Článek
Pozice reprezentačního trenéra Jaroslava Šilhavého se řeší už delší dobu. Reprezentace nehraje koukatelný fotbal, a především nemá dobré výsledky. Trenér to korunuje špatným koučováním a tragickou komunikací na veřejnost. Shodou okolností a díky velmi špatným výkonům reprezentace Polska, která je snad ještě ve větší krizi než česká a trenéra už vyměnila, je české mužstvo nadále ve hře o postup. V jiné skupině by už bylo dávno bez šancí. Přitom postupový klíč je oproti minulosti velmi mírný a nepostoupit je tak skoro „umění“.
Co je trenéru Šilhavému vyčítáno?
Komunikace - měla být předností trenéra, ale není
Trenér Šilhavý má k dispozici omezený výběr hráčů. Nemůže za to, že výběr není kvalitní jako v dobách před dvaceti lety, kdy jsme měli hráče v předních evropských klubech. Jen Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem hrají pravidelně a dobře v anglické Premier League za West Ham United. Václav Černý, Adam Hložek, Matěj Kovář, Alex Král a Tomáš Čvančara bojují o svá místa v německých klubech. Nikdo z nich momentálně není oporou týmu. Hložek nehraje vůbec. Kovář chytá sporadicky. Ostatní střídají. Kromě zmíněných hráčů je dlouhodobě zraněný nejlepší útočník týmu Patrik Schick z Leverkusenu. V nemilosti trenéra Šilhavého je Antonín Barák z Fiorentiny. Brabec v Řecku a Sadílek v Nizozemsku hrají jen tamní ligu. Lingr ve Feyenoordu hraje málo. David Jurásek nastupuje v Benfice také nepravidelně. David Zima z Turína má za tento kalendářní rok odehráno skoro víc zápasů v reprezentaci než v klubu. Několik hráčů je pak tradičně nominováno z obou pražských „S“. Občas někdo z Plzně či jako teď Kušej výjimečně z Mladé Boleslavi.
Trenér tedy moc možností pro změny nemá. Výběr hráčů je nyní značně omezený. Když oznámí nominaci, obvykle se řeší jedno dvě sporná jména. Jaroslav Šilhavý nastoupil po Karlu Jarolímovi. Tomu se vyčítala velmi špatná komunikace s hráči. Jarolím, zvyklý na každodenní dril a „cepování“ hráčů v klubu, nebyl vhodným typem pro reprezentaci, kde musí být trenér spíše manažerem a koučem. Natrénovat se toho moc nedá. Jarolím to s hráči neuměl. Mnozí z nich už ani na srazy Jarolímovy reprezentace jezdit nechtěli.
Šilhavý byl považován za férového člověka. Také dal v první fázi svého působení vztahy v týmu dohromady. Hráči za ním šli. Fungovalo to. Avšak přišlo dlouhodobé zranění Patrika Schicka, nezvládnutí situace kolem Antonína Baráka, několik špatných výsledků a je po pohodě. Pohledem z venku nepůsobí příliš dobře ani působení manažéra mužstva Tomáše Pešíra. Hlavní je ale osoba trenéra. Jaroslav Šilhavý je logicky pod tlakem a v poslední době působí v komunikaci na veřejnosti špatně.
Když oznamuje nominaci, odůvodňuje ji pochybnými argumenty, jako naposledy v případě Tomáše Čvančary. Poté ho pod tlakem médií po několika dnech stejně dodatečné povolá. K němu přidá, už bez zdůvodnění, také Davida Zimu z AC Turín, který však v klubu hraje minimálně. Tím Šilhavý popírá sám sebe. Po prohraných utkáních je trenér skleslý, bez energie, bez motivace. Jakoby už neměl týmu co dát. Přesto však neměl „koule“ na to, aby sám po opakujících se špatných výkonech a výsledcích odstoupil. Čekal alibisticky na rozhodnutí výkonného výboru asociace, který ho i přes většinový nesouhlas veřejnosti ve funkci podržel.
„Případ Barák“
Samostatnou kapitolou je vyřazení Antonína Baráka, hráče italské Fiorentiny, který neměl ideální vztahy s Jaroslavem Šilhavý už v dobách společného slávistického působení. Barák v reprezentaci od jara není, zdůvodnění trenéra bylo pochybné a nejasné. Mluvil o porušení interních pravidel, bez bližšího vysvětlení, i když na to byl opakovaně novináři tázán. Přitom českému fotbalu tvořiví záložníci zoufale chybějí.
Minulý týden se Barák na toto téma poprvé oficiálně vyjádřil. Popsal svůj pohled na věc a komunikaci s trenér Šilhavým a manažerem reprezentace Tomášem Pešírem. Podle svých slov trenérovi volal. „U toho telefonátu byl přítomen i manažer týmu Tomáš Pešír. Volali jsme si 20 minut, třikrát po sobě jsem se zeptal, jaká interní pravidla jsem porušil, a nebylo mi to nijak řečeno. Jen mi řekl, že už mi bylo vše řečeno na předchozích srazech. Pár pohovorů jsme spolu vedli, ale nebyl jsem si vědom porušení pravidel. Vždycky jsem se choval jako profesionál,“ prohlásil bývalý hráč Slavie. Barák také vyvrátil, že by měl nějaký problém se spoluhráči Součkem a Coufalem.
