Článek
Pětatřicetiletý stoper ostravského Baníku Michal Frydrych v nedávném semifinále národního poháru fauloval olomouckého útočníka, který po jeho zákroku utrpěl zlomeninu nohy. Frydrych, který stíhal nejlepšího ligového střelce Klimenta, šel do skluzu zezadu. Olomoucký útočník si míč předkopl před sebe. Ostravský obránce ho tedy v žádném případě nemohl zasáhnout. Nebyl to souboj o míč. To je třeba zdůraznit. Michal Frydrych se prostě vědomě rozhodl unikajícího Klimenta zastavit za každou cenu. Kdo hrál někdy fotbal, pozná, že toto prostě byl úmyslný faul - „záchranná brzda“.
Komise rozhodčích ve svém prohlášení uvedla: „Rozhodčí na základě intervence VAR správně vyloučil hráče domácího družstva Frydrycha za surovou hru. Hráč domácího družstva skluzem zezadu podrazil a současně přisedl nohu hráče hostujícího družstva Klimenta. Domácí hráč nehrál míč, skluzem bylo jednoznačně ohroženo zdraví soupeře. Červená karta byla udělena správně, VAR správně intervenoval.“
Názor na faul ostravského stopera si může udělat každý sám po zhlédnutí krátkého videa.
Baník Ostrava s trestem pro svého hráče nesouhlasí. Rozporoval už dokonce jeho samotné vyloučení. Nechápu to. Faul to byl jasný, úmyslný, zezadu, bez snahy hrát míč. Ten skutečně Frydrych nemohl zasáhnout ani náhodou. Nebyl to tedy zákrok typu, kdy jde obránce do rizika, že se mu nepovede v souboji trefit míč a trefí nohu soupeře. Tady míč nebyl. Fakt, že to tak hlavní rozhodčí hned v reálu neviděl a Frydrycha vyloučil až po intervenci VARu, na tom celém vůbec nic nemění. To je pouze chyba hlavního rozhodčího.
Některým lidem se zdá být deseti zápasový trest vysoký. To je vždy věc názoru a nastoleného metru komise. Pravda, mohl být o něco nižší, například na osm či devět utkání, ale také ještě vyšší. Komise se rozhodla na základě své dosavadní praxe, tedy už vynesených verdiktů, zhlédnutého záznamu a dopadů, které Frydrychův zákrok vyvolal. Tedy také přihlédla k vážnému zranění Jana Klimenta, které mu Frydrychův zákrok způsobil. Osobně mi to přijde naprosto logické a uložený trest adekvátní situaci.
Michal Frydrych je dlouholetý ligový hráč. Stoper či pravý obránce, poctivec, pracant, obětavý fotbalista. V 35 letech má za sebou 271 prvoligových utkání, z toho 169 v ostravském Baníku, kde ve dvaceti letech v lize začínal, aby se tam na “stará kolena”po letech zase vrátil. Mezitím si užil také úspěšné roky v pražské Slavii, kde odehrál 102 ligových zápasů a další utkání v evropských pohárech, včetně Ligy mistrů. Na čas si odskočil také do polské ligy.
Za kariéru nasbíral v české nejvyšší soutěži 51 žlutých karet a dvě červené karty. A to včetně této za faul na Jana Klimenta. Jinak byl tedy v lize vyloučen pouze jednou. Není to tedy fotbalový „recidivista“. Je to řízný stoper, který hraje tvrdě, ale není to zákeřný hráč, který by dělal běžně ošklivé fauly.
Michal Frydrych je sympaťák s dobrou pověstí, který bohužel zrovna prožívá nelehké období i v osobním životě. Asi i proto je značná část fotbalové veřejnosti na jeho straně a dělá z něj už tak trochu „obětního beránka“. Paradoxně jsme se tak dostali do situace, kdy mnozí vícce litují viníka než samotného zraněného hráče. Osobně s tímto postojem nesouhlasím, ač je mi ostravský obránce jinak sympatický. Také si nemyslím, že by Michal Frydrych chtěl Jana Klimenta zranit. To opravdu ne. Slušný hráč s takovým úmyslem do souboje nikdy nejde. A za takového Frydrycha považuji. V tomto směru to je opravdu smolné a neúmyslné. To ale zároveň Michala Frydrycha neomlouvá. Nezbavuje ho viny.
Michal Frydrych se rozhodl pro nebezpečný faul. Chtěl unikajícího Klimenta zastavit za každou cenu. Bylo to ve vypjatém utkání, které bylo od samého začátku velmi nervózní a přemotivované z obou stran. Od hráčů, ale i trenérů a realizačních týmů. Dopadlo to, jak to dopadlo. Frydrych je za tento zákrok jednoznačně zodpovědný. Kliment si přece nezlomil nohu sám. Nebyla to celé jen nešťastná náhoda. Kdyby do něj Frydrych zezadu „nezajel“, nestalo by se to. Proto musí nést následky svého jednání.
