Hostování hráčů Slavie dělá prý soutěž neregulérní. Proč to tedy ostatní kluby nezmění?

Utkání pražské Slavie v Karviné znovu rozvířilo debaty o tom, že ligová soutěž je prý neregulérní, neboť proti Slavii nenastoupili tři fotbalisti domácího klubu, kteří jsou v něm na hostování. Jinak jsou kmenovými členy pražského klubu.

Dle smlouvy o „zapůjčení“ nemohli v karvinském dresu proti svému mateřskému klubu nastoupit kmenoví hráči Slavie, obránci Sahmkou Camara a Michal Tomič a záložník Alexandr Bužek. Duel sledovali pouze z tribuny stadionu.

Někteří fanoušci jiných klubů jsou tím pobouřeni a v narážce na skutečnost, že v Karviné působí tři hráči Slavie, a také bývalý trenér jejího „B“ týmu (a mezitím také druholigové Vlašimi) Martin Hyský, mluví o tom, že ligové zápasy Karviné se Slavií jsou střetnutím „béčka“ s „áčkem“ Slavie.

Není to poprvé, co taková situace nastala. Proto je až překvapivé, že to nyní část fanoušků tak naštvaně prožívá a řeší. Přitom v minulosti byl stav výrazně horší. Počet hráčů, který mohl z jednoho klubu v jiném hostovat, byl neomezený. A také nesměli proti mateřskému klubu obvykle nastoupit.

Pamatujeme doby, kdy Slovan Liberec byl velmi oblíbenou hostovací destinací pro sparťanské talenty, poté měl zase velmi těsnou spolupráci se Slavií. V jednu dobu bylo ve Slovanu dokonce až sedm slávistů, což už byl opravdu neúnosný stav.

Současná situace v české nejvyšší soutěži je trochu jiná, než tomu bylo v minulosti. Z jednoho ligového klubu v jiném mohou, dle aktuálních propozic Chance ligy, hostovat maximálně tři hráči. Odhlasovali si to tak zástupci klubů na svém grémiu. Platnost tohoto omezení je od sezony 2023/24.

To je i případ slávistů v Karviné. Slavia tedy nic neporušila. Její počínání je v souladu se současnými řády, které netvoří. Pouze se pohybuje v jejich „mantinelech“. Leckomu se to nemusí líbit, ale není problémem Slavie, že stav je takový, jaký je. Ta jen využívá situace. O změny se musí postarat jiní.

Za stanovy je zodpovědná Ligová fotbalová asociace, sdružení samotných klubů, které o dění v nejvyšší soutěži samy rozhodují. Není tedy důvod se vymlouvat na nějakou „vrchnost“, kterou je obvykle míněn FAČR (fotbalová asociace). Ta do dění v nejvyšší soutěži v tomto ohledu vůbec nezasahuje. Pokud současný stav hostování tří hráčů kterémukoli z klubů nevyhovuje, může na jednání LFA navrhnout změnu a získat pro ni ostatní kluby.

Leckoho samozřejmě napadne: Oni ho nepotřebují, dají ho na hostování a pak se bojí, aby jim nedal gól. Kus pravdy na tom opravdu je. Avšak tak černobílé to také vždy není.

Jedním z důvodů je často podstatná skutečnost, že i v době hostování dál některé hráče platí mateřský klub. Jinak by si je totiž menší klub nemohl dovolit. Nebyl by schopen pokrýt finanční požadavky fotbalisty, který chce, aby mu byl na hostování zachován stejný základní plat, který mu garantuje smlouva ve Slavii, Spartě nebo Plzni.

Hráč českého velkoklubu je tedy na hostování v menším českém, moravském či slezském klubu a mateřský velkoklub se nadále podstatnou měrou podílí na jeho platu. Tato výše může být případ od případu rozdílná. Obvykle je neveřejná, ale dosahuje 50 až 80 procent hráčova základního platu.

Kupříkladu, v době hostování „odstaveného“ rumunského gólmana Florina Nity z pražské Sparty v Pardubicích, se neoficiálně hovořilo o tom, že Sparta nadále financuje zhruba 80 procent brankářova platu. Ten měl možná sám vyšší plat než zbytek základní sestavy Pardubic dohromady. Pardubice by na něj pochopitelně neměly.

Mateřský klub pak (asi celkem pochopitelně) nechce, aby kmenový hráč, kterého nadále platí, proti němu nastoupil. Někdy o to nestojí ani samotný hostující fotbalista, v případě, že si dělá naděje na další budoucnost v mateřském klubu. Ví, že už třeba za měsíc či dva se do klubu mezi spoluhráče zase vrátí a zapojí s nimi do přípravy.

