Preciado nepochopitelně nevyloučen. Sparta vypila kalich hořkosti do dna. Sigma zaslouženě zvítězila

Klíčový okamžik utkání, který stanovil ráz zápasu a způsobil, že se nemohl stát nudnou, opatrnickou taktickou bitvou, jak se čekalo, přišel už ve 4.minutě, když se domácí Filip Zorvan ocitl nikým neatakován sám v pokutovém území u míče a trefil to parádně - 1:0. Sparťané se, stejně jako v derby na Slavii po střele Dorleye, dožadovali neuznání branky kvůli hře rukou. VAR situaci zkoumal. Konečný verdikt zněl: Gól platí!

Osobně se domnívám, že se jednalo o správné rozhodnutí. Tentokrát to bylo „čisté“ rameno a poměrně jasně viditelná situace. Na rozdíl od derby. Ostatně, také proto asi zkoumání VARu trvalo poměrně krátce.

Ale zpět na začátek. Jak k utkání oba týmy nastoupily? Pražská Sparta s náhradním brankářem, „pohárovým specialistou“ Surovčíkem v bráně a stoperským triem Vitík-Panák-Ševínský, které takto hrálo už v derby na Slavii. Naproti tomu ještě nedávno nepostradatelný tvůrce hry, záložník Kairinen, zůstal jen na lavičce.

V záloze nastoupili uprostřed opět Sadílek s Vydrou, na krajích znovu Suchomel a Zelený. Lars Friis tedy obranu a zálohu poslal do utkání podruhé za sebou na jeho poměry nezvykle ve stejném složení. Změny v poli oproti derby nastaly pouze v útoku. Krasniqi a Olatunji zůstali na střídačce. Do sestavy se vrátil Kuchta. Vedle něj nastoupil dle očekávání Haraslín a jako podhrot s nimi Laci.

Olomoucký trenér Janotka to při absenci střelce Klimenta a několika dalších hráčů se složením týmu neměl moc složité. Nějaké velké změny si ani s úzkým kádrem nemohl dovolit. Spíš šlo o to, jak se mu podaří po nevalných ligových výsledcích a gólových přídělech tým na pohárové finále připravit.

Začalo se velmi zostra. Hned po pár vteřinách si domácí kapitán Breite vyšlápl na sparťanského hráče a rozhodčí Rouček, který jinak rád hru pouští, nezaváhal a tasil žlutou kartu. A udělal dobře.

Následoval už zminěný gól Zorvana, který určil charakter hry v další desítkách minut. Sparta musela tvořit a dobývat. Mohla vyrovnat v 20.minutě, kdy se v pokutovém území dostal k míči kapitán Panák, ale jeho střela těsně minula levou tyč olomoucké branky. Další slibný pokus měl o šest minut později Vydra, ale i on minul. O minutu později dopadl podobně Kuchta.

Studená sprcha pro Spartu přišla v 44.minutě, kdy se na levé straně uvolnil Zorvan a střílel-centroval před branku Sparty. „Padající list“ skončil k překvapení všech za zády špatně postaveného i chybně reagujícího brankáře Surovčíka - 2:0 pro Sigmu! Klíčový moment utkání. Sigma dvakrát trefila bránu a dvakrát vstřelila gól!

Lars Friis se zase projevil jako „Pecháček“. Sázka na brankářskou dvojku se mu nevyplatila. Ono je to ale také pro mladého slovenského brankáře těžké. V tomto kalendářním roce se do branky Sparty postavil v soutěžním utkání teprve počtvrté! Chytal jen MOL Cup: 25.února s Duklou, 9.dubna s Teplicemi, 23.dubna s Plzní a až teď finále. V české lize nemá za Spartu dosud ani jeden start! Friis ho neposlal chytat ani za béčko druhou ligu, aby měl před finále alespoň nějakou zápasovou praxi. Jen pro srovnání: slávistická dvojka Jakub Markovič za béčko druhou ligu občas chytá. S to ho žádné finále poháru nečeká.

Ač by se Sparta určitě raději už viděla v šatně, ještě to nebylo zdaleka všechno. V třetí minutě prodloužení první části hry centr z přímého kopu usměrnil do brány překvapivě nikým neatakovaný nabíhající Matěj Mikulenka - 3:0!

Poločas 3:0 pro Sigmu Olomouc! To nečekal asi vůbec nikdo. Sparta hrála, Sigma střílela góly. Pražský tým měl 57 procent držení míče a 8 střel proti 4 střelám Sigmy. Ta z nich ale třikrát skórovala. Sparta ani jednou, ač příležitosti měla.