Příprava na utkání, strategie, taktika. Není na potřebné úrovni?
Hráči jako Barák či Schick, ale i další, jsou zvyklí ze západoevropských klubů na detailní rozbory a přípravu na utkání. V kariéře potkali špičkové evropské trenéry. Podobně jsou na tom sparťani a slávisti, kteří mají praxi s Priskem a Trpišovským. Logicky poznají, když trenér reprezentace v těchto parametrech poněkud zaostává. V některých neoficiálních vyjádřeních hráčů v minulosti zaznělo, že jsou s přípravou na utkání a strategií trenéra nepokojení. Patrik Schick například vloni kritizoval příliš defenzivní taktiku trenéra Šilhavého.
Koučování. Trenér nereaguje včas na vývoj hry
Jaroslav Šilhavý tým při utkáních nekoučuje. Nevyužívá dostatečně možnosti změn v systému hry a možnosti střídáni. Nereaguje včas a potřebně na vývoj utkání. Když už střídáním reaguje, je to mnohdy pozdě a střídá „zvláštně“. Vývoj se v tomto směru hodně posunul. Nestačí už pasivně čekat do 70.minuty jako v dobách trenérů Uhrina či Brücknera, a pak vystřídat prvního hráče. Ke konci utkání pak zbývající dva. Možnost vystřídat pět hráčů vrcholový fotbal výrazně změnila. Zvláště u týmů, které mají kvalitní lavičku náhradníků. Trenér musí být kouč! Už před zápasem může promýšlet, koho nasadí od začátku, koho si naopak nechá jako „žolíka“ na unavenou obranu. Nesmí se bát do toho „sáhnout“. Udělat velké změny dříve. Vystřídat klidně o poločase tři hráče, když se týmu nedaří dle představ. To Jaroslav Šilhavý v utkáních reprezentace nepředvedl.
Co dál?
Varianta A - tým na EURO nepostoupí
Český fotbal utrpí další ztrátu prestiže a financí. Přijde o zhruba čtvrt miliardy korun, které budou v českém fotbale moc chybět. Veřejnost bude trenéra i hráče silně kritizovat. Trenér Šilhavý se svým realizačním týmem okamžitě skončí. Údajně by to měla umožnovat úprava jeho smlouvy, která prý proběhla, jak tvrdil předseda asociace Petr Fousek.
Varianta B - postup na EURO se podaří
V tomto případě se názory různí. Autor tohoto článku se domnívá, že by trenér Šilhavý měl i tak skončit. Měl by využít šanci na důstojný odchod. Je to pravda netradiční, slavit s mužstvem postup na EURO a přesto jako trenér skončit. Avšak s ohledem na to, v jaké situaci je tým, a vše kolem něj, by to bylo současným pohledem pro český fotbal přínosné rozhodnutí. Nelze ale příliš čekat, že Šilhavý v případě postupu sám odejde.
Kdo místo Šilhavého?
Okruh opravdu reálných kandidátů je už nějako dobu stejný a není příliš široký.
Svazové zásoby
V úvahu připadají svazoví trenéři od nižších výběrů, jako například Jan Suchopárek. Zná sice hodně hráčů z mládežnických let. Je to však také kouč, který se roky pohybuje „v teplíčku svazových struktur“. Nikdy netrénoval jako hlavni trenér ani ligový tým.
Ligoví trenéři
Z ligových trenérů to mohou být Trpišovský, Svědík, Hapal, Jílek, Veselý, Kozel. Vyvázání Jindřicha Trpišovského ze Slavie je v současné době nereálné. Trpišovský by možná teď ani sám neměl zájem. Pro svaz by to bylo navíc hodně nákladné. Trpišovský by musel jít s platem výrazně dolů. Souběh jeho funkce ve Slavii s výkonem reprezentačního trenéra je také málo pravděpodobný a nebyla by to rozhodně šťastná varianta. Trpišovský má ost práce ve Slavii. Navíc jeho vztahy s některými hráči Sparty také nejsou ideální. Reálnou možností je nejspíš Martin Svědík ze Slovácka. Už zkušený trenér s velmi dobrým renomé, který by nejspíš byl ze Slovácka uvolnitelný za přijatelných podmínek. On sám takovou možnost nevyvrátil.
„Staří bardi“
Pak je tu okruh „starých bardů“. Tedy trenérů bez aktuálního klubového angažmá, jejichž angažování by bylo nejsnazším krokem. Patří sem kupříkladu Ivan a Martin Haškové, Karel Jarolím, Michal Bílek, Vítězslav Lavička či František Straka. Většina z nich už má s reprezentací své zkušenosti. Hráčské i trenérské. Angažování někoho z nich je ale nejspíš méně pravděpodobné. Kdyby takového trenéra Fousek a spol. chtěli, už to mohli učinit.
