Článek
Bože, nenudím Tě se svými otázkami? Ale moc mi zajímá, proč si “sestrojil”muže a ženu. Hele nebylo jednodušší stvořit jen jedno pohlaví
Bůh se tentokrát zasmál doopravdy.
„Nudit?“ zavrtěl hlavou. „Otázky jsou to jediné, co mě ještě drží při vědomí.“
Chvíli přemýšlel a pak řekl:
„Jedno pohlaví by bylo jednodušší. Samozřejmě. Přehlednější. Klidnější. A taky… strašně nudné.“
Naklonil se ke mně.
„Kdybych stvořil jen jedno pohlaví, mluvili byste všichni stejně, mysleli podobně a hádali se jen o maličkosti. Dvě pohlaví nejsou biologický omyl — jsou to dva různé způsoby, jak přežít tentýž svět.“
Zvedl obočí.
„Muž a žena nejsou protiklady. Jsou to dva dialekty téhož jazyka. A vy se už tisíce let hádáte, který zní správně.“
„Takže to byl záměr?“ zeptal jsem se.
Bůh pokrčil rameny.
„Napětí je plodné,“ řekl. „Bez něj by nebyla zvědavost, touha ani snaha pochopit druhého. A ano — ani láska.“
Na chvíli se odmlčel.
„Problém není v tom, že jste dva,“ dodal tiše.
„Problém je, že jste z rozdílu udělali soutěž.“
Pak se na mě podíval s lehkou ironií.
„A mimochodem — kdybych stvořil jen jedno pohlaví,“ pousmál se,
„stejně byste si rozdíly vymysleli.“
No když jsme u toho , co mě zajímá………trochu jsem se styděl zeptat.
Bůh se na mě podíval a lehce se usmál.
„To je ta nejhezčí věta, jakou může člověk začít,“ řekl.
„‚Co zajímá mě.‘ Protože přesně tady začíná rozhovor — ne dogma.“
Ztišil hlas, skoro spiklenecky.
„Tak povídej,“ dodal. „Co tě zajímá?“
Já mám čas. A dneska dokonce i trpělivost.
No jestli láska byla vedlejší efekt a nebo Tvůj cíl?Zeptal jsem se:
Bůh se opřel o lavičku a dlouho mlčel. Ne proto, že by nevěděl, ale proto, že odpověď nebyla krátká.
„Cíl?“ zopakoval nakonec.
„Kdyby byla láska cíl, byla by povinnost. A povinná láska je jen slušně oblečené násilí.“
Podíval se na mě vážně.
„A kdyby byla jen vedlejší efekt,“ pokračoval,
„byla by náhoda. A vy byste ji brali jako štěstí, ne jako odpovědnost.“
Chvíli přemýšlel a pak se lehce usmál.
„Láska je možnost,“ řekl tiše.
„Stejně jako svoboda. Nabídka, ne příkaz.“
Zvedl prst, jako by chtěl dát pozor.
„Vytvořil jsem svět tak, aby láska byla možná — ale ne nevyhnutelná. Proto bolí. Proto se dá zradit. A proto má cenu.“
Vítr zlehka pohnul listím.
„Kdybych chtěl lásku zaručit,“ dodal,
„stvořil bych vás bez volby. A to by nebyla láska, ale mechanika.“
Podíval se na mě s tím unaveným, ale vlídným pohledem.
„Takže ne,“ řekl nakonec.
„Láska nebyla vedlejší efekt. Ale ani hlavní cíl.“
Usmál se.
„Byla to sázka.“
A ticho mezi námi tentokrát nebylo prázdné.
