Článek
Děj seriálu TV Prima „Sedm schodů k moci“ sleduje životní cestu Anny Malé. Z venkovského děvčete, naivní servírky se postupně stane velká intrikářka a pořádná mrcha, která „jde přes mrtvoly“ a dostane se až do nejvyšších politických pater. Postupně „vyřídí“ několik nadřízených i kolegyň, okouzlí a zmanipuluje zásadového ministra a pozdějšího premiéra. Původně „Pana čistého“. Přitom na této cestě neváhá použít všech dostupných zbraní. Na nájemníky, otcovu ex-družku se synem, kteří se jí protiprávně usadí v bytě po jejím otci, pošle „komando“, které je z bytu vypakuje. To Aničce divák ještě docela fandí. Anička je totiž v právu.
Když však pošle později „gorily“ na bulvárního novináře, kteří mu vše za podpory baseballové pálky a bagru s pískem náležitě „vysvětlí“, to už trochu mrazí, kam až dívka na své cestě pokročila. A když se neváhá vyspat se starým, obtloustlým „slizkým“ rektorem soukromé vysoké školy, aby získala inženýrský diplom „rychlostudiem“, veškeré sympatie jsou už definitivně pryč.
Hlavní postavu seriálu, Aničku Malou, výborně ztvárnila Eva Podzimková (rozená Josefíková). Tvůrcům jednoznačně skvěle zafungovalo, že dali tuto roli křehké, hezké, usměvavé a sympatické herečce, která rozhodně nepůsobí jako prvoplánová mrcha. A to je dobře. Eva Podzimková jako Anička Malá skvěle „klame tělem“. Vypadá pořád ještě jako skromná venkovská naivka, ale je to už přitom dávno všehoschopná kariéristka.
Ministra kultury a následně předsedu vlády Tomáše Vichra skvěle zahrál Jiří Vyorálek. Jeho politik Vichr je věrný manžel, muž původně pevných morálních zásad a křesťanských hodnot, o které postupně ve společnosti Aničky nenávratně přichází. Je v Praze dlouhodobě sám a vychytralá Anička toho umí využít. Jiří Vyorálek ho výborně vystihl. Decentně, bez velkých gest. Má ostatně s politiky v seriálech už své zkušenosti. V minulosti ztvárnil také komunistického pohlavára Klementa Gottwalda v televizní minisérii České století.
Často se mluví o tom, že hlavní postavy mají předobraz v bývalém ministru a předsedovi vlády Petru Nečasovi a jeho tehdejší přítelkyni a podřízené Janě Nagyová, dnes Nečasové. Josef Klíma v několika rozhovorech uvedl, že se volně inspiroval českým politickým prostředím, avšak hlavní postava nemá prý jednoznačný předobraz v jedné jediné konkrétní osobě. Je spíše kompilátem více osob, které sloužily jako inspirace.
V seriálu je Anna Malá zpočátku trošku naivní venkovská dívka, která se stará o nemocnou matku. Ta ji lže o své vážné nemoci, aby ji k sobě připoutala. Anička tak nemůže odejít studovat vysokou školu do města. Má trochu jednoduchého přítele, kuchaře z místní hospody, který ji přitom opakovaně podvádí. Vědí to všichni, i nejlepší kamarádka Aničky, jen ona ne. Když se to dozví, rozhodne se odejít. Přispěje k tomu také lhaní matky a dědictví po otci - pražský byt.
Anička přichází sama do Prahy, když zdědí byt po zemřelém otci, s kterým se kvůli matce nemohla předtím stýkat. Teprve se vše učí. Nikoho v Praze nezná. Nemá zkušenosti. Životní, natož politické. Politiky vlastně ani nezná. Neví, kdo je kdo. K zaměstnání servírky v Poslanecké sněmovně se dostává čirou náhodou. Mrchou se teprve pozvolna stává. Zjišťuje, jak to v životě a politice chodí. Postupně ztrácí zábrany.
Jana Nagyová-Nečasová naproti tomu byla už před vstupem do „vyšších kruhů“ matkou dvou dětí a v politice působila už na krajské úrovni. Dle dostupných údajů se vyučila prodavačkou. V Chodově na Sokolovsku nastoupila do chemického podniku, kde pracovala za socialismu v kantýně, později jako její vedoucí. V letech 1984-1993 pracovala jako mzdová účetní strojíren. V letech 1993-1996 pak jako vedoucí tuzemského odbytu porcelánky a vedoucí obchodního oddělení skláren. V letech 1996-2005 byla oblastní manažerkou ODS v Karlových Varech. Zároveň byla v letech 1996-2004 asistentkou senátora Kulhánka.
V roce 2005 povýšila na vedoucí provozního oddělení hlavní kanceláře ODS v Praze, kde začala blízce spolupracovat s tehdejším prvním místopředsedou strany Petrem Nečasem. Když se Nečas stal ministrem práce a sociálních věcí, Nagyové dal místo ředitelky odboru jeho kanceláře. Když byl v červnu 2010 jmenován premiérem, přivedl si ji s sebou jako vrchní ředitelku Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky. Zároveň měla funkci jeho poslanecké asistentky. Z této éry je Nečasův památný výrok: „Moji lidé dřou jako koně. Standardně dvanáct hodin za den. K tomu často i víkend. Ale o platy přece nejde, jde o to, atakovat mé okolí a potažmo mě.“ Nečas takto „nevrle“ a poněkud nešťastně reagoval na pozornost, kterou média věnovala nestandardně vysoké výši odměn Nagyové, které jí jako její šéf uděloval.
