Chorvaté si věří. Uspějí s hvězdnými veterány proti českému národnímu týmu? Jaké má Česko šance?

Chorvatsko, Černá Hora, Faerské ostrovy, Gibraltar - to jsou soupeři české fotbalové reprezentace v kvalifikaci o postup na světový šampionát v příštím roce. Pohled na jiné skupiny nám říká, že jsme měli poměrně štěstí. Naše je „hratelná“, jak se někdy sportovní hantýrkou s oblibou říká. Tedy, je reálné z ní postoupit. Mohli jsme mít totiž mnohem těžší soupeře. Chtělo by se říct, kdy jindy, když ne teď. Hraje se klasickým dvoukolovým systémem. Každý s každým. Přímo postupuje vítěz. Dle „papírových“ předpokladů by se mělo o vítězi skupiny rozhodovat mezi Českem a Chorvatskem.

Chorvaté mají za sebou mimořádně úspěšnou éru. Jsou stříbrnými medailisty z mistrovství světa 2018 v Rusku a bronzovými z posledního světového šampionátu v Kataru. To jsou na tak malou zemi fantastické úspěchy, které vzbuzují velikánský respekt. Na druhou stranu je zřejmé, že veleúspěšná éra nemůže trvat donekonečna. Úspěšné jádro chorvatského národního týmu zestárlo. Některé změny nastaly. Pár hráčů, kteří byli součástí úspěšné reprezentace, už skončilo, ale k jeho zásadní obměně zatím nedošlo. Důvod je zřejmý. Přestože chorvatský fotbal produkuje pořád nové talenty a mnoho hráčů působí v západní Evropě, takto skvělá generace se povede opravdu jen jednou za mnoho let.

Duše týmu, kapitán Luka Modrič, oslaví letos v září už čtyřicetiny. Někdo možná čekal, že se po světové šampionátu v Kataru s reprezentačním dresem rozloučí. On však má stále chuť pokračovat. Znovu a znovu „jde s kůží na trh“, i když by dávno nemusel. Klobouk dolů v jeho letech, po tom, kolik toho odehrál a dokázal! Stále je hráčem madridského Realu, kde je dávno legendou. Dirigentskou taktovku ale v klubu už musel přenechat jiným. Na hřišti se objevuje stále sice takřka v každém utkání, ale většinou jako střídající hráč na omezený počet minut, když přichází pomoci svojí zkušeností mladším spoluhráčům.

Chorvatská reprezentace ale na skoro 40letého Luku Modriče stále spoléhá. Je kapitánem. Hraje pořád v základu. V nedávných dvou utkáních s Francií strávil na hrací ploše 90 minut v prvním a 81 minut v druhém. Odehrál už neuvěřitelných 186 mezistátních zápasů. Těch čtrnáct do dvoustovky klidně může zvládnout.

Luka Modrič je stále výborným záložníkem, má obrovské zkušenosti, z nichž může čerpat, ale věk nezastaví ani on. Od doby, kdy byl na vrcholu své výkonnosti, už nějaký ten pátek uplynul. Před sedmi lety se stal nejlepším hráčem světového šampionátu v Rusku. Ve stejném roce byl také nejlepším fotbalistou světa před Cristianem Ronaldem a Antoinem Griezmannem. Podívejme se ale na složení chorvatské reprezentace podrobněji.

V bráně je jasnou jedničkou Dominik Livakovič z Fenerbahce Istanbul. Ve třiceti je v nejlepších brankářských letech. Už dostatečně zkušený. Záda mu kryje stejně starý Ivica Ivušič z kyperského Pafosu. Třetím do party je 25letý Dominik Kotarski z řeckého PAOK Soluň.

Obrana hraje většinou na „čtyři v lajně“. Její hlavní hvězdou je Joško Gvardiol z Manchesteru City. Fotbalista, jehož aktuální hodnota se odhaduje dle známého fotbalového portálu na 75 milionů eur. Jeden z fotbalistů, který přebírá od Modriče a spol. pomyslné vůdčí žezlo. V 23 letech už toho má za sebou mnoho. V národním týmu debutoval už v devatenácti a dnes má na kontě přes čtyřicet mezistátních utkání.

Další hráčem základní sestavy je Josip Stanisič z Bayernu Mnichov, který je jen o rok starší. Ten ale v klubu, po návratu z loňského hostování v Leverkusenu, stabilně nehraje. Ve stoperské dvojici často nastupuje 28letý Duje Čaleta-Car z francouzského Lyonu. S ním pak 25letý Josip Šutalo z amsterdamského Ajaxu.