Zahraniční trenér
Teoreticky přichází v úvahu trenér ze zahraničí. S tím je ale spojená i vyšší finanční náročnost a delší čas na adaptaci. Jediným, kdo by to „mohl vzít z voleje“ je Brian Priske, který už české prostředí i hráče zná. Toho by ale Sparta určitě nyní neuvolnila. Jeho angažmá tak připadá v úvahu spíš jako možnost do budoucna.
Co by mohl nový trenér změnit?
Může vrátit zpět Antonína Baráka. Jeho výběr hráčů se ale jinak moc lišit nebude. Lepší hráči prostě nejsou. Proč tedy změnu? Nový trenér může změnit atmosféru v týmu. Zlepšit přípravu na utkání, strategii, taktiku. Dodat hráčům větší sebevědomí. V samotném utkání pak může změnit koučování, lépe reagovat na vzniklé situace. České mužstvo nemá velké individuality. Může být úspěšné jen díky kvalitní přípravě, zvolenému způsobu hry, taktice při utkání, týmové souhře, kolektivnímu obětavému, bojovnému výkonu.
Nový trenér by také mohl svým energickým a pozitivním přístupem pomoct získat zpět zájem aspoň části fanoušků. Současný stav je žalostný. Před lety, v dobách Nedvěda, Baroš, Kollera, Čecha a spol. se veřejnost těšila na zápasy reprezentace. Na důležité duely o postup se dívali i ti, kteří fotbal pravidelně nesledují. Dnes zápasy české fotbalové reprezentace bohužel zajímají jen velmi malou část Čechů. Kolem české fotbalové reprezentace panuje už delší dobu „blbá nálada“.
Přitom o fotbal zájem jinak v Česku je. Některé ligové kluby výrazně zapracovaly na marketingu, zlepšily prostředí na stadionech a merchandising, dělají různé doprovodné akce. Hradec Králové a Pardubice mají nové moderní stadiony. Ligové návštěvy jsou nejlepší za poslední roky. Slavia a Sparta mají pravidelně vyprodáno, velké návštěvy i na méně atraktivní ligové soupeře. Hodně lidí chodí i v Plzni. Všechny tři kluby působí v evropských pohárech. Slavia a Viktoria mají už zajištěný postup do jarních bojů. V českém fotbale tedy není zdaleka vše špatné.
Fousek to nejspíš opět „nechá vyšumět“
Vzhledem k známé váhavosti a umění „nechat věci vyšumět“, kterými je předseda asociace Fousek pověstný, se však dá očekávat, že v případě postupu na EURO trenér Šilhavý u reprezentace zůstane. Sice se budou ozývat hlasy, kterých už teď není málo, že by měl skončit, ale Petr Fousek nejspíš pochválí tým za postup, řekne něco neutrálního ve smyslu, že je potřeba leccos zlepšit, ale trenér má důvěru a čas na tom v dalších měsících do EURA zapracovat. Bude zimní přestávka a Vánoce. Lidé budou mít jiné starosti a radosti. I novináři. Hlasy, volající po odvolání trenéra, snadno odezní.
Když Šilhavý zůstane, zásadní změny nelze čekat
Mužstvo pojede na EURO s trenérem Šilhavým. K zásadním změnám v kádru nedojde. Moc možností ani není. Může se uzdravit Patrik Schick. Ve formě by byl rozhodně přínosem a velkou posilou. Trenér může narovnat vztahy s Antonínem Barákem a vzít ho zpět, i když to nyní nevypadá moc pravděpodobně. Už nikdy to nebude velká „láska“, ale Barák v dobré formě by týmu rozhodně pomohl. Kreativní hráči reprezentaci chybějí a pro Baráka by byla účast na EURU také výzvou. Takových možností už v kariéře moc mít nebude. Kdyby byl zdravý a hrál pravidelně, nominace by asi neminula ani Petra Ševčíka, tvořivého záložníka Slavie. Ale u něj je to vše o zdravotním stavu.
Jak na EURU v takovém případě pod taktovkou Jaroslava Šilhavého uspějeme, je ve hvězdách. V krátkodobém turnaji se může stát leccos. Záleží na momentální formě a pohodě. A také vylosované skupině a výkonech ostatních týmů. Povede se jeden zápas a můžete jít dál. Někdy postoupí ze skupiny i tým, od kterého se to nečeká. Nebo to může být i obráceně. Je to loterie.
Od trenéra Šilhavého nějaký zásadní obrat v chování a koučování týmu čekat nemůžeme. Dalo by se říct, „starého psa novým kouskům nenaučíš“. To v případě 62letého trenéra určitě platí dvojnásob. Na co to bude stačit, když u mužstva zůstane, uvidíme za pár měsíců.
Nejdříve ale musí reprezentace uspět v Polsku a s Moldavskem, aby se na EURO 2024 vůbec probojovala.
Zdroje:
