Článek
„Cizinec to má jednodušší. Být tam český trenér, nevydrží to,“ prohlásil v pořadu Přímák na Sport.cz Petr Rada, současný trenér druholigové Dukly. Rada letenské prostředí i Daniela Křetínského zná. V minulosti byl krátce trenérem Sparty, ale nedostal tehdy důvěru pokračovat. Petr Rada je znám tím, že přítomnost zahraničních trenérů v české lize moc „nemusí“. Stejně tak se vždy vyjadřoval na téma reprezentace, že by ji měl vést český trenér.
„Je to kvalitní trenér, ale venku také netrénoval žádný velký klub. Midtjylland a jinak nevím. Klub ho tam dal a nemám nic proti tomu, Spartu zvednul. Ale že by v Česku nebyl trenér pro Slavii a Spartu, kdyby tihle dva odešli? Asi pak bude Slavia a Sparta bez trenérů. Je to divné, máme tu kvalitní trenérské učitele, kteří vzdělávají a vychovávají trenéry. Ale je to pouze o tom, dát někomu prostor,“ řekl dále Petr Rada na adresu Briana Priskeho a situaci ohledně trenérů v českém ligovém fotbale.
Dovolím si s Petrem Radou trochu polemizovat.
Spartě se hrubě nevydařila „internacionalizace“ pod vedením italského trenéra Stramaccioniho. Jeho působení na Letné byl velký průšvih. Stramaccioni jako velmi schopný rétor dokázal přesvědčit Daniela Křetínského o tom, aby mu dal k dispozici velké finanční prostředky a především „volnou ruku“. Nakoupil hráče, většinu ze zahraničí, vyměnil v krátkém období podstatnou část kádru. Spartě to ale vůbec nefungovalo. Nákupy hráčů se nepovedly. Někteří z těchto borců už byli za zenitem výkonnosti. Líbil se jim život v Praze, ale přínosem nebyli. Výsledky také nebyly. Hra byla špatná. Mezi českými a zahraničními hráči byly velké platové rozdíly, proto to nefungovalo ani v kabině. Daniel Křetínský neměl na Spartu čas a tehdejší management Sparty fungoval špatně. Stramaccioni skončil. S ním i jeho početný štáb spolupracovníků. Sparta se z této záležitosti velmi dlouho vzpamatovávala.
Střídali se další trenéři: Pavel Hapal, Zdeněk Ščasný, Michal Horňák, Václav Jílek, Václav Kotal a Pavel Vrba. Šest trenérů za čtyři roky! Proč tedy nikdo z nich nevydržel déle a dokázal to až Brian Priske?
Čeští trenéři si nedokázali „vydupat“ podmínky, které měl Stramaccioni a které má Priske. Tím nemám na mysli jen finance, ale především kompetence, volbu spolupracovníků, vliv na skladbu týmu. Čeští trenéři obvykle do Sparty přišli s jedním či dvěma asistenty a šťastní, že budou trénovat Spartu. To ale nestačí. Na složení týmu vliv neměli, nebo měli jen malý. Nepřišli s jasnou vizí, co se Spartou chtějí hrát, s kým a jakým systémem, jako třeba Jindřich Trpišovský do Slavie, Výsledky nebyly. Spartě nefungoval management a scouting. Daniel Křetínský neměl s trenéry trpělivost. A tak je měnil „jako ponožky“.
Až přišel Brian Priske. Z českých zdrojů už nebylo moc kde brát. V úvahu sice přicházeli sparťanští trenérští „bardi“ typu Hašek, Straka, Bílek a další, ale reálný nebyl asi z různých důvodů ani jeden z nich. A tak Sparta opět sáhla k „internacionalizaci“ a domluvila se na angažmá s Dánem Brianem Priskem. Koučem, který měl už výrazné zkušenosti, ale také to nebylo velké evropské trenérské jméno.
Brian Priske působil několik let v dánské lize jako asistent. Ve své první sezoně v pozici hlavního trenéra dovedl Midtjylland k titulu. V té době narazil v předkole Ligy Mistrů i na Slavii s Jindřichem Trpišovským. Přešel přes ni a hrál s dánským klubem základní skupinu Ligy mistrů. Po třech letech odešel. Poté byl rok v Antverpách, kde se mu ale angažmá příliš nevyvedlo. A přišlo „laso“ ze Sparty.