Fotbal se ale hraje na góly, nikoliv na šance. Spartu opět srazily hloupé chyby v obranné činnosti, kterými se v této sezoně vrátila do dob před příchodem trenéra Priskeho, kdy jí to v obraně vůbec nefungovalo. Olomoucký patriot a bývalý trenér českého národního týmu Karel Brückner měl kdysi pro takovou laxní hru obrany jeden termín. Říkával tomu „baroko“.

Jestli někdo čekal, že Sparta nastoupí do druhé půle s velkým elánem „něco s tím udělat“, tak se šeredně spletl. Sparta mohla hned v 47.minutě inkasovat už počtvrté! Matěj Mikulenka však bránu překopl. Kdyby se dal ve fotbalu do ringu hodit ručník jako v boxu, nebyl by od toho tým z Letné v tu chvíli až tak daleko.

To už na hřišti chyběl útočník Sparty Haraslín, který o půli pro zranění odstoupil. S ním zůstal v kabině také záložník Sadílek. Místo nich přišli Rrahmani a Olatunji. V 58.minutě šli dolů ještě Suchomel a Vydra. Nastoupili dřívější opory základní sestavy z Priskeho éry Kairinen a Preciado.

Spartě „spadla z čistého nebe“ šance na návrat do utkání v 60.minutě, kdy VAR po centru zkoumal situaci v pokutovém území Sigmy. Přivolal hlavního rozhodčího a ten ukázal na penaltový puntík. Také v tomto případě poměrně jasná záležitost. Ruka hráče Sigmy to jednoznačně na penaltu byla. Rrahmani byl nekompromisní - 3:1.

Spartu gól na 3:1 nabudil. Najednou cítila, že zápas ještě není úplně ztracený. Dát dva góly a vynutit si prodloužení, nemuselo být až tak nemožné. V 69.minutě stáhl trenér Friis překvapivě kapitána, tvořivého stopera Filipa Panáka. Nahradil ho útočník Ermal Krasniqi.

Stažení Panáka v takové situaci je jasná zpráva, že vlastně žádným lídrem jako kapitán prostě není. Těžko si představit, že by v takové situaci Friis vystřídal bývalého kapitána, a také stopera, Ladislava Krejčího. Kouč však poslal Panáka do kabin a místo něj raději stáhl k Vitíkovi a Ševínskému raději Jaroslava Zeleného.

V 72.minutě měl být vyloučen Angelo Preciado, který byl na hřišti pouhé tři minuty, když šlápl na ležícího soupeře. Pro mě jasná červená karta. Chyba hlavního rozhodčího Roučka a také VARu, který, pro mě nepochopitelně, neintervenoval. Preciado evidentně věděl, co dělá. Kam šlape. Hráči se mohl jednoznačně vyhnout. Za takové zákroky se v utkáních jarní části české ligy běžně vylučovalo.

O tři minuty později měl další šanci opět výborně hrající olomoucký Mikulenka. Mohl utkání čtvrtým gólem definitivně rozhodnout, ale minul. V 78.minutě šel unavený ze hry. S ním také Navrátil a už o osm minut dříve Dolžnikov. Místo nich přišli Chvátal, Elbel a Fiala. Vzrušení přinesla ještě 89.minuta, kdy inkasoval „tmavě“ žlutou kartu Rrahmani a poté správně červenou člen realizačního týmu Sparty za facku poblíž stojícímu olomouckému hráči!

Sigma Olomouc zvítězila naprosto zaslouženě. Předvedla velmi bojovný, běhavý výkon, podpořený některými velmi dobrými individuálními výkony. Přešla do finále přes Slavii, Baník a v něm zdolala Spartu. Tedy naprosto zasloužené vítězství. Zajistila si jistotu evropského poháru, neboť bude hrát 4.předkolo Evropské ligy. Pokud v něm neuspěje, „spadne“ do základní fáze Konferenční ligy.

Leckdo samozřejmě namítne: Co tam bude Sigma dělat? Její kádr je na tři soutěže (Chance ligu, MOL Cup a evropský pohár) kvalitativně úzký. Potřebuje doplnit, navíc se mluví o možném letním odchodu klíčových hráčů Klimenta a Zorvana.

Ale také se mluví o možném vstupu nového majitele klubu, českého miliardáře Karla Pražáka (vlastnícího paradoxně také hokejovou Spartu). Pokud by se tak stalo, mohlo by to, spolu s financemi z Evropy, výrazně změnit uvažování hráčů, finanční možnosti Sigmy a tím i možnosti doplnění mužstva. Uvidíme, co v tomto směru přinesou příští týdny a měsíce. Každopádně, vítězství v MOL Cupu a jistota Evropy může Sigmě pomoci také v jednání o vstupu nového majitele či dalších partnerů-sponzorů.

