i my.
