Článek
Lukaš Vorlický ze Zbrojovky Brno odešel do známé akademie italského Bergama už v necelých šestnácti letech. V Atalantě se propracoval až do prvního týmu a „přičichl“ dokonce k utkáním v nejvyšší italské soutěži.
Slibně rozjetou kariéru však ovlivnila těžká zranění. Během italského angažmá mladého záložníka opakovaně pronásledovaly vážné zdravotní komplikace. Podstoupil tři operace kolena. Za ligové áčko Atalanty tak nakonec nastoupil pouze do tří zápasů v Serii A.
Začátkem února letošního roku se v médiích objevila zpráva, že se dvaadvacetiletý ofenzivní záložník vrací do Česka. O restart kariéry se chce pokusit v dresu pražské Slavie. Tato událost se časově potkala s jiným slávistickým projektem, kterým byl nevydařený comeback velkého nizozemského talentu Mohameda Ihattarena, jenž působení v Edenu po vzájemného dohodě koncem ledna ukončil. Hráč ve Slavii „nezabral“. Velký návrat „zlobivého“ Nizozemce s marockými kořeny do velkého fotbalu se nekonal.
Stejně tak se Slavii nepovedl další hráč, který přišel po dlouhém zranění zadarmo, dával se dohromady, objevil se ve čtyřech ligových utkáních uplynulé sezony, v nichž nepřesvědčil, a po necelém roce ze Slavie také v tichosti odešel. Je jím gambijský stoper Sherrif Sinyan, kterého zdravotní potíže neopustily ani při slávistickém působení.
Nelze se proto divit, že po těchto negativních zkušenostech byli k příchodu Lukáše Vorlického mnozí fanoušci Slavie skeptičtí a ti konkurenčních týmů, hlavně z druhého břehu Vltavy, měli celkem logicky velmi jízlivé komentáře.
Leckdo možná ani neví, že Lukáš Vorlický, pocházející z moravských Boskovic, platil v mládí za obrovský talent Zbrojovky Brno a celého českého fotbalu. Fotbalové geny, tvořivost a ofenzivní schopnosti, má po otci Jiřím, který je bývalým ligovým hráčem a pracuje jako trenér.
V létě 2017 zářil Lukáš na mezinárodním dorosteneckém All Stars Cupu. S pěti góly patřil mezi nejlepší střelce turnaje. Na začátku roku 2018 byl na galavečeru Grassroots vyhlášen nejlepším mladším dorostencem v České republice. Získal cenu pojmenovanou po bývalém úspěšném a uznávaném trenérovi, předčasně zesnulém Vlastimilu Marečkovi. Až za ním skončil dnešní český reprezentant a hráč Bayeru Leverkusen, tehdy sparťan Adam Hložek. O Vorlického měli v mládežnických letech pochopitelně také zájem obě pražská „S“. Lanařila ho k přestupu z Brna do Prahy.
Hráč se však po dohodě s rodiči a agentem rozhodl pro italskou cestu, která se zpočátku náramně dařila. S týmem Atalanty U19 vyhrál italský Superpohár. Herně i střelecky mu to šlo, jako v tomto případě.
Pak však přišly zdravotní trable. Po třetí operaci to s jeho kariérou už vypadalo všelijak. Byl skoro rok na marodce, bez fotbalu. Nakonec ho z Itálie překvapivě vykoupila pražská Slavia. Údajně za šest milionů korun.„Slavia mi představila projekt, který splňoval naprosto všechno, co jsem si přál. Chci se vrátit znovu na fotbalovou úroveň, kterou věřím, že mám. Miluji fotbal, proto jsem se nevzdal. Musím poděkovat Slavii za to, že tady mohu být, že mi dala naději,“ řekl hráč v únoru po podpisu kontraktu.
Jaro strávil Lukáš Vorlický v béčku Slavie, hrajícím ČFL. Nejprve se připravoval individuálně, rehabilitoval a nabíral kondici. Od dubna se začal už objevovat v sestavě slávistické rezervy, v které odehrál šest utkání a v nich leccos pozitivního naznačil. V zápase s Hostouní se kupříkladu takto nádherně trefil do šibenice z přímého kopu.
Od léta se už připravuje s prvoligovým áčkem. Do sobotního přátelského utkání v rámci rakouského soustředění s Rapidem Vídeň nastoupil v druhém poločasu. V 56.minutě zvýšil po individuální akci na 2:0. V divokém utkání, v kterém byli kromě obránce Dioufa vyloučeni také z lavičky asistent Houštecký a trenér Trpišovský, Slavia nakonec zvítězila 3:0.
Je všeobecně známým faktem, že Slavia postrádala v uplynulé sezoně více kreativity ve hře. A také lepší střelbu ze střední a větší vzdálenosti. Při zranění Ševčíka a Zafeirise ji chyběla v záloze tvořivost. A v útoku údernost. Do útoku nyní přišel nový hroťák Tomáš Chorý z plzeňské Viktorie. Velmi diskutovaný přestup, jež plně vyhodnotí až čas. Chorého příchod by měl rozhodně přinést do ofenzívy Slavie vyšší konkurenci.
