Článek
Ivan Hašek byl výborným fotbalistou, který patří do slavné éry Sparty a mezi její legendy. Měl úspěchy také jako trenér. V letech 1999-2001 dovedl Spartu dvakrát k titulu. Hrál s ní také Ligu mistrů. Pak trénoval francouzský Štrasburk, s nímž postoupil do nejvyšší soutěže. Poté odešel do japonského Vissel Kóbe. Sezónu 2006-2007 strávil jako trenér francouzského celku AS Saint-Etienne. Od prosince 2007 trénoval Al-Ahli Dubai. Po návratu se stal předsedou fotbalového svazu. Krátce pak působil zároveň jako trenér reprezentace. Obě funkce ale rychle opustil.
Haškova trenérská kariéra:
Sparta 1999–2001, Strasbourg 2001–2003, Vissel Kóbe 2003–2005, Reprezentace Gabonu 2005, Al Wasl 2005-2006, Etienne 2006-2007, Al-Ahli 2007-2009, Reprezentace ČR 2009, Al-Ahli 2011, Al-Hilal, Qatar SC 2014, Al-Fujairah 2014-2016, Emirate Club 2016-2017, Al-Fujairah 2018-2020, Reprezentace Libanonu 2021-2022. Od 2024 Reprezentace ČR.
Od roku 2009 do začátku roku 2024 tedy Ivan Hašek nepůsobil v evropském fotbalu!
I to je jeden z důvodů, proč byla jeho nominace na post trenéra reprezentace dlouho neprůchodná. Hašek má úspěchy také jako trenér. Ty evropské jsou ale už velmi „zaprášené“. Nikdo vlastně tedy před jeho nástupem do funkce pořádně ani nevěděl, jakým je v současnosti skutečně trenérem. Jeho schopnosti a styl práce z posledních let jsme neměli možnost poznat. Když naposledy trénoval v Evropě, bylo mu 46 let. Když naposledy trénoval klub v Česku, bylo mu 38 let. Dnes je mu 61 let.
Vrcholový fotbal se přitom v poslední době změnil. Byla zavedena nová pravidla, včetně možného střídání pěti hráčů. To přineslo na trenéry nové nároky. Trenér reprezentace to má složité. Hráče vidí jen párkrát za rok. Na pár dní. Musí být manažerem, který umí komunikovat s vyhlédnutými fotbalisty z různých klubů, hrajících v řadě zemí. Být s nimi v kontaktu. Vysvětlit jim, co od nich očekává. A těm, kteří se do nominace momentálně nevešli, ale přicházeli v úvahu, proč se tak stalo. Komunikace je velmi důležitá. Hráče, kterého nyní nepotřebujete, možná budete potřebovat za pár měsíců. Když vám hráč věří, přijede, i když má třeba drobné zranění, nebo rodinné problémy. Když ne, pošle omluvenku.
Reprezentační trenér musí umět vytipovat hráče, kteří aktuálně mají formu a jsou ochotni se za reprezentaci „poprat“. V nadsázce za ni „položit život“. Tací hráči musí dokázat společně vytvořit TÝM. Trenér je zodpovědný za to, aby to vyšlo. Aby chemie v týmu fungovala. Reprezentační trenér musí být také stratégem, který přemýšlí dopředu. Musí řešit v hlavě už před utkáním možnosti změn v jeho průběhu. Mít připravené různé varianty složení týmu a systému hry. Musí být koučem, který umí reagovat na vývoj utkání změnou rozestavení a včasným střídáním hráčů. Dnešních pět možností střídání mu v tom dává velké možnosti.
Jaroslav Šilhavý měl v některých záležitostech značné problémy. Dokázal dobře komunikovat s hráči (až na kauzu Barák). Sázel na přátelskou atmosféru v týmu, kterou si fotbalisti také zpočátku pochvalovali, a na srazy jezdili rádi. Byla to velká změna po někdy až despotickém Karlu Jarolímovi, kterému se reprezentace takřka rozsypala pod rukama, neboť někteří hráči už na srazy, kde vládla špatná atmosféra, nechtěli ani jezdit a Jarolím byl zahrnován velkým množstvím omluvenek.
