Článek
Předně bych rád uvedl, že snížení počtu klubů první fotbalové ligy, která v současné době nese název Fortuna liga, po kterém volá autor původního článku Radek Pešout, není dle mého názoru reálnou záležitosti.
Proč? Kapří si rybník nevypustí!
Těmi „kapry“ mám na mysli majitele a funkcionáře profesionálních fotbalových klubů. První a druhou fotbalovou ligu už nějaký ten rok řídí Ligová fotbalová asociace (LFA), tedy samotné klubu, prostřednictvím svých zástupců. Aby mohlo dojít ke snížení počtu prvoligových klubů, museli by s tím tito zástupci souhlasit, tedy to v LFA odhlasovat. A to je naprosto nereálné.
K takové záležitosti by muselo dojít s předstihem. Tedy LFA by musela nyní odhlasovat, že kupříkladu od sezony 2025/26 se bude první liga hrát pouze s dvanácti týmy, namísto současných šestnácti. Čtyři týmy by tedy ligu musely opustit. Kdo by to však chtěl? Nikdo přece dobrovolně neodsouhlasí, že by jeho klub mohl sestoupit do druhé ligy. A takový potenciální sestup by před inkriminovanou sezonou rázem hrozil možná až deseti klubům. Kdo by do takového rizika šel? Ohrozit vlastní klub, svoji osobní existenci, spolupráci s partnery klubu, s městem, který klub podporuje, a tak dále. Jak by jim takové rozhodnutí vysvětlil?
Kromě toho, že to není reálné, by to nebylo ani správné. Liga je po letech stagnace nyní na vzestupu. Sportovně, ale i návštěvnosti a zájmem médií, tedy obchodně, marketingově.
Slavia a Sparta mají skvělé návštěvy, vyprodané domácí stadiony i na méně atraktivní ligové soupeře. Oba kluby jsou vlastněny českými miliardáři. Slušně si vedly i v Evropské lize, když se dostaly do osmifinále.
Chodit na ligu na Slavii a Spartu je dnes i otázkou prestiže. Jejich zápasy nenavštěvují jen „obyčejní“ fandové, ale také politici či velkopodnikatelé a manažeři firem, celebrity z jiných sportů a kulturního světa, scouti evropských klubů.
Obě pražská „S“ táhnou i ve venkovních zápasech. S kluby jezdí početné výpravy fanoušků, které zvedají návštěvy i na venkovních zápasech. Navíc oba pražské kluby mají celonárodní přesah, tedy fandy po celé zemi. Na konfrontaci se Slavií a Spartou jsou zvědaví také fandové ostatních klubů, kteří se na tyto zápasy přicházejí podívat ve větším počtu než na běžnou ligu.
Na mezinárodním poli se daří i Viktorii Plzeň, která je dokonce ve čtvrtfinále Konferenční ligy. Má také od léta minulého roku nové, zahraniční majitele. Klub se finančně stabilizoval, má velkou fanouškovskou základnu a je v závěsu za pražskými „S“. A to je dobře. Takových klubů potřebuje česká liga více.
Do českého profesionálního fotbalu přicházejí noví lidé, majitelé, kteří ho chtějí dělat jinak. Doufejme, že v mnohém lépe než jejich předchůdci. Ve spojení s kluby vidí i určitou společenskou prestiž. A to je rozhodně pozitivní zpráva. Další důkaz, že česká liga je na vzestupu. O tento produkt je větší zájem, než tomu ještě nedávno bylo.
Vedle Pavla Tykače, nového majitele Slavie, či Ondřeje Kanii, který má převzít po Ludvíku Karlovi jako nový majitel Slovan Liberec, je to i již zmíněná Viktorie Plzeň, již vlastní podnikatelská skupina z Rakouska a Švýcarska, ale nadále ji jako GM vede Adolf Šádek. Silného majitele, českého miliardáře Václava Brabce, má také už pár let Baník Ostrava.
