Jak je letos v Chorvatsku? Je to ještě země pro „paštikáře“?

Začala letní turistická sezona a s tím také tradiční „folkór“ posledních let. Články se zkreslenými až někdy poplašnými informacemi o situaci v Chorvatsku. Tyto články mě v létě minulého roku přivedly k tomu, abych si jako běžný občan a turista právě pobývající v Chorvatsku, založil účet na Seznam Mediu a napsal k tomu své osobní zkušenosti a názory. Od té doby přispívám i na jiná témata, která mě rozčilují, zajímají či baví. K tématu „Chorvatsko“ se opět po roce z dovolené v této zemi vracím, abych popsal, jaká je situace z mého subjektivního pohledu nyní.

Na rozdíl od minulých let, kdy byl údajně každoročně spatřen v Chorvatsku na začátku sezony žralok, letos se prý v Chorvatsku dokonce objevila nejnebezpečnější ryba světa, čtverzubec stříbropasý. „Kachna“ to není. Titulek vypadá hrozivě. Ale s touto rybou se opravdu těžko potkáte, protože výskyt je velmi malý. Navíc, znamená pro lidi smrtelné nebezpečí jen v případě, že ji snědí. A to tedy asi opravdu nehrozí.

Dalším letošním „hitem“ byli jedovatí mořští živočichové, známí jako ohniví červi, o kterých v červnu některá česká média hojně referovala jako o velké nové hrozbě letošní chorvatské sezony. Experti dávají šíření tohoto druhu do souvislosti s oteplováním Jaderského moře. K tomu je třeba uvést jednu „maličkost“. Tito živočichové nejsou v Chorvatsku rozhodně žádnými nováčky. Na cestovatelském blogu se o jejich výskytu můžete dočíst už v roce 2019. Už tehdy nebyli ničím novým. Není to tedy žádná aktuální „masová“ hrozba. Možné důsledky: obvykle pálení a zarudnutí místa. Při delším kontaktu může výjimečně dojít dočasnému ochrnutí končetiny, otokům, teplotám. Je nutné postižené místo očistit, vydezinfikovat. Pří přetrvávajících problémech kontaktovat lékaře. Většina turistů se však s ohnivými červy nesetká, a pokud už ano, mají jen malé obtíže.

Některé články, jako třeba tento, zase propagují jiné destinace, což by bylo v pořádku, kdyby to nebylo zároveň dáváno prakticky vždy do souvislosti s „otřením se“ o Chorvatsko. Nadpis článku „Češi objevili novou destinaci. Týden s all inclusive za 8 tisíc pro každého, v luxusu. Všichni tam míří, Chorvatsko navždy zapomenuto,“ je prostě silně zavádějící a zkreslující. Tím spíše, když tou „novou“ destinací, kterou prý Češi „objevili“, je Egypt. Tam se přitom jezdí běžně mnoho let, už od sametové revoluce.

Takové články asi nebudou v některých případech úplně náhodné a zcela „nezištné“. Ale to ať si každý vyřeší se svým svědomím, pokud nějaké má.

Já nikomu Chorvatsko rozhodně nevnucuji. Nepíšu na žádnou objednávku. Přináším jen své zkušenosti a názory. Každý má právo si vybrat zemi a způsob dovolené, která mu vyhovuje, a na co má. Chápu, že all inclusive třeba v Egyptě má své nesporné výhody. Je to finančně zajímavé. Člověk ví přesně, kolik ho to bude celé stát. Když nechce, nemusí z hotelového resortu „vystrčit nos“, a také nemusí utratit navíc ani „pětník“. Má to vše předem „nalajnované“ od cestovky. Rozumím tomu, že se to leckomu takto líbí a vůbec nic proti tomu nemám a nekritizuji to. Sám jsem na dovolených v hotelu s all inclusive mimo Chorvatsko v minulosti několikrát byl.

I když malé „šťouchnutí“ si neodpustím. Nejsou tohle novodobí „paštikáři“, kteří nedají místním vydělat? Samozřejmě „paštikáři“ v přeneseném významu. Na vyšším levelu.

Dovolená v Chorvatsku je prostě, pokud nejedete do hotelu, více individuální záležitost. Člověk si ji sestavuje většinou sám. Záleží na tom, jak ji pojme. Co mu vyhovuje. Na co má. Rozpočet každého může být velmi odlišný v závislosti na tom, jak moc utrácí za zábavu a služby. Jak často, a jak drahé restaurace navštěvuje, a co v nich konzumuje.