Mezi náhradníky do obrany patří 27letý Martin Erlič, který ale v italské Bologni nehraje příliš pravidelně. Dále e k dispozici 29letý pravý bek či wing bek Josip Juranovič z Unionu Berlín, 27letý Marin Pongračič z Fiorentiny a stejně starý levý bek či wing bek Borna Sosa z FC Turín. Obrana prošla omlazením už před zhruba třemi lety. Od té doby se její složení příliš nemění. Lídři chorvatské obrany jsou v nejlepších fotbalových letech. Dá se tedy říct, že v defenzivě Chorvaty „bota netlačí“. Alespoň co se jejího věkového složení týká.

O kapitánu Modričovi už byla řeč. Dlouholetým členem základní sestavy je Mateo Kovačič z Manchesteru City, kterému bude v květnu 31 let. Kromě Citizens si zahrál v kariéře také za Inter Milán, Real Madrid a londýnskou Chelsea. V národním týmu debutoval v devatenácti a dnes má odehráno přes 110 mezistátních utkání.

Chorvatská reprezentace hraje obvykle na dva štítové středové záložníky, Modriče s Kovačičem. Před nimi je ofenzivnější trojice a jeden hrotový útočník. Kovačiče občas střídá 27letý Kristijan Jakič z bundesligového Augsburgu. Místo Modriče je připraven také 27letý Nikola Moro z italské Bologni, který dříve hrál v Dynamu Moskva.

Jisté místo v základu má zatím také další veterán chorvatské sestavy, už 36letý křídelní hráč Ivan Perišič. Má za sebou bohatou kariéru v Dortmundu, Wolfsburgu, Interu Milán a londýnském Tottenhamu. Předloni se vrátil domů, do Hajduku Split, ale teď už je zase „ve světě“. Od září hraje pravidelně za nizozemský PSV Eindhoven. Dalším jistým článkem je na druhém křídle ofenzivní formace 33letý Andrej Kramarič, který hraje už desátou sezonu v bundesligovém Hoffenheimu. Klubu, v němž působí také Češi - Hložek, Jurásek, Hranáč a Kadeřábek.

Alternativou na kraj zálohy místo Perišiče je další zkušený borec, 30letý Mario Pašalic, který kroutí už sedmou sezonu v italské Atalantě Bergamo. Další variantou je 27letý Nikola Vlašič z FC Turín, odchovanec Hajduku Split, který působil před časem také s Tomášem Součkem a Vladimírem Coufalem v londýnském West Ham United. Nikola je bratrem slavné chorvatské atletky, skokanky do výšky Blanky Vlašičové, mistryně světa i Evropy a medailistky z LOH. Na druhém okraji se nabízí místo Kramariče talentovaný, teprve 22letý odchovanec Dinama Záhřeb Martin Baturina. Jeho tržní cena se už nyní odhaduje na 20 milionů eur. Je nejspíš jen otázkou času, kdy se z Dinama vydá do některé ze západních lig.

Na pozici středového hráče a podhrotu dostává v posledních utkáních příležitost 21letý Petar Sučič z Dinama Záhřeb. Jediný fotbalista, který tak omlazuje přestárlou chorvatskou zálohu a útok. Jeho aktuální cenovka se odhaduje na skoro 12 milionů eur a také on bude nejspíš brzy následovat své reprezentační kolegy do západní Evropy. Zajímavostí je, že v U-19 a U-21 reprezentoval Bosnu a Hercegovinu, ale pak dal přednost seniorské reprezentaci Chorvatska.

Hrotovým útočníkem číslo jedna je 33letý Ante Budimir ze španělské Osasuny, kde dlouhodobě prokazuje své kvality. V minulé sezoně v 33 zápasech 17 gólů, v současné se mu také daří. Na hrot má trenér Dalič k dispozici jako první alternaci 21letého Franjo Ivanoviče z Royale Union SG, který vloni do belgického klubu přestoupil z Rijeky. Nevede si rozhodně špatně.

Dalším mužem do útoku je zkušený, 30letý Bruno Petkovič ze záhřebského Dinama. V úvahu přichází také 21letý Igor Matanovič z bundesligového Frankfurtu, který je však momentálně zraněný. Připraven je také 29letý Marco Pjaca z Dinama Zahřeb, který si v kariéře zahrál dříve také v Juventusu, Janově či Fiorentině.

Chorvatskou reprezentaci vede už od roku 2017. Zajímavé je, že za sebou nemá nijak zářivou trenérskou klubovou kariéru. Trénoval například Rijeku nebo Dinamo Tirana. V roce 2010 se vydal na východ. Vedl kluby v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech. V říjnu 2017 trochu překvapivě vystřídal na lavičce chorvatského národního celku odvolaného Anteho Čačiće. Asi nikdo tehdy netušil, že bude koučem chorvatské reprezentace ještě o osm let později.

