Článek
Lež není názor
V dnešní době se často říká, že každý má právo na svůj názor. Tato věta je pravdivá, ale bývá i zneužívaná. Někteří lidé se jí ohánějí ve chvíli, kdy šíří nepravdivé nebo zavádějící informace. Jenže lež a názor nejsou totéž. Názor je subjektivní pohled na věc, zatímco lež je úmyslné překrucování skutečnosti. A právě v tom spočívá zásadní rozdíl.
Názor vzniká z přemýšlení, zkušeností a pozorování světa. Může být odlišný od ostatních, může se mýlit, ale jeho podstatou není klam. Když někdo říká, že má rád určitou politickou stranu, nebo že podle něj by se měla škola hodnotit jinak, vyjadřuje svůj názor. Můžeme s ním nesouhlasit, ale je oprávněný. Lež však nemá s názorem nic společného, protože jejím cílem není vyjádřit postoj, ale oklamat ostatní.
V éře sociálních sítí se hranice mezi názorem a lží často stírá. Mnoho lidí šíří nepravdivé zprávy a brání se tím, že „jen vyjadřují svůj názor“. Ve skutečnosti ale tímto způsobem mohou šířit strach, nenávist nebo nedůvěru. Typickým příkladem jsou konspirační teorie, které se tváří jako alternativní pohled na svět, ale ve skutečnosti stojí na lžích. Když někdo například tvrdí, že očkování je nebezpečné nebo že Země je placatá, nejde o názor, ale o popírání faktů.
Je důležité rozlišovat mezi tím, co je názor a co je lež, protože právě na tom stojí schopnost rozumně komunikovat a hledat pravdu. Svoboda projevu neznamená svobodu lhát. Každý má právo říkat, co si myslí, ale zároveň má povinnost přemýšlet o tom, jestli to, co říká, odpovídá skutečnosti. Bez této odpovědnosti se svoboda projevu mění v chaos, kde má pravdu ten, kdo křičí nejvíc.
Lež nikdy nemůže být názorem, protože názor vychází z pravdy, zatímco lež ji popírá. A společnost, která nedokáže tyto dvě věci rozlišovat, riskuje, že přestane věřit čemukoli. Proto bychom měli k informacím přistupovat s rozvahou a kritickým myšlením – a pamatovat, že pravda není otázkou názoru.