Za Šilhavého se stav výrazně zlepšil. Časem ale spadl do opačného extrému, že atmosféra byla možná až příliš uvolněná, čehož někteří zneužili (viz. kauza Belmondo). Jaroslav Šilhavý často sázel na své oblíbené hráče, bez ohledu na to, zda v klubech pravidelně nastupovali. Aktivním koučem při utkáních nebyl. Na vývoj zápasů reagoval často pozdě, špatně nebo vůbec. Mnohdy působil poněkud bezradně.
Jak je na tom jeho vrstevník Ivan Hašek? To jsme díky tomu, že v Česku a Evropě velmi dlouho nepůsobil, ani nevěděli. Uběhlo několik měsíců. Hašek absolvoval s týmem Euro v Německu a vstup do Ligy národů. Už jsme si tedy mohli udělat obrázek.
Jak vypadá dosavadní působení Ivana Haška "pohledem zvenku"?
Zatím neobstál. V první fázi se sice snažil dát veřejnosti na srozuměnou, že nebude tolerovat excesy, chce přátelskou atmosféru, ale také disciplínu. Měl k tom předpoklady. Od hráčů věkový odstup. Nikoho z nich dříve netrénoval. Nebyl tedy zatížen vztahy a kauzami z minulosti.
„Hříšníky z Belmonda“ na první reprezentační sraz nenominoval, ale to bylo také vše. Jinak reprezentace v mnoha ohledech „pokračuje v zajetých kolejích“, i když se realizační tým změnil. Komunikace kolem úrazu Michala Sadílka na elektrické tříkolce na soustředění před Eurem, byla katastrofální, a svůj podíl na tom nese také trenér. Tato záležitost by se ještě dala pochopit, jako jednorázové selhání, kdyby trenérovi fungovala fotbalová stránka.
Ivan Hašek zatím nepotvrdil, že je pravým mužem. Ač jsme mnohokrát četli a slyšeli, že trenér a jeho asistenti věnují mnoho času studování hry soupeřů a sledování českých fotbalistů, žádná pozitivní změna v tomto směru nenastala. Hašek pokračuje v duchu, který nastolil Šilhavý. Nominuje a staví také některé hráče, kteří v klubech nehrají, chybí jim zápasové vytížení a forma. Naopak přehlíží fotbalisty, kteří výbornou formu aktuálně v klubech potvrzují. V Gruzii tak v základní sestavě chyběli například Vitík a Šulc.
Nominován nyní nebyl aktuálně nejlepší ligový střelec Jan Kliment z Olomouce. Místo něj jsou v týmu někteří hráči, kteří v klubech skoro nehrají. Trenér na to má právo, je to jeho volba. On nese zodpovědnost. Překvapivé je, že s Klimentem prý ani nikdo z realizačního týmu na téma reprezentace nehovořil.
Národní tým odehrál pod trenérem Haškem osm zápasů. Ani v jednom z nich nepředvedl výkon, s kterým by mohla být fotbalová veřejnost spokojená. Ani v jednom neukázal, že je na cestě ke zlepšení, že se něco změnilo.
Tým nehraje aktivnější fotbal, má stále stejné „bolístky“ jako za Šilhavého. Faktem je, že lepší fotbalisty na výběr skutečně nemáme. Složení kádru reprezentace se může měnit jen na několika postech dle aktuální formy hráčů. Ať by byl nyní reprezentačním trenérem kdokoliv, jmenoval by z 80-90 procent nejspíš stejnou soupisku. Co však může být velmi rozdílné, je, co s uvedenými hráči dokáže trenér hrát. Jakou sestavu, jaký tým, z nich dokáže vytvořit. Jakou taktiku mu dokáže naordinovat.