Dnes 58letý Zlatko Dalič je jako kouč národního týmu spojen s jeho největšími úspěchy v dosavadní historii - druhým a třetím místem na mistrovství světa. Zároveň je však v současném Chorvatsku hodnocen také kriticky. Dle některých komentářů v chorvatských médiích se nedokáže odpoutat od svých „oveček“, s kterými toho mnoho prožil a je s nimi stále propojen jako „táta s dětmi“.

Zlatko Dalič nepůsobí jako veliký stratég, který by vymýšlel geniální taktické záležitosti. Povedlo se mu však to nedůležitější! Vybudoval okolo národního týmu dlouhodobě velmi dobrou atmosféru. Výborně komunikuje a pracuje s hráči. Dokáže jejich různorodá ega skloubit v jeden soudržný tým. To byla v minulosti bolest nejen Chorvatů, ale bývá to problém také dalších národních týmů zemí z Balkánu.

Modrič, Perišič či Kramarič jsou bezesporu stále kvalitní fotbalisti, což nedávno ukázala také dvě utkání s Francií v Lize národů. V prvním Chorvatsko zvítězilo ve Splitu před více než 30 tisíci diváky 2:0 góly Budimira a Perušiče. Šlo do odvety ve výborné výchozí pozici. O tři dny později v odvetě na Stade de France před takřka 80 tisíci diváky Chorvaté prohrávali stejným rozdílem. Rozhodnutí přinesly, až po prodloužení 2×15 minut, střely ze značky pokutového kopu. V sedmé sérii rozhodl Upamecano.

Prohrát s Francií až na penalty není žádná ostuda. V souvislosti s tím se však v Chorvatsku opět začala přetřásat věková skladba týmu. Základní sestava chorvatské reprezentace měla totiž věkový průměr 29,4 roku. A co víc, na rozdíl od obrany, kde jsou mladší hráči a má průměr 25 let, tak v záloze a útoku měli Chorvaté v utkání s Francií průměr 32,2 roku!

Starší hráči logicky hůře regenerují a zopakovat stejný výkon na hranici možností jen o tři dny později proti Mbappému, Dembélému a spol. je pochopitelně nesmírně náročné. Chorvatům v odvetě s Francií síly docházely, veteráni vystřídali. Tým zápas dovedl až na konec prodloužení a neuspěl až na střely ze značky pokutového kopu.

V Chorvatsku se ozývají hlasy, že by trenér Dalič měl dát v záloze a útoku už více příležitosti mladším hráčům. Vždyť jediným fotbalistou pod 30 let v utkání s Francii v těchto formacích byl 21letý Sušič. Ostatní? Modrič 39, Kovačič 30, Kramarič 33, Perišič 36, Budimir 33.

Vzhledem k zásluhám Modriče a spol. je to citlivé téma. Řekněte Modričovi, že už ho nechcete, když on má stále zájem a zase takoví borci, jako v Realu Madrid, se na jeho místo v chorvatském nároďáku nederou. V Chorvatsku i tak jsou hlasy, že by trenér měl být schopen svým veteránům vysvětlit, že už nebudou vždycky hrát v základní sestavě. Zároveň ale v chorvatských médiích převažuje názor, že Dalič už to se „svými ovečkami dojede“. Pokud se nestane něco mimořádného, nedá se od něj očekávat nějaký razantní zásah do sestavy a odstavení veteránů na vedlejší kolej. Větší změny přijdou až s novým trenérem po MS 2026. Pokud se na něj Chorvaté kvalifikují. Když ne, zcela jistě nastanou dříve.

Pokud Chorvaté a Češi zvládnou ostatní zápasy v kvalifikační skupině o postup na mistrovství světa 2026 bez ztráty „kytičky“, tedy bodů, o všem podstatném rozhodnou dva vzájemné souboje těchto týmů. První utkání se uskuteční na chorvatské půdě 9.června. Odveta bude na programu 9.října v Praze.

Tři dny před červnovým duelem s Čechy budou hrát Chorvaté „tréninkový“ venkovní zápas s Gibraltarem. To není úplně dobrá zpráva pro český tým. S outsiderem může Zlatko Dalič své veterány snadno pošetřit a dát příležitost mladším hráčům z širšího kádru. Takový zápas vyhraje jeho tým v jakékoliv sestavě. A i když Modrič a spol. přece jen nastoupí, maximálně si trochu zatrénují.

Do domácího zápasu s českou reprezentací půjdou tedy Chorvaté v červnu odpočatí. Češi budou „mít v nohách“ domácí zápas proti Černé Hoře. Tedy určitě těžšímu soupeři, než je Gibraltar. V říjnu bude utkání Česko - Chorvatsko prvním v reprezentačním „okně“. Chorvaté po něm nastoupí doma proti Gibraltaru a Češi pojedou na Faerské ostrovy.

Česká utkání s Chorvaty budou každopádně jiná než jejich nedávný dvojzápas s Francií. Nepůjdou krátce po sobě. Bude mezi nimi čtyřměsíční pauza. Nelze očekávat, že by v nich chorvatští veteráni trpěli nějakou velkou únavou z předešlých bojů.

Nový Luka Modrič se ani v Chorvatsku nerodí každý rok. Ani každé desetiletí. Chorvaté omladili defenzivu, ale jejich záloha a útok má své nejlepší roky za sebou. I tak je to mužstvo, které má své nesporné kvality. V zápasech, které půjdou rychleji po sobě, jako nedávno s Francií či na turnaji typu EURO nebo MS, mohou mít problémy s regenerací, ale v kvalifikačních zápasech s Českem tento stav nehrozí.

Chorvatský tým má více individualit než česká reprezentace. Celkově kreativnější mužstvo. Chorvaté mají stále fotbalisty v TOP evropských klubech, i když už jsou někteří z nich už za zenitem. Hovoří pro ně také obrovská sehranost. Jejich sestava se mění velmi málo. Když porovnáte současný kádr s loňským či předloňským, změn je minimum. Modrič s Perušičem či Kramaričem spolu hrají dlouhé roky. Proto jsou v mých očích favority. Tak to vidí i sami Chorvaté. V tamních médiích převládá názor, že skupina s Českem je pro ně velmi příznivá. Jejich tým by z ní měl postoupit, ač se zároveň řeší, že už je přestárlý a změny by to už chtělo.

Na zápasy s Chorvaty se nedá dívat optikou našich utkání s Faerskými ostrovy či Gibraltarem. Zápas proti outsiderovi, který „zaparkuje autobus“, je něco zcela jiného. Nemáme pro něj (bohužel) dost kreativní hráče, kteří umějí „otevírat“ obranu. Není náhodou, že na postech tvořivých středových hráčů nastupují ve Slavii i Spartě cizinci.

V zápasech s Chorvaty nám zcela jistě nehrozí 70procentní držení míče, s kterým si nebudeme vědět rady. Čeští fotbalisti mají problém tvořit hru, mnohdy se ale dokážou se přizpůsobit soupeři. A to ve špatném (Faerským ostrovům i Gibraltaru) i dobrém (snad Chorvatsku). Na tvořivé Chorvaty mohou platit jiné zbraně než na outsidery, které jsou pro naše fotbalisty vlastní: jednoduchá, rychlá hra, běhavý výkon, maximální nasazení, důraz v osobních soubojích, presink, rychlý přechod z obrany do útoku, kvalitní organizace hry bez chyb v defenzivě.

Chorvaty nejspíš nepřehrajeme fotbalově, ale můžeme je udolat nasazením na hranici možností, bojovností, povolenou agresivitou. Jistou nevýhodou je fakt, že v červnu hrajeme nejdříve v Chorvatsku. Pokud tam neuspějeme, budeme nastupovat v říjnu v Praze k zápasu „o všechno“. Budeme muset zvítězit, kdežto Chorvaté se budou moci soustředit na defenzivu. Takové zápasy nám většinou příliš nesedí. Základem je tedy uspět v prvním, červnovém utkání na chorvatské půdě. Hra na brejky z kvalitní obrany by nám měla vyhovovat.

Otázkou je, v jakém stavu bude v červnu český národní tým. V klubu nechytajícího Matěje Kováře může jistě nahradit jeden z dvojice Jindřich Staněk - Martin Jedlička. Horší je to na postu pravého wing beka, kde Vladimír Coufal pravidelně ve WHU nehraje. Bude-li tomu tak dál, jedinou současnou alternativou je slávista David Douděra. Ještě horší je to vlevo, kde jediným pravidelně v klubu hrajícím wing bekem je momentálně sparťan Jaroslav Zelený. To je zoufalý výběr. Ivanu Haškovi v tomto směru není co závidět. Zároveň je třeba doufat, že si formu a zdraví udrží Patrik Schick, klíčový útočník českého výběru. Do června je ale ještě daleko. Stát se může leccos. Tedy hlavně na české straně. Jak víme, chorvatský tým je přece „pořád stejný“.

Další zdroje: statistiky Livesport, Transfermarkt, chorvatská internetová média