Těm, kteří Michala Frydrycha hájí, že za nic vlastně nemůže, že to byla jen smůla, bych doporučil, aby se zamysleli nad tím, jestli by měli stejný názor, kdyby takovým zákrokem zlomil nohu jejich oblíbenému hráči či dokonce třeba jejich synovi. Byli by pak také tak tolerantní a velkorysí? Říkali by také, že to byla jen nešťastná náhoda či smůla? Opravdu v lize chceme takové fauly, po kterých má fotbalista zlomenou nohu? Neměli bychom spíš usilovat o maximální ochranu zdraví hráčů? Tady přece nejde o to, zda Michal Frydrych dostane pět či deset zápasů, ale o to, aby se takové fauly neděly. Vždyť profesionální fotbal je pro hráče zaměstnáním a takové zákroky jim mohou také výrazně negativně ovlivnit či dokonce ukončit kariéru.
„V ten moment se všechno, na čem jsem poslední rok pracoval, zbořilo. A proto mu momentálně nejsem schopen odpustit. To neznamená, že k němu chovám zášť nebo nenávist. A vím, že ani pro něj to není lehké. Je to pryč…,“ napsal Jan Kliment několik dní po utkání. Také Jan Kliment nepodezírá Frydrycha z úmyslného faulu. Při společném angažmá v Polsku ho poznal jako slušného kluka. „S Frýďou se známe, strávil jsem s ním rok své kariéry. Vím, že je to hodný kluk, který mi v žádném případě nechtěl udělat to, co se stalo. Ale každý je zodpovědný za to, co udělá na hřišti,“ uvedl v médiích také Kliment.
Michal Frydrych se už po třech „odsezených“ utkáních odvolal. Nevím, jestli se tak rozhodl sám, či to bylo spíše rozhodnutí vedení ostravského Baníku (“B“ je nejspíš správně), avšak pro mě je to nepochopitelný krok. Toto odvolání v situaci, kdy Kliment po operaci stěží chodí o berlích a čekají ho měsíce bez fotbalu, z mého pohledu už moc sympatií nevzbuzuje. Spíš působí jako výsměch.
Odvolací komise fotbalové asociace odvolání zamítla. „Odvolací komise rozhodla tak, že odvolání se podle paragrafu 110 odstavce 4 disciplinárního řádu jako nedůvodné zamítá,“ zní stanovisko. Jiný výsledek nikdo soudný ani nemohl čekat. Vždyť za menší fauly s menšími dopady stáli jiní hráči v nedávné době rozhodně déle než tři utkání.
Frydrychovi zbývá ještě jedna možnost. Po uplynutí půlky trestu může podat žádost k Disciplinární komisi o prominutí zbytku trestu. Frydrych tak má pořád šanci, že si zahraje dřív než v šestém kole příštího ligového ročníku. Při rozhodování bude komise kromě faktu, že Frydrych je jinak slušným hráčem bez větších „škraloupů“, nejspíš přihlížet také k tomu, jak se bude vyvíjet stav Klimentova zranění. Kdy se vrátí po zlomenině nohy do tréninkového procesu.
Vloni na podzim uspěl s podobnou žádostí liberecký záložník Ahmad Ghali. V utkání Chance ligy Liberce s Pardubicemi zlomil nohu Janu Kalabiškovi. Také vyfasoval trest na deset zápasů. Po pěti byl omilostněn. Komise přihlédla k faktu, že Ghali před střetem na těžkém, podmáčeném terénu nešťastně uklouzl a do Kalabišky vletěl nekontrolovaně. Jeho vyloučení tehdy také vzbudilo vášně a mnozí s ním nesouhlasili. Ale byl to jiný případ.
Opravdu nešťastná náhoda, kdy liberecký záložník už nemohl střetu na kluzkém terénu nijak zabránit. Také zraněný Jan Kalabiška viděl tehdy situaci zcela jinak než Kliment, když v médiích uvedl: „Byl jsem překvapený. Myslel jsem, že dostane dva zápasy za klasickou červenou. Ale rozhodčí to napsal do zápisu jako surovou hru a s tím se už asi nic nedá dělat. Škoda že to nemají pořešené, že to nemůže někdo opravit.“ Michal Frydrych naproti tomu šel do nebezpečného skluzu vědomě. S cílem útočníka faulem zastavit. Proto nelze jeho zákrok s tím Ghaliho srovnávat. Byly to zcela odlišné situace.
Kdyby se Frydrych odvolal až po půlce trestu, přál bych mu, aby mu bylo i tak vyhověno a trest zmírněn na nějakých šest či sedm utkání. Bylo by to pochopitelné při jeho dosavadní „bezúhonnosti“. Vždy jsem ho měl za poctivého a slušného fotbalistu i člověka. Jen to odvolání po třech utkáních jsem nepochopil. Opravdu špatně mu v Baníku poradili.
Další zdroje: statistiky Livesport a CS Fotbal, webové stránky fotbalové asociace