Na Euru v Německu se nebývale dařilo původně jen reprezentačnímu náhradníkovi Lukáši Provodovi, který se do základní sestavy dostal po nečekané ztrátě Michala Sadílka. Lukáš Provod se stal dle mínění mnohých nejlepším hráčem českého týmu. Po těžkém zranění kolena a dlouhém, komplikovaném návratu, se konečně dostal do vrcholné formy, kterou měl před zraněním. Bude-li pokračovat v reprezentačních výkonech i v podzimní sezoně, bude to pro záložní řadu Slavie obrovský přínos.
Bude-li držet zdraví také Petru Ševčíkovi a Christosu Zafeirisovi, který byl po zranění na začátku jara poté z formy, a půjdou-li nahoru výkony talentovaného Matěje Juráska a přidá-li se k těmto „starousedlíkům“ ještě novic prvoligového kádru Lukáš Vorlický, měla by se hra záložní řady v podzimní části soutěže výrazně zlepšit i bez případných posil. Útočníci Chorý, Chytil, Fila či Schranz potřebuji od záložní řady kvalitnější servis. A ten by měli od těchto hráčů dostat.
O Lukáši Vorlickém trenér Trpišovský po utkání s Rapidem Vídeň řekl:„S míčem je absolutně nadstandardní. Dlouho jsem neviděl takovou nadstavbu u hráče. Určitě v kádru zůstane.“ Trpišovský o ofenzivním záložníkovi „básní“, jak je občas jeho zvykem. V minulosti takto mluvil třeba také o Danielu Samkovi, Petaru Musovi či Denisu Alijagičovi. Všichni tři nakonec ze Slavie v tichosti zmizeli, aniž by v ní svůj talent rozvinuli.
Lukáš Vorlický by mohl být jiný případ. O jeho fotbalových kvalitách není pochyb. Navíc, hráč to má po tom všem, čím si zdravotně prošel, v hlavě srovnané. Ví, co chce. Jde za svým cílem. Bude-li zdravotně v pořádku, což je pochopitelně alfa a omega jeho dalšího působení, může to být na českou ligu mimořádný hráč. A možná nejen na ni.
Slavia tomuto „projektu“ evidentně věří. Na rozdíl od Ihattarena či Sinyana, kteří měli smlouvu jen na zkušební rok s možnou opcí, se domluvila s Lukášem Vorlickým na kontraktu až do léta 2027. Vkládá do něj značné naděje. Věří v jeho schopnosti a možnost restartu kariéry. Pozitivní vývoj ji zatím dává za pravdu. Trenér Trpišovský říká, že Vorlický ještě potřebuje získat kondici, sílu a odolnost. Dlouhá pauza se logicky musela projevit. Má zatím pořád ještě speciálně upravený treninkový režim. Když však vše půjde dobře, měl by se čím dál více začleňovat do běžného chodu prvoligového týmu. A také získávat postupně v utkáních větší minutáž.
Zdá se, že Lukáš Vorlický má opravdu našlápnuto ke comebacku do vrcholového fotbalu. Reálně by se mohl stát novou slávistickou ofenzivní hvězdou. Mezi jeho přednosti patří značná technická vyspělost, umění jeden na jednoho, tedy v rychlosti obejít hráče. Má také velmi kvalitní střelu i z větší vzdálenosti. Má tedy ve svém rejstříku schopnosti, které v českém fotbalu bohužel často hráčům chybějí, což jsme ostatně měli možnost vidět i na německém Euru.
Někteří odborníci vidí v Lukáši Vorlickém nového Patrika Bergera, bývalého českého reprezentanta, který sice vyrostl ve Spartě Praha, první českou ligu ale hrál jako velmi mladý za pražskou Slavii, a posléze nastupoval v německém Dortmundu, anglickém Liverpoolu a dalších klubech Premier League. Berger byl dvojnásobným nejlepším fotbalistou České republiky a také oporou české reprezentace na Euru 1996, kde český tým došel až do finále proti Německu. Velkou kariéru končil opět ve Spartě. Dnes padesátiletý Patrik Berger byl, stejně jako Vorlický, vyšší postavy, ale technicky velmi zdatný a střelecky výrazně disponovaný ofenzivní záložník. S míčem to uměl i v rychlosti a střelu měl skvělou i z větší dálky. I jeho kariéru bohužel ovlivnila zranění. Přesto byla velká.
Nezbývá než si přát, aby Lukáši Vorlickému zdraví vydrželo, návrat do velkého fotbalu se mu vydařil a napodobil co nejvíce úspěšnou kariéru velkého Patrika Bergera. Potřebovala by to nejen Slavia, ale celý český fotbal, který má hodně „běžců“, ale rozdílových „kreativců“ jako šafránu.
