Článek
Jazyková komise a přirozená reforma
Postavy:
• Předseda komise (seriózní, unavený)
• Jazykovědec (příliš horlivý, nosí šálu)
• Paní z Moravy (mluví pomalu, ale má jasno)
• Náhodný Čech (sandály, baťoh, pivo – přišel náhodou)
• Zapisovatelka (mlčí, ale hodně gestikuluje)
⸻
SCÉNA: Jednací místnost. Na stole protokoly, hrníčky s logem ÚJČ a sušenky z Albertu.
PŘEDSEDA:
Tak, kolegové, poslední bod dnešního programu. Přejmenování mužského a ženského přirození na neutrální, slušné výrazy. Prosím návrhy?
JAZYKOVĚDEC:
Navrhuji latinizaci. Genitalia feminina a genitalia masculina. Čisté, vědecké, mezinárodní!
PANÍ Z MORAVY:
Já bych to nechala, jak to je. U nás v Uherským se tomu říká šuplík a hřebec. A funguje to.
ZAPISOVATELKA (píše si, šeptem):
Šuplík… hřebec…
VE DVEŘÍCH SE OBJEVÍ NÁHODNÝ ČECH.
Čau, hele, já jdu kolem, viděl jsem nápis „komise“, tak jsem si řek’, že to zkusím. Mám návrh.
PŘEDSEDA:
Kdo vás sem pustil?
ČECH (usedá bez pozvání, otevře pivo):
Ženský přirození – lemrouch. Mužský – lahor. Hotovo. Tím bych to uzavřel.
JAZYKOVĚDEC (pobaveně):
Prosím vás, lemrouch?! Co to je za slovo?
ČECH:
Koukněte do Starých pověstí. Když Bivoj přijel ke kněžně Libuši, seskočiv s koně, políbil lem roucha jejího. A co asi políbil? No právě! Lemrouch.
TICHO. ZAPISOVATELKA ZAMRZNĚ, JEN PÍŠE.
PANÍ Z MORAVY (uznale):
To má hlavu a patu. Trochu poezie. Trochu erotiky. Jsem pro.
PŘEDSEDA (opatrně):
A… lahor?
ČECH:
Lidová píseň. Vstávaj milá hore. Co vstává, když je milá hore? No lahor.
JAZYKOVĚDEC (v šoku):
To… dává až podezřelý smysl.
PŘEDSEDA (klepe kladívkem):
Dobře. Zapisujeme. Od teď: lemrouch a lahor. Případ uzavřen.
ZAPISOVATELKA:
Přesuneme na gramatiku? Skloňování „lemrouch“ ve třetím pádě?
ČECH (zvedá se, odchází):
To nechám na vás, já jdu na pivo. Ať vám to skloňuje.
ZAVÍRÁ DVEŘE. CHVÍLE TICHA.
PŘEDSEDA (tiše):
Takhle nějak vznikla čeština, že jo?
KONEC.