Jistá podobnost mezi fiktivní seriálovou osobou a skutečnou Janou Nagyovou je v nutnosti získat potřebné vysokoškolské vzdělání k výkonu vrcholné funkce ve státní správě. To si Nagyová jako státní úřednice doplnila v letech 2006–2009, když vystudovala na soukromé Univerzitě J. A. Komenského, která v té době neměla úplně dobrou pověst. V únoru 2012 média uvedla, že její diplomová magisterská práce je nekvalitní, tvořená z valné části kopiemi vládních materiálů. Při získání titulu ji vedení školy údajně nadržovalo.
V poslanecké jídelně jako servírka Nagyová nikdy nepracovala. Za to v ní pracovala za svobodna jiná žena vrcholného politika, Šárka Grossová. Manželka jiného bývalého předsedy vlády (2004-2005) Stanislava Grosse. Se svým budoucím mužem se seznámila, když v jídelně Poslanecké Sněmovny pracovala jako servírka a později jako zástupkyně vedoucí. Stanislav Gross se se Šárkou oženil v únoru 1996. Za svědka mu šel tehdejší stranický předseda ČSSD Miloš Zeman. Také Gross musel jako premiér skončit kvůli aféře. Byla spojená s nejasným financování jeho bytu.
„Kamaráda“, cynického bulvárního novináře, podle všeho paní Nagyová-Nečasová neměla. Tato postava je zřejmě čirou fantazií Josefa Klímy. Byt´ asi v českém mediálním bulvárním prostředí neměl o inspiraci nouzi. Fiktivní postava novináře Krčky (herec Pavel Batěk) je zároveň na začátku a konci každého dílu glosátorem děje. Krčka je obrazem zkorumpovaného novináře, kterého však „naivní holka z venkova“ výrazně zaskočí a k jeho překvapení přeroste.
Politik Petr Nečas nebyl nikdy ministrem kultury, jako seriálový ministr Tomáš Vichr. Petr Nečas byl v letech 2006-2009 ministrem práce a sociálních věcí a poté premiérem české vlády v letech 2010-2013. Demisi vlády podal v červnu roku 2013 v souvislosti s „kauzou Nagyová“.
Josef Klíma si však s postavami evidentně „vyhrál“ a připravil několik legrácek. Sám k tomu řekl, že v knize, kterou napsal, je toho mnohem více. Děj a popis osob je v literárním zpracovaní logicky „košatější“. Do osmidílné minisérie se prostě leccos nevešlo. Tak to ostatně bývá při jakémkoliv zfilmování knižní látky.
Každého jistě „na první dobrou“ napadne spojitost fiktivního příjmení ministra (Vichr) a reálného příjmení (Nečas). Seriálová Anička se jmenuje Malá. Reálná osoba pak Nagyová. „Nagy“ v maďarštině znamená „velký“. Tedy opak seriálového příjmení hlavní představitelky. Mezi seriálovými postavami je Vichrův předchůdce, předseda vlády Dub (v podání herce Přemysla Bureše). V reálu jsme měli v letech 2006-2009 premiéra Topolánka, Nečasova předchůdce. Podobnost tedy „čistě náhodná“.
Postava lobbisty Lachmana (hraje Tomáš Měcháček) má, dle mnohých, údajnou volnou inspiraci v Marku Dalíkovi. Muži, který stál roky po boku Mirka Topolánka. V seriálu je také okrajově zmíněna a řešena jistá „italská aféra“ a fotky politiků s podnikateli a lobbisty na lodi, v které seriáloví Lachman a Dub figurují. Ve skutečnosti jsme tu měli takzvanou Toskánskou aféru o prázdninách roku 2009. Byla o neformálním setkání vrcholných politiků s vlivnými podnikateli a lobbisty za účasti tehdejšího premiéra Topolánka a jeho přítele, lobbisty Dalíka.
Seriál má kladnou odezvu. Na webu ČSFD aktuálně 78 %, což je na seriál z české soukromé televizní produkce velmi slušný, nadprůměrný výsledek. Důvod je jasný. Jedná se o poměrně originální seriál z reálného českého prostředí, který nepatří do nekonečné řady „mýdlových“ ulic, nemocnic nebo zoologických zahrad. Není to také ani povrchní kriminálka, v které vraha uhádnete často už ve chvíli, kdy se ve vedlejší postavě objeví známý herec. Těmito „skvosty“ jsme v posledních letech zahlceni. Tento seriál ze zákulisí české politiky je místy úsměvný i zábavný, občas zarážející, sem tam překvapivý. S přibývajícími díly přibývá také mrazivých momentů.
Základem je kvalitní scénář Josefa Klímy (ve spolupráci s Lenkou Hornovou), který české (nejen) politické prostředí za dlouhé roky novinářské práce dobře zná a umí popsat a vystihnou. Zkušený novinář a spisovatel Josef Klíma má na svém kontě řadu scénářů k televizním seriálovým sériím. Kupříkladu „Vlna“, „Expozitura“ či „Atentát“.
Seriál jistě není bez chyb. Ve srovnání s některými zahraničními produkcemi v lecčem trochu pokulhává. Na vině nejsou rozhodně herecké výkony. Spíše finanční prostředky. Být na seriál více peněz a času, mohl být asi ještě lepší. Takhle je to hlavně interiérová záležitost, kde „hrají hlavy“. I tak však stojí tato minisérie za shlédnutí a je rozhodně oživením českých „stojatých vod“ seriálových. Na rozdíl od třeba amerických produkcí je to totiž „náš“ seriál. Z našeho českého „zatuchlého rybníčku“. Proto je nám také asi o něco bližší.
