Článek
Přiznávám, byl jsem jedním z těch, kdo říkali po odvolání Ivana Haška, že nejsnazší je v časovém presu před baráží dát funkci reprezentačního kouče Miroslavu Koubkovi (74). Věřil jsem jeho strategickým schopnostem a také faktu, že do týmu přinese profesionalitu a pořádek. Hře dá aspoň nějaký systém a řád.
Zdálo se mi to před březnovou baráži vhodnější, než narychlo angažovat zahraničního kouče, který českou ligu a většinu reprezentantů ani dobře nezná. Pro delší období bych ale byl raději pro nějakého mladšího, energického kouče s elánem a dlouhodobou vizí.
Manažer reprezentace Pavel Nedvěd přesto nejdříve měsíce hledal v zahraničí. S nikým z oslovených však k dohodě nedošlo. Nakonec se ukázalo, že fotbalová asociace ani asi nemá na cizince odpovídající finance, a tak se hledání po týdnech bezradnosti opět vrátilo ke Koubkovi. Prostě český důchodce z Kladna (Miroslav Koubek, 74) je výrazně levnější než turecký důchodce (Fatih Terim, 72).
Miroslav Koubek byl ve výhodné situaci. Svaz neměl jiného opravdového kandidáta, baráž klepala na dveře, tak si mohl diktovat i délku smlouvy. Má ji na 2 a půl roku.
Koubkovi výrazně přálo štěstí. Tým zázračně prošel vítězně baráží a vybojoval si po dvaceti letech účast na světovém šampionátu. V baráži rozhodně herně nebyl lepší než soupeři, ale postup s velkou dávkou štěstí a bojovnosti ukopal.
Trenér Koubek byl logicky na koni. Dostal tým nečekaně na světový šampionát, s čímž už se moc nepočítalo. Zároveň tam jel ve velmi výhodné pozici. Zdálo se, že mužstvo může jen pozitivně překvapit. Žádný zázrak se od něj nečekal a role outsidera Čechům obvykle vyhovuje.
Všeobecně se očekávalo třetí místo ve skupině, postup z ní a vypadnutí v prvním kole play off. Veřejnost by asi vzala i konec v základní skupině, pokud by se tak stalo po bojovných partiích, v kterých by Češi jen těsně prohráli po slušném výkonu.
Nic z toho se nestalo. Tým vypadl ve skupině. Po ostudných výkonech. Nefungovalo nic. Mužstvo překvapivě zaostávalo i v tom, v čem mělo být lepší než techničtější soupeři. Tedy ve vytrvalosti, fyzické kondici a taktice, organizaci hry. Nikdo nečekal ofenzivní kreativní koncert českého mužstva, ale že to bude až tak špatné, to tedy také ne.
Mě osobně však nejvíc překvapilo, že situaci zcela nezvládl ani velezkušený trenér. Vítězná baráž mu asi vlila do žil až přílišné sebevědomí. Začalo to už jeho vysvětlováním nominace slávistů Tomáše Chorého a Davida Douděry, v kterém byl velký kus arogance.
Miroslava Koubka iritovaly dotazy novinářů a mínění nemalé části veřejnosti. Vůbec nechápal, proč v klubu vyřazení hráči, kteří strávili zbytek ligové soutěže po červených kartách v trestu, nemají být v reprezentační nominaci. Že reprezentace je od slova reprezentovat. Tedy také reprezentovat národ a nějaké morální hodnoty. Hráči by měli být nejen fotbalově nejlepší, ale také vzorem pro českou mládež.
Na světovém šampionátu trenér Koubek v komunikačních kiksech pokračoval. Nejdříve hodnotil výkon proti JAR velmi pozitivně. Nevrle se divil kritickým dotazům novinářů a následné kritice veřejnosti. Otočil až o několik dní později po prohlášení generálního manažera Nedvěda. Opravoval a posouval význam dříve vyřčeného. Moc upřímně to ale neznělo.
Do dalších Koubkových vyjádření se vkradly polopravdy a lži. Například mluvil o překvapivém brzkém vystřídání prý unaveného Denise Višinského, který byl do té doby nejlepším hráčem českého výběru v duelu s Mexikem. Hráč ale v televizním rozhovoru tuto verzi popřel a řekl, že ještě mohl a chtěl hrát dál.
Také o plánovaném nástupu do hry mladého sparťana Huga Sochůrka, který by měl být budoucností reprezentace, trenér Koubek zjevně neříkal pravdu. Tvrdil, že ho do hry chtěl v závěru poslat, ale tento tah mu zhatilo zranění Tomáše Součka. Trapná lež. Snadno zjistitelná. Ještě před zraněním Součka už byli připraveni u půlicí čáry ke střídání dva jiní hráči než Sochůrek. Takže je zcela evidentní, že se jeho nasazení do hry vůbec nepřipravovalo.
Český výběr se vrátil po základní skupině domů. Po velmi špatných výkonech. Ty však odvedly nejen hráči, ale též trenér. Tomu šampionát také po všech stránkách těžce nevyšel. Rychle ztratil v našich očích erudici zkušeného stratéga, který si vždy ví rady a je tah napřed. Původní kostru týmu po prvním utkání s Jižní Koreou rozprášil. Správnou sestavu ale v dalších nenašel. Rotace byla obrovská a na této úrovni nevídaná. Nevycházela mu ani střídání. Některá jeho rozhodnutí na mistrovství byla těžko pochopitelná a odporovala mínění většiny fotbalového národa.