V českých médiích se občas zmiňuje, že ubytování v Chorvatsku je prý drahé. Ceny rostou. Ano, ceny mohou být opravdu velmi rozdílné. Ostatně jako v Česku. Hodně záleží na tom, kdy a s kým si ubytování sjednáte a jakou kvalitu požadujete. Jestli jedete do hotelu a domluvíte si pobyt a stravu na přímo, nebo využíváte full servis cestovní kanceláře, včetně dopravy. U apartmánu se může cena významně lišit v závislosti na jeho kvalitě (úroveň vybavení) a umístění (vzdálenost od pláže a centra), a také na tom, jestli, a kdy, si zabukujete pobyt přes nějaký známý portál, nebo přímo s majitelem. A zda k němu jedete poprvé či opakovaně.

Vlastní zkušenost: Oproti loňsku máme ubytování v apartmánu o 10% levnější. Mimo jiné díky tomu, že jsme se domluvili s větším předstihem přímo s majitelem. Byli jsme u něj už vloni a po velmi dobré zkušenosti si řekli, že to zkusíme znovu, i když jinak jezdíme každý rok jinam. Vloni jsme objednávali přes známý cestovatelský portál. Nyní napřímo. Bez zálohy. Platili jsme celou částku až na místě v eurech proti potvrzení.

Jen pro dokreslení: apartmán má 60m2, kompletně vybavenou kuchyni, wifi, klimatizaci, pračku, myčku, terasu s elektrickou markýzou. Je na výborném místě, cca 500 metrů od centra a 200 metrů od pláže. V přepočtu cca 1630 Kč/noc se vším všudy. Poslední týden v červnu a první v červenci. Náš pes má pobyt zdarma, což zdaleka není samozřejmost. Obdobný typ ubytování v atraktivní turistické lokalitě v Česku je dle mých zkušeností někdy i výrazně dražší. Při příjezdu nás čekalo příjemné přivítání: v lednici vychlazená litrová krabice pomerančového džusu, minerální voda a půllitr vína. A na kuchyňské lince balíček pamlsků pro psa. Malá pozornost majitele, která svědčí o jeho přístupu k hostům.

Obecně z toho, co slyšíme od místních a ostatních turistů jsou ceny ubytování v naší lokalitě stejné jako vloni nebo mírně vyšší. Záleží také, zda jedete znovu ke stejnému majiteli či jste „nováček“, a jestli objednáváte přímo či přes prostředníky. Ceny však vzrostly v průměru spíše méně, než v mnohých hotelech a penzionech v atraktivních lokalitách v Česku. Samozřejmě je nutné počítat, že v nejvytíženějším období červenec-srpen jsou ceny nejvyšší. Tak je to nejen v Chorvatsku.

Ceny v slušných restauracích ve Vodici a Tribunji, kde pobýváme, jsou srovnatelné s cenami v podobných typech a úrovni restaurací v lepších lokalitách v Česku. Více o tom v samostatném článku.

Dle některých českých médií „oškliví“ Chorvati turistům pořád něco zakazují. „Byli jsme na městské pláži a chtěli jsme si něco koupit v obchodě, a tak jsme tam vyrazili v plavkách. Někdo na nás ale zavolal strážníky, kteří na nás naběhli s tím, že to není možné takhle chodit,“ líčí dle jedno takového portálu, který často přináší zprávy o problémech v Chorvatsku, studentka z Prahy. K tomu snad jen, že plavky se nosí na pláž. Nikoliv do obchodů či restaurací. Chodit po městě pouze v plavkách („nejlépe“ ještě mokrých) se prostě v civilizovaném světě nedělá. Určitě bychom to nechtěli vidět ani v centrech českých měst. Nikomu přece není příjemné si na mokré místo po někom takovém třeba v restauraci sednout.

Další, často českými médii zmiňovaný, zákaz „ošklivých“ Chorvatů se týká celodenního nechávání ručníků na pláži. Osobně jsem se s jejich odstraňováním či pokutováním dosud nikde nesetkal. Avšak zabrat ručníky větší místo na pláži na 12 hodinovou dobu, ale fyzicky tam být třeba jen 3-4 hodiny, je neférové vůči ostatním turistům, kteří by se tam mohli v době vaší nepřítomnosti vystřídat. Místo toho musí hledat jiná místa. V plné sezoně to může být problém. Nedivím se, že už proti tomuto nešvaru leckde bojují. Nedávno tento jev, který se netýká zdaleka jen Chorvatska a českých turistů, zmínila herečka Mahulena Bočanová, která „vyhlásila ručníkářům otevřenou válku“.