Jistě, nemáme světové hráče, ale stačí se podívat jen o kousek vedle, na Slovensko. I se sestavou, která má také svá problematická místa, se dá hrát slušný fotbal a dělat, při vhodně stanovené taktice, velmi dobré výsledky. Slováci to dokazují. Na Euru vypadli až v osmifinále po statečném boji s Anglií v prodloužení, v Lize národů nyní vyhráli v Estonsku a Azerbajdžánu. Pravda, Slováci hrají v horší skupině „C“. Na rozdíl od českého výběru, který je v „béčku“. Zatím.
Italský trenér slovenské reprezentace Francesco Calzona dokazuje, že ví, jak na to. Pětapadesátiletý kouč převzal slovenskou reprezentaci v srpnu 2022 v špatné situaci, kdy Slováci po tragických výsledcích v Lize národů klesli tabulkově na úroveň Malty nebo Gibraltaru. Ital neměl na Slovensku lehkou pozici. Někteří domácí odborníci těžko rozdýchávali jeho angažování a dávali mu „to sežrat“. Kouči se ale začalo s týmem postupně dařit.
Možná už je na čase, aby českou reprezentaci převzal zahraniční kouč. Člověk nezatížený zdejšími vztahy, zájmy klubů a hráčských agentů. Jistě není snadné narazit na toho pravého. Nicméně jde to. Vidíme to na Friisovi či Priskem ve Spartě. Cizího kouče ze Švédska má nyní také Mladá Boleslav. Zahraničí trenéři působili či působí v Česku i v jiných sportech. I u reprezentací. Hlášky o specifické české kabině jsou jen bohapusté výmluvy. Také časté zdůvodnění, že na kvalitního kouče z ciziny svaz nemá finance, rozhodně neobstojí. Když se chce, je tato záležitost určitě řešitelná. Třeba i s přispěním sponzorů.
Ivan Hašek zatím selhává. Má problém určit správnou sestavu a taktiku na aktuálního soupeře. Stačí připomenout nasazení dua Souček-Král v Gruzii. Myslel si snad trenér, že tito dva středoví „údržbáři“, dokáží přelstít svojí kreativitou zataženou obranu domácího týmu? Že do ní budou posílat průnikové přihrávky na Schicka, Provoda či Čvančaru? To snad ne … Ani při koučování trenér zatím nepřesvědčil. Víceméně jde ve šlépějích svého předchůdce, také mnohdy působí u lajny poměrně bezradně. Ani větší energie v jeho podání se nedostavila.
Někdo namítne, že Liga národů není důležitá. Jsou to jen lepší přáteláky. Není to tak úplně pravda. Z Ligy národů se dá za určitých okolností postoupit na MS 2026. Evropská část kvalifikace o postup na MS bude mít dvanáct skupin, šest po pěti a šest po čtyřech týmech. Přímo na šampionát postoupí jen vítězové. Týmy z druhých míst jdou do další kvalifikace. K nim se přiřadí čtyři nejlepší týmy z Ligy národů, které se v kvalifikační skupině neumístily na prvních dvou příčkách, tedy si nezajistily přímý postup ani baráž. Nejlepší týmy Ligy národů určí žebříček. Prvních osm míst v něm obsadí čtvrtfinalisté Ligy „A“, což jsou první a druhé týmy na příčkách skupin nejvyšší úrovně. Na umístění od devátého místa mají šanci vítězové „B“ úrovně, v níž je i česká reprezentace.
Ke kvalifikaci na MS 2026 se Ivan Hašek při příchodu do funkce hodně upínal. Několikrát zdůraznil, že cílem jeho snažení je účast na MS 2026, které se bude konat v Kanadě, Mexiku a USA. Evropská kvalifikace na šampionát se bude hrát od 21. března 2025 do 31. března 2026. Jak už bylo řečeno, postupuje jen vítěz skupiny, a to v současnosti nevypadá pro český tým jako reálná možnost. Proto tu byla ještě šance přes Ligu národů.
Nevidíme „světýlko na konci tunelu“ a „vlak nám stále ujíždí“. Působení Ivana Haška a jeho realizačního týmu zatím nepřineslo žádnou pozitivní změnu. Vše běží jako dřív. Jak ještě dlouho?
