Článek
Jakmile vypukla „doba filmová“ ,prvními hereckými hvězdami se nejčastěji stávali herci a herečky, spěváci či muzikanti kteří začínali svou kariéru v prostředí lidové zábavy. Publikum bavili v různých více -méně pochybných kabaretech a tančírnách ,to byl chléb každodenní velkých pozdějších hvězd němého filmu, ale i pozdějšího filmu zvukového. Začínal takto Charlie Chaplin, začínal takto Luis Armstrong a jeho „boys“ a další později slavné jazzové kapely. Začínal takto Luis de Funeés i mnoho jeho hereckých kolegů této generace, včetně těch českých a slovenských. Všichni – hosté a diváci i samotní herci - věděli, že jde o zábavu, že umělec se musí prezentovat tam, kde najde v určitém čase co nejvíce diváků pohromadě.
A právě přítomnost většího počtu lidí na jednom místě a jeden čas a nejraději také u příležitosti a možnosti pohoštění přilákal další druh „umělců.“ Těch, kteří neoplývali žádným uměleckým talentem, zato zjistili, že mají nadání lidmi manipulovat.
Začátkem 20. století takto začal svoji kariéru zneuznaný malíř, první světovou válkou psychicky poznamenaný bývalý kaprál poražené, německé armády. V mnichovských pivnicích, kde občané zapíjeli svůj žal z porážky národa, který měl ještě před dvaceti lety velké, dokonce koloniální ambice. Dokázal davy nadchnout tam, kde nebyl žádný další program, kde nikdo neviděl budoucnost. Dokázal slíbit ráj svému národu, jestliže se semkne – a ovšem nechá velení na něm a takových, jako byl on. To jméno snad ani není potřeba vyslovit…stejně jako fakt, jak to celé dopadlo! Někdo snad mohl celou věc brát jako zábavu, ve skutečnosti šla ovšem už veškerá sranda stranou.
V hospodě se pije pivo a vedou řeči. A…zakládají spolky, organizace, politické strany. Jedna pražská hospoda se stala známou – a nutno dodat, že osudnou – pro český národ v roce 1921.Dnes, o století později už víme, jaká byla cena za tuto hospodskou merendu.
Kdeže jsou tedy ty slíbené historické paralely? Máme je přímo před nosem – tedy na TV obrazovkách, ve všech sdělovacích prostředcích. Ve věku moderních technologií neváhá určitá skupina lidí, která si říká „hnutí“, sáhnout po prastarém způsobu kontaktování – a indoktrinaci – veřejnosti. Nejagilnější členové této party se znovu vydávají do terénu. Zvou na „setkávání občanů“ či jak se tomu různě dá říkat…a při pár pivech vtloukají do hlavy přítomných své vize řešení problémů, které momentálně společnost trápí. Přitom spoléhají na to, že jejich posluchači už zapomněli, že tyto problémy zavinili oni sami svým bývalým „vládnutím.“ Rozdíl tady ovšem je – dnes máme vyšší „level,“ dnes už si můžou zařídit účast jen těch posluchačů, kteří budou souhlasit – a jestli že ne, budou alespoň mlčet. Stačí vyvěsit pozvánku do náhodou blízko stojícího Domova důchodců… hlavně, že se něco děje!
ANO přátelé, tak jednoduché to je. Můžete mít sebevyspělejší technologie, armádu schopných i všehoschopných odborníků – přijde – li čas voleb, každá získaná hlava se počítá. A každý metoda, jak ji získat je dobrá. I ta staletí stará. Mysleme na to!