Miroslav Koubek
Dle ohlasů trenér Koubek ztratil důvěru veřejnosti. Vše nasvědčuje tomu, že také většiny hráčů. A to je ještě horší. O jeho pedantství, jisté nevrlosti, staromódním bazírování na některých záležitostech se vědělo už dříve. V klubech, kde v minulosti působil, často dlouho nevydržel a končil pro neshody s hráči.
Věřil jsem, že v národním týmu, kde se trenér s hráči vidí obvykle párkrát za rok, to tak rychle nepřijde. Dlouhá příprava na světový šampionát a samotný pobyt na něm ale rychle přinesly „ponorku“ a odhalily hlavní Koubkovu slabinu.
Národní tým je paradoxně asi v horší situaci, než v které byl před pár měsíci po odvolání Ivana Haška. Trenér Koubek evidentně ztratil kabinu. To se ani Haškovi nepovedlo. Kapitán týmu Ladislav Krejčí mluvil celé mistrovství ve zcela jiném duchu než trenér. Jakoby každý z nich vždy hodnotil jiný zápas.
Stejné to bylo i po návratu. Ladislav Krejčí ve svém předem připraveném a napsaném projevu, který přečetl ze svého diáře, mluvil též o potřebě nové generace trenérů, která se bude moci vzdělávat od zahraničních lidí a aktuálních trendů. To je zcela jasné vyjádření reprezentačního kapitána.
Přitom právě on by měl být dál jedním z pilířů nové reprezentace. Je bezpochyby lídrem, kterých se nám nedostává. Z jeho reakcí je zřejmé, že mu osud reprezentačního týmu není lhostejný. Naplno to sice neřekl, ale vše nasvědčuje tomu, že i on by chtěl, aby to bylo pod jiným koučem. Někým mladším, energičtějším. Člověkem, který přinese novou vizi a také dokáže tým znovu stmelit.
Dva hráči (Schick, Holeš) již oznámili konec reprezentační kariéry. Definitivně nejspíš končí i Darida, jehož návrat také nakonec vyzněl zvláštně a je otázka, proč o něj tak trenér usiloval, když s ním nakonec ani moc nepočítal. Další hráči (Souček, Zelený, Coufal) ještě nejspíš vyčkávají, jak se situace kolem reprezentace vykrystalizuje.
Je možné, že až zjistí, že Koubek u mužstva zůstává, skončí i někteří další. Generační obměna je na pořadu dne. Zároveň bude ale nutná také jistá kontinuita. Není možné nastoupit najednou se zcela jiným týmem. Mezinárodně nezkušeným.
Kdyby se „zasekli“ někteří mladší hráči a reprezentovat přestali také, těžko by je byl možné rychle nahradit. Byť se některým z nich šampionát také nepovedl, pořád je v nich potenciál a národní tým je potřebuje. Myslím tím například Šulce, Hložka, Červa, Provoda, Sadílka, Višinského. Už v září čeká Liga národů a v ní Chorvatsko, Anglie a Španělsko!
Hodnocení manažera reprezentace Pavla Nedvěda v jeho pátečním rozhovoru silně pobouřil fotbalovou veřejnost. Tým i trenéra Koubka v něm mocně obhajuje a říká, že všechno bylo vlastně celkem v pořádku, jen jsme na víc prostě na MS nyní neměli. Účast je prý velký úspěch. Předseda David Trunda mu v tom přitakává. To zatím ukazuje na záměr vedení asociace trenéra Koubka ve funkci podržet dále.
Tým je však pohledem z venku psychicky rozložen. Otázka, zda je ho schopen trenér Koubek znovu nastartovat, je logicky na stole. Získat znovu na svoji stranu hráče, kteří zažili jeho nepovedené manévry a nešťastné výroky na šampionátu, nadchnout je pro společnou věc, to bude nesmírně těžký úkol.
Mnohem snadnější by bylo začít novou reprezentační éru s úplně novým koučem, který nebude tím, co se dělo na šampionátu zatížený. Přinese do týmu svěží vítr. Nové myšlenky, odlišný pohled a přístup. Takový trenér může snáze některé současné hráče opět „nakopnout“ a k nim vybrat nové.
Zůstane-li Miroslav Koubek u reprezentačního kormidla, je tu značné riziko, že se můžeme dočkat situace, kdy místo některých otrávených hráčů budou na sraz létat omluvenky.
To už tady jednou bylo. Za trenéra Karla Jarolíma v letech 2016-18, který národní tým dovedl do podobného rozkladu, kdy už pomalu ani nikdo reprezentovat nechtěl. Také Jarolím neuznával cukr a bič, ale pouze bič. Víte, kdo byl tehdy jeho asistentem u reprezentace? Jistý Miroslav Koubek.
Zdroje: přímé přenosy Oneplay a ČT Sport, televizní rozhovory s hráči, trenérem, manažérem a předsedou