Priske přesvědčil Křetínského a Čupra
Čupr se později vyjádřil, že Priske měl připravenou prezentaci, se kterou by uspěl i při výběrovém řízení ve velké korporátní firmě. Zřejmě stále velký rozdíl oproti českým trenérům! Alespoň většině z nich. Samozřejmě, od teorie k praxi může být někdy daleko. Priske ale i proto dostal důvěru a pravomoci, jako předtím Stramaccioni. Dokázal přesvědčit o své vizi a metodách vedení Sparty.
Začátek angažmá Priskeho ve Spartě byl velmi špatný
Priske přišel k týmu v létě pozdě, moc toho v jeho složení a přípravě ovlivnit nemohl. Noví šéfové s ním však měli trpělivost. Nikoliv, že to je cizinec, ale proto, že už byl sedmým trenérem za čtyři roky. Vedení už muselo věřit, že to Priske zlomí a bude tím pravým mužem. Navíc v té době už byl management Sparty také v lepší kondici než dříve. S Čuprem a Rosickým, kteří už se ve svých funkcích „otrkali“ a nasbírali potřebné zkušenosti.
Priske to určitě neměl při nástupu ani v prvních měsících lehčí než čeští trenéři, jak tvrdí Petr Rada. V cizím prostředí, bez znalosti místního jazyka a české ligy to muselo být naopak těžší. Jeho některé zvyky a novátorské postupy byly zpočátku přijímány s posměchem. Jako například motivační kolečka s hráči uprostřed hrací plochy bezprostředně po utkáních. Priske ale vydržel v nastoupené cestě. Postupně se lepšily také výsledky a hra.
Pozitivně se projevil Priskeho scouting
Hráči jako Sorenssen či Kairinen, a později Birmančevič a Laci, se povedli. Priske se také ukázal jako velmi dobrý psycholog. S hráči „to umí“. Většinou dokáže vyjít i se svérázem Kuchtou. Sparta tak znovu prošla nenápadnou „intenacionalizací“. Dnes má v kádru výrazně více zahraničních hráčů než v éře Vrby, Kotala či Jílka. Také v realizačním týmu Briana Priskeho je několik cizinců. Priske učinil něco podobného, co Stramaccioni, avšak postupně a se zcela jiným výsledkem. Inu, když dva dělají totéž, není to vždy totéž.
Priske je dobrý psycholog a vychází s médií
Jak už bylo řečeno, Priske „to umí“ s hráči. A také s médii, je třeba dodat. Na rozdíl od řady českých trenérů se snaží být i za nepříznivé situace vždy pozitivní a nad věci. Možná je to někdy trochu hrané, ale funguje to.
Priske vyvrátil mýtus o specifické české kabině
Často jsme v minulosti slýchali od lidí typu Rada či Švancara o specifické české kabině. Proto prý nemůže zahraniční kouč vést český klub či reprezentaci. Je to nesmysl. Mladí hráči už dnes anglicky většinou mluví nebo aspoň rozumějí. Zahraniční trenéři se dávno v Česku prosadili v jiných kolektivních sportech, například volejbalu, basketbalu, florbalu či dokonce v ledním hokeji, a to i u reprezentací. Fotbal není jiný. Priske to v praxi jasně prokázal.
Proč se tedy Brian Priske ve Spartě prosadil?
Má své požadavky a vize, na kterých trvá. Je pozitivní. Umí si získat hráče pro společnou práci a cíle. Umí reagovat na vývoj situace a když se nedaří, učinit změny v systému hry a sestavě. Odstranil například vleklý sparťanský neduh: často chybující stopery a „hloupé“ góly. S tím si nevěděli rady všichni jeho přechůdci. Priske přivedl krajana Sorenssena a do obrany stáhl po odchodu Hancka Ladislava Krejčího.
Měl i štěstí, nový management s ním měl zpočátku, když se nedařilo, velkou trpělivost. To zmiňuje i Petr Rada. Ale důvodem nebyl fakt, že je Priske cizinec. Management Sparty si už prostě nemohl dovolit v krátké době další výměnu trenéra. Navíc, jak už bylo řečeno, také Čupr a Rosický už byli zkušenější a Priske dokázal udržet „morálku“. Byl stále pozitivní. Nebyl v depresi jako jeho předchůdce Vrba. Možná to Priske trochu hrál pro kamery, ale to není podstatné. Podstatné je, že to přineslo výsledky. Priske trenérem zůstal a vyhrál se Spartou titul.
Rozhodně to však Brian Priske neměl lehčí než jeho čeští předchůdci. Své postavení ve Spartě si musel vybojovat a odpracovat!
Zdroj:
