Článek
Je léto, doba dovolených a výletů. S tím jako každoročně roste počet návštěv ubytovacích a stravovacích zařízení. Některá jsou vyloženě rodinného typu. Tedy přizpůsobená a určená návštěvám rodičů či prarodičů s dětmi.
Jsou ale také ta „druhá“, která jsou zejména nebo pouze pro dospělé. Některá taková zařízení jejich vstup přímo nezakazují. „Pouze“ upravují psanými pravidly chování pro ně a jejich dospělý doprovod. Jiná však přímo uvádějí, že jsou pouze pro dospělé.
Někteří rodiče si s tím moc hlavu „nelámou“. Vhodnost předem neřeší. Se svými dětmi jdou mnohdy i do podniku, který pro ně zjevně vhodný není. Diví se pak, že dochází k problémům a nepříjemnostem, že v takovém zařízení nejsou příliš vítáni.
„Adults only“, tedy pouze pro dospělé. Nebo jinými slovy „nevhodné pro děti“. Takové zařízení nemusí být nijak „hambaté“, jak by si možná někdo mohl pomyslet. Naopak, může se jednat o zcela seriózní podnik: hotel, penzion, restauraci či kavárnu. Toto zařízení tím pouze dáva jasně najevo potenciálním zákazníkům, komu je a komu není určené. Na jaké klienty se zaměřuje.
Koncept „adults only“ neboli míst bez dětí nebo s danou minimální věkovou hranicí funguje již několik let nejen v České republice, ale také v zahraničí. Zákaz návštěv dětí v naší zemi v takových podnicích přitom jednoznačnou oporu v zákoně nemá. Případné stížnosti rodičů na taková zařízení v jednotlivých případech nejčastěji řeší Česká obchodní inspekce.
V minulém roce vzbudila rozruch pražská kavárna Marthy’s kitchen svým sedmerem pravidel ohledně chování dětí v podniků. Ten sice nezakázal přístup rodičům s dětmi, ale stanovil poměrně přísná pravidla, jak by se měly děti v kavárně chovat. „Jsou místa, která jsou pro děti uzpůsobená - to my nejsme. Jsou místa, kde se musíte s dětmi uzpůsobit vy - to my jsme. Obecně jsme u nás baby-unfriendly“ uvedla kavárna spolu s pravidly na sociálních sítích. Ta prý reagovala na neúnosnou situaci, která v podniku v poslední době panovala.
V pravidlech bylo například, že rodiče nemají své děti nechávat pobíhat po podniku, nemají je přebalovat na stole ani na látkových sedačkách a celkově mají dbát na to, aby se dítě chovalo „vychovaně“. Kavárna dětem vstup nezakázala, „jen“ vyžadovala splnění pravidel.
Řada diskutujících na sociálních sítích tím byla pobouřena. Zejména některé dnešní maminky berou jakákoliv pravidla či omezení pro jejich děti, jako zásah do rozvoje jejich osobnosti. Razí teorii, že je „dovoleno vše“. Velká kritika na tuto kavárnu přišla i přes fakt, že zařízení zdůrazňovalo snahu předejít možným nehodám a zraněním nejen nejmenších návštěvníků, ale i personálu. Jiní diskutující sice kavárnu chápali, ale kritizovali nevhodnou formu, kterou prý podnik zvolil.
Mnoho lidí se ale také tehdy kavárníků zastalo. Mezi nimi nepřímo také „mistr etikety“ Ladislav Špaček, který k tématu pro portál toprecepty.cz řekl: „Proč by musely být všechny kavárny baby friendly? To není povinné, je to bonus navíc. Nemůže si majitel soukromého podniku sám rozhodnout, jakou klientelu bude preferovat? Ohledy na ostatní hosty jsou pochopitelné. Volba je jako u každé komodity na trhu: Maminky s dětmi ať si vybírají baby friendly podniky, já půjdu do kavárny, kde bude klid.“
Osobně s panem Špačkem souhlasím. Domnívám se také, že každé ubytovací či stravovací zařízení má právo si stanovit „návštěvní řád“. A v něm definovat pravidla, včetně případného stanovení minimálního věku pro návštěvníky. Samozřejmě z takové návštěvy nesmějí být vyloučení lidé třeba na základě rasy a etnického původu. To by bylo jednoznačně diskriminační a rasistické.
Domnívám se, že zakázat vstup pro děti například do 15 let (či jiného věku) je akceptovatelné, pokud je důvodem charakter podniku, tedy kupříkladu klidné, tiché místo kavárny, exkluzivní poklidná restaurace zejména pro romantické či obchodní schůzky nebo naopak hlučný sport-bar či klasická pivnice. Pak je takový zákaz, dle mého názoru, naprosto v pořádku. Ani jeden z takových podniků není rodinného typu. Není pro dětskou návštěvu vhodný. Samozřejmě takový zákaz návštěv musí být plošný. Pro všechny děti daného věku. Není možné jednu rodinu s dětmi vpustit a jinou jindy nikoliv. To už by byla selekce a diskriminace.
Nevidím jednoznačně nic špatného na tom, když je jasně definováno, pro koho je a není podnik určený. Tedy „adults only“. Pokud je to předem jednoznačně jasné, předejde se případným nedorozuměním a nepříjemnostem, které pak vůbec nemusí nastat. Lidé s dětmi, kteří včas zjistí, že je toto zařízení pro děti nevhodné, si mohou pro návštěvu vybrat jiný, pro ně výrazně vhodnější, podnik.
Stejné se týká, aniž bych chtěl tyto dvě záležitosti srovnávat, návštěv lidí se psy. Je právem zařízení stanovit, jestli je „dog friendly“ či nikoliv. Mělo by to být ale jasné už před vstupem do podniku.
Je logické, že každé zařízení se svým umístěním, prostorem a vybavením profiluje pro určitou klientelu. Některé má pěkně vybavený dětský koutek a personál počítá s tím, že děti volně pobíhají po prostorné provozovně, která je tomu přizpůsobená. Jiný podnik na něco takového zařízený vůbec není a pobíhající malé děti v jeho nevhodných prostorách mohou způsobit zranění a problémy sobě i personálu, který kolem nich roznáší jídlo a nápoje, včetně těch horkých. Tato rozdílnost není ničím novým. Bylo to tak i v minulosti a nebylo ani potřeba nic definovat.
Ale doba se změnila. Dnešní mladé maminky navštěvují restaurace a kavárny s malými dětmi výrazně častěji než jejich předchůdkyně. Schází se v nich s ostatními maminkami, někdy i ve větším počtu. To je samozřejmě jejich právo. Je na nich jako rodičích, kolik času tam tráví, a jak to prospívá jejich dětem. Měly by však volit taková zařízení, která jsou pro děti vhodná a na ně připravená a uzpůsobená, kde neruší ostatní zákazníky, kteří tam přišli třeba za poklidnou atmosférou.
Nechci rozhodně nijak moralizovat. I my jsme měli děti a zašli s nimi častokrát do restaurace či kavárny. A nemívali jsme v tomto směru žádné problémy. Byly však takové podniky, kam bych děti nikdy ani v odpoledních hodinách nevzal, protože jsem věděl, že to není typ zařízení, kde se to hodí. I když to nikdy nikdo nahlas neřekl a ani nikam nenapsal. Do jiných podniků jsme naopak chodili i s dětmi velmi rádi a opakovaně. Věděli jsme, že je tam pro ně vhodné prostředí a budeme tam s nimi vítáni.
Rodiče by měli mít vždy předem, pokud možno, zjištěno, jak se dané zařízení, které se chystají navštívit, k dětem staví. Zda je v takové restauraci, bistru či kavárně kupříkladu přebalovací místnost, dětský koutek, místo na kočár, dětská křesílka, jestli jídelním menu obsahuje dětská jídla, a tak podobně. Mnohé restaurace, ty rodinného typu, tyto informace mají už na svých webových stránkách. Případně není na škodu do restaurace před případnou návštěvou zavolat a na vše se doptat.
A také by rodiče neměli očekávat, že v restauraci jejich děti vydrží spokojeně po dlouhé hodiny. Tak se chovají opravdu jen výjimky. Snad každé dítě se v restauraci dříve či později začne nudit. Proto je dobré brát na děti ohledy, návštěvu zkrátit. Po jídle a zmrzlině či zákusku raději vyrazit na procházku, na hřiště či za jinými zážitky.
V dnešní době se lze setkat už také v Česku s hotely a penziony, které se profilují jako „adults only“. Jedním z nich je kupříkladu vyhlášený hotel v Beskydech. “Děti do 15 let mají do ubytovací části, restaurace i wellness zóny vstup zakázán. „Musím říct, že to na začátku bylo kontroverzní téma. Někteří hosté měli pocit, že je to něco proti jejich dětem, ale my jsme nic takového nezamýšleli. Naopak, chceme, aby si naši hosté užili uprostřed lesa klid a načerpali novou energii, kterou pak doma mohou věnovat právě i svým dětem,“ vysvětlila ředitelka.
V některých zemích je koncept hotelů jen pro dospělé už známý a dost rozšířený. V Česku moc takových resortů zatím není, ale postupně přibývají. Tento trend specializace je zřejmý. Domnívám se, že je to tak správné. Sám na sobě, jako člověk 55+, cítím, že představy o ideální dovolené a priority se mění podle věku i životní situace.
Mladé, ale i zejména starší páry bez potomků někdy raději zvolí spíš hotely označené jako „adults only“. Chtějí relax, více klidu a pohody. Naopak pro rodiče či prarodiče s dětmi jsou rodinné hotely, kde jsou všichni podobně naladění. Je tam více hluku a ruchu, všude pobíhají děti, probíhají dětské diskotéky, animační programy a podobné záležitosti. Klienti o tom však dopředu vědí a nevadí jim to. Dětem je přizpůsobená také nabídka jídel.
Možná je to trošku citlivé téma. Ostatně dnešní hyperkorektní doba taková je. S drobnou nadsázkou se dá říct, že citlivé je skoro už všechno, co se týká mezilidských vztahů. Domnívám se, že vše je (jak to tak bývá) zejména o správné komunikaci a vhodné formě informování. A také o slušnosti a respektu k ostatním.
Hezké léto!