Spartě chyběla touha po výhře, kterou Sigma oplývala. Opět tragicky selhala v defenzivě, což je jev, který ji provází dlouhodobě. Nebyla produktivní, a to také není náhoda. Když to nezachrání Haraslín, ostatní se prosazují těžko. Martin Vitík v pozápasovém rozhovoru pro Oneplay TV říkal, že týmu chybí kvalita. Těžko říct, kde se ztratila, když ze základní mistrovské sestavy odešel pouze jediný hráč - Ladislav Krejčí.

Lars Friis není koučem pro Spartu. To je zřejmé už delší dobu. Možná je to fajn chlap, skvělý asistent, ale jako hlavní trenér opakovaně a dlouhodobě selhává. Priskem složené a vyladěné mužstvo se mu rychle doslova rozpadlo pod rukama. Rozbil původní stabilní základní kostru týmu a nedokázal vytvořit novou. Neumí také adekvátně reagovat v utkáních. Podíl na tom mají samozřejmě také hráči. Řada z nich šla oproti předchozím sezonám pod Friisem výkonnostně dolů. Když je takových hráčů více, je to zvláštní a nevypovídá to nic dobrého o nich, ani o trenérovi.

Sparta prožívá jednu z nejhorších sezon za dlouhé roky. Je až nepochopitelné, jak rychle se z dvojnásobného mistra a suveréna české ligy, kterému to náramně „šlapalo“, ve velmi krátké době stal nefungující „shluk“ hráčů s naprosto bezradným trenérem v čele. Propad Sparty je znát nejen na hřišti, ale i v komunikaci jejího managementu. Není to tak dávno, kdy Sparta vévodila ligové tabulce a v častých rozhovorech jejích představitelů jsme slýchali, co všechno klub dělá na poli sportovním, marketingovém i obchodním. Jaké má strategie, plány, vize, a tak podobně.

Kde však jsou tito manažeři, když se týmu nedaří? Dnes žádné rozhovory s pány Čuprem, Kasíkem či Rosickým nějak nejsou k mání. Všichni jsou kdesi schovaní. Jediným „hromosvodem“ na všechny průšvihy je trenér Lars Friis. Ostatní pánové jako by snad ani v klubu nepracovali. Několik měsíců to dělá dojem, že dánského kouče snad ani nemá kdo odvolat. A ten to sám nepoloží.

A tak Sparta došla tam, kam došla. To byl tedy rychlý sešup! Teď už je vlastně asi jedno, zda Friise odvolá vedení klubu dnes, zítra nebo po posledním kole. Správný čas už dávno prováhalo. I když, Sparta v současném rozpoložení může mít problém uhájit dokonce i čtvrté místo v ligové tabulce. Jede do Ostravy a končí doma právě se Sigmou. Jablonec hostí Slavii a jede do Plzně. Sparta má dva body k dobru a při rovnosti bodů výhodu lepšího umístění po základní části. Jablonec by tedy musel získat ve dvou utkáních o tři body více než Sparta. Je to nereálné? Možná. Ale o výhře Sigmy ve finále MOL Cupu si to mnozí z nás mysleli také.

Spartu čeká opravdu perné léto. Tomáš Rosický musí najít nového hlavního trenéra a s ním sestavit nový realizační tým. Musí pak především podstatně obměnit kádr. Sehnat nové „hladové“ hráče. K tomu se ale musí také „zbavit“ některých stávajících. A to nebude vůbec snadné. Po velmi neúspěšné sezoně se nabídky na některé z nich asi zrovna nepohrnou.

Sparta je v podobné situaci jako po éře Stramacciniho internacionalizace. Tomáši Rosickému se pak dlouho nevedlo kádr přebudovat. Zvládl to až Brian Priske. Nakonec je to možná jediné rychlé a nadějné řešení. Odhodit ega a dohodnout se na návratu s Priskem. Zná Spartu, hráče, českou ligu… Každý jiný zahraniční trenér se bude muset se stavem několik měsíců seznamovat. Poznávat klub i české prostředí. A na to Sparta čas nemá. Možností je angažovat českého trenéra, ale i na tomto poli to už Sparta prováhala. Ambiciózní a znalý Martin Svědík, který mohl přinést svěží vítr, je už v Brně. A mnoho dalších možností z tuzemských zdrojů není.

Zdroje: přímý přenos Oneplay, statistiky Livesport