Článek
Vidím to takto – a vezmu to věcně, bez emocí, ale otevřeně.
To, není porušením demokracie, ale je to její slabé místo, které je v Česku dlouhodobě neřešené.
Formálně je vše v pořádku
Český systém je parlamentní demokracie založená na:
• poměrném volebním systému,
• koaličním vládnutí,
• principu, že vládu sestavuje většina ve Sněmovně, ne nejsilnější strana.
Strany s 6–7 %:
• legitimně prošly volbami,
• legitimně se staly součástí většiny,
• legitimně získaly ministerstva.
Z hlediska ústavy: bez chyby.
Politicky je to ale problém
Problém není v tom, že jsou ve vládě, ale jak vystupují.
Strana s 6–7 %:
• nemá mandát měnit směřování země,
• nemá mandát chovat se hegemonicky,
• nemá mandát mluvit jazykem „my rozhodujeme“.
Když to dělá, vzniká rozpor mezi formální legitimitou a skutečným zastoupením vůle voličů.
Lidově řečeno:
Mají klíče od bytu, ale chovají se, jako by ho postavili.
To není česká výjimka
Tohle známe:
• z Itálie,
• z Izraele,
• z Nizozemska,
• z Německa (menší koaliční strany s nepřiměřeným vlivem).
Politologie pro to má termín:
„koaliční disproporce moci“.
Malá strana:
• má pákový efekt,
• může vládu vydírat,
• a tak si vynutí program, který většina voličů nikdy neschválila.
Proč to lidi oprávněně štve
Protože:
• ANO dostalo řádově víc hlasů,
• ale nevládne,
• zatímco menší subjekty reálně určují agendu.
To vytváří pocit:
• „volby nic neřeší“,
• „o zemi rozhodují menšiny“,
• „hlas většiny byl obejit“.
A ten pocit je politicky nebezpečný, protože erozuje důvěru v demokracii, i když formálně funguje.
Shrnutí jednou větou
V Česku dnes nevidím kolaps demokracie, ale její mechanické fungování bez ohledu na politickou spravedlnost a míru mandátu.
Můžeme jít dál:
Je to chyba volebního systému?
Mělo by mít vítěz voleb automaticky právo vládnout?
Je ANO obětí, nebo spolutvůrcem tohoto systému?
Tohle jsou přesně otázky, kde už nejde o ideologii, ale o konstrukci moci.