Proto ani netouží proti nim nastoupit. Někoho třeba nešťastně zranit nebo jim dát gól, který by je připravil o body a umístění. Šel by v takovém případě sám proti sobě. V květnu může hrát proti mateřskému klubu, jeho gól rozhodne o tom, že ten skončí nakonec o příčku níže a přijde o lepší pozici do evropského poháru, načež se hráč do tohoto klubu vrátí a má v něm bojovat o místo.

V jiném případě, když už hráč ví, že mu ve velkém klubu „pšenka nepokvete“, může být naopak přemotivovaný. Má touhu „si to s nimi vyřídit“. To se může projevit i negativně, kdy hráč někoho (ne)úmyslně zraní.

Kluby, které si hráče na hostování půjčují, jsou s touto situací dopředu srozuměny. Vědí, že hostující fotbalisti nebudou smět proti svému klubu nastoupit. Počítají s tím. Obětují dopředu jejich neúčast ve dvou utkáních. Stojí jim to i tak za to.

Tato praxe funguje v Česku mnoho let. V minulosti byly některé nesmělé pokusy ji zrušit. Snažil se o to také slávistický šéf Jaroslav Tvrdík, který tuto klauzuli ve smlouvě o hostování slávistickým hráčům v roce 2020 dočasně zrušil a ti proti Slavii nastupovali. Slavia ale od této praxe brzy ustoupila. Ve svém prohlášení tehdy uvedla:

„Část hráčů hostujících v dresu soupeře proti Slavii nastoupit nechtěla, druhá část šla naopak do vzájemného zápasu přemotivovaná. Během zápasu tak docházelo například k soubojům, při kterých hrozilo zranění hned dvou kmenových hráčů Slavie,“ stálo tehdy v prohlášení Slavie.

Dalším důvodem byl také fakt, že ke Slavii se nikdo další nepřidal. Sparta i Plzeň nadále zakazovaly hostujícím hráčům, aby proti nim nastupovali.

Omezení na maximálně tři hráče z jednoho klubu v jiném v rámci ligové soutěže, zdá se, není stále dostatečné. Osobně souhlasím s tím, že je to pořád vysoký počet a měl by být nižší.

Možností tedy je omezit hostování z jednoho klubu v jiném v rámci první ligy pouze na jednoho hráče, u kterého bude možnost zákazu startu. Při neúčasti jednoho fotbalisty ve vzájemném utkání by určitě nikdo neříkal, že to ovlivňuje soutěž. Já bych byl ze sportovního hlediska rozhodně pro tuto variantu. Nečekám ale, že bude realizována.

Další možností je zcela zrušit hostování v rámci nejvyšší soutěže. Povolovat ho jen směrem do nižších soutěží nebo do zahraničí. To by byl ale velmi radikální, tudíž v rámci LFA zcela jistě neprůchodný, krok.

Otázkou je, jestli nějaké změny chtějí samy menší kluby. Zatím to spíše vypadá, že nikoliv. Přišly by totiž o výhodná hostování fotbalistů ze Slavie, Sparty či Plzně, které jim zajišťuje kvalitní hráče, a navíc je pro ně ekonomicky přijatelné, neboť se na něm velké kluby často více či méně finančně podílejí.

Možností je, že si samy kluby v rámci LFA odsouhlasí, že se do smluv o hostování nesmí vkládat klauzule o zákazu startu hráče proti mateřskému klubu. Zase jsme ale u toho, jestli to chtějí sami hostující hráči a menší kluby?

Menší kluby to mohly totiž prosadit už dávno. Pokud by se tak stalo, jaká bude reakce velkých klubů? Skončí zcela hostování v rámci ligy? Budou raději posílat své hráče do Polska, Rakouska, Slovenska či Německa? Už nyní se tak, po zavedení „stropu“ tří hráčů v jednom klubu, částečně děje.

Ať už to dopadne jakkoliv, vše je v moci ligových klubů. Nejvyšší českou soutěž neřídí Slavia (ani Sparta, Viktoria, Baník), anebo dokonce fotbalový svaz. Ligu spravuje sdružení všech ligových klubů, prostřednictvím Ligové fotbalové asociace. Není se tedy na co vymlouvat. Nespokojený klubový fanoušek se musí ptát svého klubu, proč je stav takový, jaký je. A co proti tomu jeho klub činí.

Zdroje: webové stránky LFA, statistiky Livesport, webové stránky Chance ligy