Článek
Doby, kdy čeští fotbalisté chodili vyučovat Kypřany hrát fotbal, jsou dávno pryč. Ostatně v dresu Pafosu ani žádní Kypřané vlastně nehrají. V základní sestavě kyperského klubu nastoupili čtyři Brazilci, dva Nizozemci, dva Portugalci, jeden Chorvat a jeden Rumun.
V čem se liší Slavia a Pafos?
Oba týmy jsou v Lize mistrů „na návštěvě“. Nepatří ke skutečné užší evropské špičce, která hraje Ligu mistrů pravidelně. To mají oba kluby společné. Duel Pafos - Slavia byl úrovní spíše utkáním Evropské ligy než opravdovým mačem Ligy mistrů. V čem je tedy Pafos jiný?
Všichni hráči Pafosu to s míčem umějí, nejsou to samozřejmě evropské hvězdy první kategorie, ani druhé, spíše třetí, ale oproti Slavii má většina hráčů Pafosu vyšší individuální kvalitu.
Co funguje v Česku, v Evropě neplatí
Na Slavii to stačilo. Ta dominuje v české lize, kde využívá silového způsobu hry s nakopáváním míčů do pokutového území na Chorého a spol. Taková silová jednoduchá taktika ve většině utkání české nejvyšší soutěže vychází. Nevadí, že Slavia nedá první, druhou, třetí či dokonce čtvrtou šanci. Přijde pátá, šestá a Slavia utkání obvykle zlomí ve svůj prospěch.
Slavia v tuzemské lize své soupeře nakonec skoro vždy uběhá, přetlačí. V Lize mistrů se však hraje jiný fotbal. Více nahoru-dolů. Více s míčem na zemi. Méně soubojů. Soupeři mají vyšší individuální techniku, dribling. Dokáží jeden na jednoho. Jsou chladnokrevnější v zakončení.
Kdyby Slavia vstřelila v úvodu dva góly ze svých šancí, mohl zápas vypadat jinak. Kdyby… Na kdyby a šance se fotbal nehraje. Hraje se na góly. Pouze ty se počítají.
Můžeme říkat, že gól Dragomira, který „vymetl“ v 17.minutě šibenici, byl štěstím a náhodou. Já si to nemyslím. Slavia na evropské scéně takové góly opakovaně dostává. Její soupeři prostě mají fotbalisty, kteří, když dostanou chvilku čas a prostor, umějí takový gól vstřelit. A Dragomir dostal od slávistů času požehnaně.
Slavia takové góly nestřílí
Není také náhodou, že Slavia podobné góly nestřílí. K takovým střelám se často nedostává. Gólů ze střední a vetší vzdálenosti dává minimum i v české lize. Většina jejich gólů je z bezprostřední blízkosti branky. Ze skrumáží. Jako s Barcelonou. Takové góly dáte ale na úrovni Ligy mistrů jen málokdy. Kvalitní obránci to většinou dokáží ubránit a uskákat. Centrované míče odvracet. Málokdy to podcení, tak jako Barcelona v Praze.
V Lize mistrů Slavia doplácí na fakt, že jí chybí opravdový útok. Nemá střelce alespoň průměrné evropské úrovně. To je ostatně vidět i v české lize. Ve Slavii není střelec, který by dal za sezonu dvacet či dokonce pětadvacet ligových gólů. A to je pro lídra ligové tabulky smutný fakt. Takový David Lafata je střílel běžně, a to se říkalo, že je na evropský fotbal pomalejší. Argument, že špičkoví evropští útočníci jsou velmi drazí a pro Slavii nedostupní, kterým se v poslední době rád zaštiťuje Jindřich Trpišovský,, je sice pravdivý, ale v celkovém kontextu neobstojí.
Nikdo nečeká, že Slavia koupí střelce za 30 milionů eur. Ale zarážející je, že Slavia v evropském kontextu nemá ani průměrné útočníky-střelce. A změnit se to nesnaží. Za všechny stačí uvést podivný nákup Erika Prekopa, který je za částku výrazně přesahující 100 milionů korun nesmyslný. Je to stěží útočník průměrný pro českou ligu. V ničem nevyniká. Na evropské úrovni se neprosadí. V utkání na Kypru to jen znovu potvrdil.
Opravdový střelec potřebuje servis
Koupit dražšího střelce alespoň průměrné evropské úrovně však má smysl pouze v případě, když mu přizpůsobíte hru. Ani velcí střelci jako Kane, Lewandowski, Džeko či Schick si na gól sami nepřihrají. Potřebují od spoluhráčů odpovídající servis. To vidíme na příkladu Patrika Schicka, hrajícího v minulosti často zcela jinak v Leverkusenu a jinak v české reprezentaci. V druhém případě mu servis spoluhráčů scházel.
Trpišovského jiná filozofie
Trenér Trpišovský ve skutečnosti ani gólového útočníka zřejmě nechce. Takový se totiž musí občas „zašít“, šanci vyčekat. Tým na něj pracuje. On mu to pak góly splácí. To jde ale proti Trpišovského filozofii. Takový borec nebude plýtvat silami, které pak chybějí v koncovce, neúnavně presovat obránce, jako svého času Stanislav Tecl či Jan Kuchta.
U Trpišovského klasický forvard nikdy neuspěl. O tom by mohl vyprávět třeba Petar Musa, který se v Edenu neprosadil, kdežto v Benfice Lisabon ano. Dnes střílí góly v americké MLS a je členem chorvatské reprezentace. S Modričem a spol. míří na světový šampionát.
Obraně chybí organizátor
Také obrana Slavie nyní nefunguje, jak by měla. Osm gólů za dvě utkání je katastrofa, i když jedno z nich bylo s Barcelonou. Obraně chybí dirigent. Lepší organizace. Jan Bořil kariéru končí. Rychlostně už v takových zápasech nestíhá. Respekt, který má v Česku u soupeřů a rozhodčích, na evropské scéně pochopitelně nefunguje.
Osvalený Tomáš Holeš je opakovaně zraněný. Jeho svaly nevydrží. Igoh Ogbu byl také delší dobu zraněný a jeho výkonnost šla dolů. Nadějný Štěpán Chaloupek je pořád teprve na začátku kariéry. Potřeboval by vedle sebe zkušeného borce typu Ondřeje Kúdely, který kdysi skvěle řídil mladého Davida Zimu. Ten už dnes zkušenosti má, ale Kúdelovu rozehrávku a přehled nezískal.
Druhý špatný rok v Evropě za sebou
Slavia skončila v základní fázi třetí od konce. Nepostupuje do dalších bojů. To není nic překvapivého. Nepostupují větší kluby z mnohem významnějších soutěží. Například Neapol, Ajax Amsterdam, Frankfurt či Villarreal, který dokonce skončil až za Slavií, přestože ve španělské LaLize patří ke špičce. Momentálně je na 4.místě. Umístění tedy žádnou katastrofou není.
Opět se to přejde, protože titul
Herně se však čekalo lepší představení. Více než umístění Slavie mrzí předvedená hra a mizerná produktivita. Ta ji provází v Evropě už druhou sezonu. Nalhávat si, že je to smůla, je velká chyba. Jednou takové „strkání hlavy do písku“ Slavii doběhne. I když v této sezoně se to opět přejde, protože (nejspíš) stejně jako v minulé, opět získá domácí titul, což ji znovu zajistí postup do příštího ročníku Ligy mistrů.
Zdroje: přímý přenos Nova Sport, statistiky Livesport