Mluví se o tom, že na prodej jsou i některé další kluby. Kupříkladu FK Teplice či Hradec Králové. Všechno v českém profesionálním fotbalu určitě není růžové, zrovna v těchto dnech probíhají ještě dozvuky, tedy závěrečná fáze soudu s aktéry kauzy Berbr a spol. Ani nyní není v českém profesionálním klubovém fotbalu určitě vše křišťálově čisté. Na druhou stranu je patrné, že leccos se zlepšilo,
Ufinancovat profesionální fotbalový klub v českých podmínkách není rozhodně snadnou záležitostí. Zejména, pokud je klub také majitelem stadionu a musí hradit vysoké náklady na jeho provoz a modernizaci. Snazší situaci mají kluby, které hraji na stadionech, které patří městu (po vzoru většiny německých klubů). V této souvislosti je pozitivním faktem, že úroveň stadionů se postupně zvedá a těch ostudných ubývá.
Některá města pochopila, že je klubům potřeba pomoci, že ligový fotbal je vizitkou jejich města, že fotbal je celospolečenská záležitost. V poslední době tak byly postaveny nové stadiony v Pardubicích a Hradci Králové. S lepší kulturou na stadionech přichází i lepší návštěvy a atmosféra na nich. To je vidět nejen na ligových zápasech, ale i třeba na velkém zájmu o utkání české jednadvacítky na novém stadionu v Hradci Králové. Fotbalová utkání už mnohde nejsou jen dvě hodiny s párkem a pivem. Kluby dělají pro fanoušky různé doprovodné aktivity. Vzorem v tom jdou hlavně Slavia a Sparta. Snaží se ale i některé další kluby.
Českému fotbalu opravdu chybí jeden velký stadion s kapacitou alespoň 30 či nejlépe 35 tisíc diváků. Takový „národní“ stadion ale musí dávat ekonomický smysl. Nemá cenu ho stavět pro tři zápasy reprezentace za rok. Zdá se však, že se řešení rýsuje. Na Strahově by ho mohla za vlastní finance postavit (na pozemcích FAČR) pražská Sparta, pro kterou je už současný letenský stadion nevyhovující, byť má svůj génius loci. Jeho modernizace už ale nedává smysl. Nový strahovský stadion by sloužil Spartě i pro velká kvalifikační utkání české reprezentace, případně pro jiné mezinárodní zápasy. Slavia zase uvažuje o zvýšení kapacity stadionu v Edenu. Ten by mohl atakovat hranici 30 tisíc diváků, což by stačilo. Upřímně, s AC Milán nehraje Slavia každý týden. Spíše jednou za rok, když to vůbec vyjde.
O výrazném vzestupu zájmu o českou nejvyšší soutěž svědčí také nárůst příjmů z nových smluv pro další sezony. Ligová fotbalová asociace (tedy kluby) bude mít výrazně vyšší příjmy z televizního i internetového vysílání první i druhé ligy. Pro následujících pět sezon to českému profesionálnímu fotbalu přinese ročně více než 430 milionů. Příjem vzroste oproti současnosti trojnásobně! To je dobrá zpráva zejména pro menší kluby první ligy a kluby druhé ligy. Sparta, Slavia či Plzeň vydělají v evropských pohárech, z vyššího přijmu ze vstupného, získají velké finance od sponzorů, občas z prodeje hráče do zahraničí, z merchandisingu. Ale pro menší kluby je takové navýšení příjmu z TV práv velmi podstatnou záležitostí.
Další výrazné zvýšení příjmů pro kluby má přinést soutěž na generální partnerství Celostátních ligových soutěží včetně získání práva na jejich pojmenování, a to na dobu následujících pěti sezon počínaje ročníkem 2024/25 a konče ročníkem 2028/29.
Za této situace, kdy je český klubový fotbal evidentně na vzestupu, nedává snížení počtu účastníků žádnou logiku.
Ani není možné. Mediální i marketingoví partneři logicky chtějí určitý počet utkání a být vidět na co největším území, v co nejvíce městech a co největším počtem diváků. Liga s šestnácti týmy má výrazně větší zásah měst a regionů než liga, která by měla třeba pouze dvanáct klubů. V některých městech by se první liga pak už nehrála. Zájem o ni by logicky v těchto regionech opadl. Prostě ligová soutěž, hraná ve více městech, je pro obchodní partnery a sponzory rozhodně atraktivnější záležitostí. Více se o ní ví, píše, mluví. Více se sleduje a navštěvuje. Přitahuje zájem regionálních partnerů.
Nemá vůbec smysl porovnávat českou ligu s TOP soutěžemi v Evropě, tedy zejména anglickou, španělskou, německou ligou, ale i italskou či francouzskou nejvyšší soutěží. To jsou velké země s výrazně větším počtem velkých měst. Země se zcela jinými ekonomickými možnostmi a mnohem větší fanouškovskou základnou.
Zápasy Sparty s Liverpoolem jasně ukázaly současný obraz. Ano, Sparta nemusela tak jednoznačně „vyhořet“. Objektivně je ale naprosto jinde než FC Liverpool. Tak jako je velký rozdíl mezi Spartou a třeba Karvinou, či jiným menším klubem české ligy, tak je velký rozdíl mezi Liverpoolem a Spartou. Evropské velkokluby typu Liverpoolu vybírají z nejlepších hráčů z celého světa. Sparta, velkoklub v českých poměrech, vybírá nejméně o tři levely níže. A Karviná zase o další možná tři až čtyři levely níže než Sparta. To jsou propastné rozdíly, které na hřišti musí být někde vidět. I když to neznamená, že bohatý klub naprosto vždy porazí chudého.
Je evidentní, že se v posledních letech „nůžky hodně rozevřely“ a taková Liga mistrů je už úplně jiný svět než Evropská liga. S tím ale nic neuděláme, to je realita. Nebojujeme s tím jen my, ale i ostatní. Zástupci z lig druhé a třetí garnitury. Tedy například portugalské, belgické, nizozemské, rakouské, maďarské, polské, švýcarské, řecké, skotské.
To ale neznamená, že je současná Sparta špatná. Naopak. I přes „výprask“ s Liverpoolem je na tom nejlépe za posledních mnoho let. Dokázala se dostat do osmifinále Evropské ligy přes turecký Galatasaray. Tedy výrazně větší a bohatší klub z velké světové metropole. Kdyby nedostala za soupeře špičkový evropský velkoklub FC Liverpool, jenž hraje o titul v Premier League a v Evropské lize je twk trochu „omylem“, neboť reálně patří do Champions League, měla by šanci na postup do čtvrtfinále.
Českou nejvyšší soutěž, a české kluby, musíme porovnávat se zeměmi a kluby druhé garnitury. Tedy těmi, co hrávají Evropskou a Konferenční ligu. A v tomto srovnání si nevedeme v poslední době vůbec špatně. Češi jsou pesimisty od přírody, český klubový fotbal však rozhodně není zdaleka tak špatný, jak někteří kolovrátkově opakuji. Oni to ostatně nejčastěji říkají ti, co českou ligu pravidelně nesledují a nemají ani aktuální přehled o změnách, které proběhly.
Snížení počtu týmů vyšší kvalitu nepřinese. Nikde, kde k tomu v minulosti přistoupili, se tak nestalo. Ubylo by akorát příležitostí pro mladé hráče hrát ligu v menších klubech, kde se mohou „vykopat“ a ti nejlepší potom hrát za větší kluby. Sportovně je to tedy špatný úmysl.
Kupříkladu minulou sezonu mladí stopeři Robin Hranáč a Tomáš Vlček vyrostli v Pardubicích, kde byli na hostování. Pomohli tím Pardubicím i sobě. Dnes první z nich válí za Plzeň, druhý za Slavii. Oba mají za sebou už také start v reprezentačním áčku nového trenéra Ivana Haška a usilují o účast na EURU. Kdyby minulou sezonu nehráli ligu za Pardubice, kde se pod trenérem Radoslavem Kováčem výrazně zlepšili, ale byli místo toho na hostování někde v druhé lize, dnes by tak daleko asi nebyli. Stejné to bylo i dříve. Kdyby se Patrik Schick nevykopal na hostování v Bohemians, asi by dnes nebyl tam, kde je.
Snížení počtu klubů v první lize by přineslo koncentraci do menšího počtu klubů a také měst. V některých z nich by již liga nebyla. To přináší menší marketingový zásah. Menší vliv všeho, co se kolem ligy děje. Menší možnosti pro všechny partnery ligy a klubů. Řada z lokálních partnerů by ztratila zájem klub podporovat, když by nebyl „na očích“ v první lize. Celkově by to znamenalo nižší příliv financí do profesionálních klubů. V takovém případě to odnesou zejména kluby, které spadnou do druhé ligy. A v nich na to doplatí i mládež.
Jistě, dnes není první liga ani v Brně, druhém největším městě země. A jde to. To je ale ostuda Brna. A dobře to rozhodně není. Pro Brno, Jižní Moravu i celý český fotbal je to velká škoda. A taky to tak asi nebude věčně. Je to, jako vždy, o lidech. Až to tam vezmou do rukou jednou správní lidé, půjde fotbal v Brně opět nahoru. Brno je sportovní město. Potenciál pro ligový fotbal je tam obrovský. Bude-li mít nový fotbalový stadion a kvalitní vedení klubu, může mít patnácti či dvacetitisícové návštěvy a být jako silný zástupce jihomoravského regionu v závěsu za pražskými „S“.
Jako Viktoria Plzeň, už více než desetiletí silný ligový zástupce západočeského regionu. Obdobně ostravský Baník, je silným zástupcem moravskoslezského regionu. Ten už napůl cesty pod novým majitelem vykročil, ale leccos mu pořád ke spokojenosti fanoušků chybí. Každopádně, velký klubový fotbal, tedy první liga, patří především do velkých a větších měst.
Prvoligová soutěž se 16 týmy je adekvátní současné situaci v Česku. Stejně tak dává smysl nadstavbová a barážová část po skončení základní části. Dá se samozřejmě hovořit o tom, jestli formát nadstavby a prostřední skupiny je zcela správný. Jestli nevyžaduje úpravy. Nicméně nějaká forma play off se hraje ve většině lig „druhé kategorie“.
Dvoukolovým tradičním systémem se hraje takřka výhradně ve velkých ligách, TOP soutěžích, které ale mají často 18-22 klubů a zcela jiné zázemí. Z těchto lig hraje více klubů evropské poháry. Hrají národní poháry. V Anglii dokonce ligový pohár. Mají tedy zajištěna další kvalitní utkání jiným způsobem. Jsou to navíc většinou kluby z velkých aglomerací, a i ty na spodku tabulky mají často obrovskou fanouškovskou základnu, velké návštěvy, i když hrají o záchranu v lize.
Snížení počtu ligových klubů by bylo jednoznačně krokem zpět. Doba se změnila. Argumenty, že dříve se hrála československá liga, v které bylo třeba jen deset (nebo i méně) česko-moravsko-slezských klubů a k tomu šest slovenských, jsou opravdu z minulého století. Patří do jiné doby, jiného režimu. Tehdy byla země uzavřená. Vše vypadalo jinak. Dnes je svět otevřený. Otevřená tedy musí být i česká liga. Novým výzvám, novým hráčům, novým majitelům, partnerům, fanouškům, médiím. Jedině tak se bude zkvalitňovat. Snížením počtu klubů v první lize toho zcela jistě nedosáhneme. Tím jen produkt upozadíme. To je cesta „do pekla“.