Malá odbočka, která s chováním (nejen) v cizině souvisí. Jednou jsem při jedné naší návštěvě chválil jednoho výborného moravského vinaře a zároveň majitele krásného penzionu s vynikajícími službami, že to dělá opravdu skvěle. On mi na to řekl: „Víte, já se jen snažím nedělat to, co mi jinde jako hostu vadí!“. Mockrát jsem si na to od té doby vzpomněl. A dal mu za pravdu. Dá se to totiž otočit a vyložit i tak, že bych se jako host v jiné zemi neměl chovat nepěkným způsobem, jaký mi od zahraničních návštěvníků vadí při jejich návštěvách v Česku.

Snažíme se tím řídit a také v Chorvatsku žádné problémy nemíváme. Všude se k nám chovají přátelsky. Samozřejmě nelze vyloučit možné excesy, ale tak je to přece všude. V každé zemi, v každém národě, je určité procento zlodějů, lhářů a podvodníků. Vždy jde o to, jak je vysoké. A také nelze nikdy zevšeobecňovat. Když vás okrade číšník v „turistické“ restauraci v Praze na Staroměstském náměstí, také to přece automaticky neznamená, že všechny české restaurace okrádají hosty. Stejně tak, když třeba zmrzlina stojí na hlavní třídě v Dubrovniku „nekřesťanské“ peníze, neznamená to ještě, že tolik stojí v celém Chorvatsku.

Je dobré předvídat a prověřovat. Před objednáním ubytování pročíst, jaké má recenze. Nebo dát na tip od kolegy či kamaráda, který už v zařízení osobně byl. Před vstupem do restaurace alespoň předem zkontrolovat, jaké má ceny. Většina chorvatských je má uvedené hned u vstupu, takže to není problém. Kouknout, jak má plno. Prázdná restaurace večer není nikdy dobrým vysvědčením. Lze se tím snadno vyhnout nepříjemnému překvapení. Objednávat něco „naslepo“ bez znalosti ceny, se nevyplácí. To platí v životě obecně.

Faktem je, že Chorvatsko už delší dobu není destinací, kam by jezdili převážně čeští „paštikáři“. Takových už je asi jen velmi malé procento. Ono to také souvisí s postupem času a obměnou ročníků českých turistů, kteří Chorvatsko navštěvují. Řada Čechů, kteří dnes přijíždějí, opravdu chudá není. Většina patří ke střední třídě a vyšší. Mladší lidé mají o dovolené také jiné představy, než jejich předchůdci. Nechtějí ji trávit každodenním vařením. Chtějí si dovolenou hlavně užít.

Češi, kteří jezdí do kempů, tam mnohdy dorážejí v kvalitních obytných vozech, takže je to často více o jejich životním stylu. Rozhodně ne o nedostatku financí. Lidí, kteří dojedou do Chorvatska busem nebo patnáct let starým autem, spí pod stanem a konzumují celou dovolenou konzervy a polévky z pytlíku, je opravdu už asi velmi málo. Ani takové samozřejmě neodsuzuji a neposmívám se jim. Chápu, že jsou rádi, že se i tak mohli v rámci svých finančních možností podívat k moři.

Značná část Čechů jezdí do apartmánů a stravuje se více či méně v restauracích a fast foodech. Taková dovolená pak může mít velký finanční rozptyl. Může vyjít i na velmi vysoké částky. Záleží, jak si kdo v restauracích, kavárnách, cukrárnách a barech „vyhodí z kopýtka“. Fakt, že do Chorvatska nejezdí „paštikáři“ potvrzují i auta českých návštěvníků, zaparkovaná před apartmánovými domy. Často i velmi luxusní vozidla. Takoví češti turisti si často pronajímají také lodě. Nebo je přímo vlastní. Do restaurací chodí denně a nechají tam „velké“ peníze. Chorvatští číšníci také už dávno neobskakují přednostně Němce, jak bývalo zvykem před léty, protože Čech sedí u jednoho piva celý večer. Dnes vědí, že mnozí Češi leckdy udělají útratu vyšší.

Pro hodně lidí je dovolená v Chorvatsku zajímavá také tím, že je v dojezdové vzdálenosti autem. Sama cesta je pro ně už součástí dovolené. Nevadí jim. Dovedou si ji společně užít. V kvalitních autech to je pohoda. Odpadly už všechny hraniční kontroly. Vloni i letos byl první člověk, který chtěl vidět naše pasy až náš „domácí“, aby nás přihlásil k pobytu. Možné zdržení po cestě bývá pouze na chorvatských dálnicích, při placení mýta. Pokud máte možnost jet v týdnu, tedy vyhnout se víkendu, zejména sobotě, je cesta obvykle bez problémů a větších zdržení.

Do Chorvatska si lidé často vezou vlastní vybavení k (nejen) vodním sportům, které si na leteckou dovolenou vzít nemohou. Jiní zase třeba z různých důvodů nechtějí nebo nemohou letět letadlem. Někteří movitější jezdí zase v létě autem do Chorvatska a mimo léto si předtím či potom zaletí jinam do teplých krajin.

Chorvatsko už roky postupně usiluje, aby se stalo trochu jinou destinací, než jak ho vnímali, nebo ještě vnímají někteří Češi. Tedy spíše ti, co do něj vůbec nejezdí. Nebo ho znají z poslední návštěvy před mnoha lety. V Chorvatsku už také jsou, nebo se staví, hotely vyšší úrovně. Do těch ale jezdí pořád výrazně menší část turistů. Ta nejpodstatnější bydlí v apartmánech. Soukromí ubytovatelé je rekonstruují či stavějí nové, které výrazně zvedají úroveň ubytování. Dnes je standardem mnohých apartmánů komfortní vybavení kuchyně, klimatizace, wi-fi, pračka, myčka a další vymoženosti.

Služby se zlepšují. Ceny postupně rostou. Je to logický vývoj. Chorvaté mají problém, stejně jako Česko, s nedostatkem pracovních sil, museli tedy také zvedat mzdy, které jsou pod českým průměrem, aby pracovníky udrželi. To pak musí promítnout do cen služeb a výrobků. Po covidová doba, válka na Ukrajině, ekonomická krize a s tím související inflace. To vše mělo vliv na růst cen. Je to velmi podobné jako v Česku.

V Chorvatsku se, stejně jako vloni, zase nic mimořádného neděje! Sluníčko svítí. Vedro kulminovalo v pátek, kdy bylo kolem 40°C. Teploty by však měly trochu klesnout. Moře je čisté, i když občas se objeví zprávy, že se někde objevil místní problém. Potkáváme samé spokojené turisty, kteří si dovolenou, stejně jako my, užívají. Black out, který postihl v pátek většinu území Dalmácie a přišel údajně propojenou elektrickou soustavou z Řecka a zasáhl také Černou Horu, Albánii a Bosnu, naštěstí netrvalo dlouho. Černý scénář, že náprava bude trvat od odpoledních hodin do noci, se nenaplnil a zhruba po třech hodinách elektrický proud naskočil.

Také Chorvatsko žije v těchto týdnech, stejně jako celá fotbalová Evropa, Eurem v Německu. Fotbalové mistrovství Evropy se letos týká turistů z takřka všech zemí, které Chorvatsko ve velkém navštěvují. Na Euru nechybí z okolních zemí skoro nikdo. V Německu hrají reprezentace Slovinska, Srbska, Maďarska, Slovenska, Polska, Německa, Rakouska, Itálie a dalších zemí. Také chorvatská reprezentace a český tým. Oběma to příliš nejde a v době, kdy píšu tyto řádky, to vypadá, že Chorvati i Češi mohou také skončit už po třetím utkání ve skupině.

Pro fotbal milující turisty z Česka se hodí informace, že velké obrazovky, někdy i ve větším počtu, jsou v těchto dnech snad v každé chorvatské restauraci či kavárně. Chorvati fotbal milují. Na mnoha místech jsou u vstupu nadživotní poutače s podobiznami jejich největších hvězd. Místní jsou namlsaní vynikajícími výsledky týmu kolem Luky Modriče v posledních letech. Tato veleúspěšná generace ale už končí a noví tak dobří bohužel nejsou…

Přímé přenosy z Eura vysílá volně dostupná veřejnoprávní televize HRT 2. Pokud nechcete do restaurace, baru či kavárny, tak v apartmánech či hotelových pokojích není problém fotbal naladit. Euro lze v Chorvatsku sledovat také s českým komentářem. Hraniční omezení v tomto směru už padla. Přes internet lze i v Chorvatsku přímé přenosy z Eura „naladit“ například v aplikaci placené české televize, pokud ji máte dostupnou v telefonu či tabletu. Někdy je to ale bez českého komentáře vlastně lepší.

Hezkou dovolenou všem, ať už jedete kamkoliv.