Článek
Autor původního článku popisuje skutečnost, že v poslední době přibylo restaurací, kde není možné hradit útratu platební kartou. Tento fakt připisuje jen vysokým poplatkům, které provozovatelé restaurací odvádějí z každé transakce. „Ty jsou většinou stanoveny procentuálně z výše ceny. V konečné fázi to mohou být až 2 procenta z celé hodnoty transakce. A to je skutečně vysoké číslo, které obchodníci nechtějí platit,“ píše autor původního článku.
Dle mých zkušeností je ve velkých městech, zejména v Praze, tento jev spíše ojedinělý. Týká se více menších měst a venkova. V letních měsících pak turistických oblastí, kde fungují provozy, které nejsou celoroční. Jedná se tedy spíše o malé provozovny, jako jsou stánky s občerstvením nebo restaurace na venkově.
Dovoluji si nesouhlasit s tvrzením autora, který jako jediný důvod uvádí vysoké poplatky.
Troufám si říct, že „zakopaný pes“ je trochu jinde. Větším důvodem, než vysoké poplatky, proč malí obchodníci odmítají nabídnout zákazníkům možnost platby kartou, je jejich snaha „optimalizovat náklady“ kvůli daním. V době ekonomické krize mnoha restauracím výrazně klesly tržby a marže. Naopak náklady jim stouply. Zejména konzumace nápojů, především piva, je na výrazně nižší úrovni, než bývala dříve. Lidé konzumují méně. V covidové době, kdy se restaurace zavíraly a otvíraly, si část lidí zvykla pít více doma či se scházet na místech mimo restaurace. To se týká zejména venkova. Po covidu přišla ekonomická krize, růst energií a nákladů a pokles kupní síly. Část těchto lidí, zejména starších, už se do restaurací nevrátila. Nebo chodí méně často.
Řada hospodských na venkově měla problémy už před covidem. Jeli tak trochu „na setrvačník“, často vycházeli jen tak tak, s malým ziskem. V covidu a následném zvýšení cen energií se propadli do výrazně větších problémů. A tak museli reagovat. Zvýšili ceny, omezili otevírací dobu na méně hodin či méně dní v týdnu, někde úplně restauraci zavřeli.
Jedním z těchto opatření některých provozovatelů restaurací je také zrušení možnosti platby kartou. Důvodem jsou částečně poplatky z této transakce. Hlavním důvodem, dle autora tohoto článku, je však při platbě v hotovosti část tržby nepřiznat a „náklady optimalizovat“. Po zrušení EET je to navíc snazší. Platba kartou je jednoznačně zaznamenána a je snadno dohledatelná. Má svou elektronickou stopu. U platby v hotovosti to tak být nemusí.
Někdy se setkávám s tím, že restaurace má sice na dveřích uvedeno, že v ní lze platit kartou, ale personál evidentně platbě kartou nakloněný moc není. Někdy vám dokonce řekne, že jim terminál nefunguje. Důvod je prostý. Personál nemá z platby kartou dýško. Když chcete dát dýško kartou navýšením částky, řekne vám personál, že to u nich takto nelze. Dokonce se mi stalo, že mi pak číšník diskrétně sdělil, že děkuje, ale on by z dýška kartou nic neměl, protože by šlo majiteli. Stává se mi to jen občas a vlastně jen mimo Prahu. V pražských restauracích je, dle mých zkušeností, naprosto běžné platit kartou, včetně dýška, a personálu je vesměs jedno, jaký způsob platby zvolíte. Z platby kartou má, dle dohody s majitelem, také dýško, pokud ho zákazník kartou poskytne. Mnohdy jsou dokonce už raději za platbu kartou, protože je pro ně snazší a rychlejší. Samozřejmě mohou být výjimky.
Jsou ale i zcela opačné případy, kdy už skoro ani nelze platit hotově. Nebo lze, ale velmi omezeně, jen na některých místech. To se týká zejména pořadatelů velkých hudebních a sportovních akcí. Například pořadatelé hudebních festivalů stále častěji přecházejí na „card only“ model, jak potvrzují data společnosti Visa.
Pokud by byl problém skutečně jen ve vysokých poplatcích za platbu kartou, tato záležitost je řešitelná. Kupříkladu Česká spořitelna nabídla obchodníkům, kteří nechtějí využívat platební terminály, možnost placení přes QR kód, jež nepředstavuje pro obchodníka žádné další náklady. „Přesto se setkáváme s tím, že klienti odmítají i tento způsob bezhotovostních plateb, který je zcela zdarma, právě s odkazem na potřebu optimalizovat daňové odvody,“ říká mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Osobně jsem se s využitím QR kódů v některých restauracích setkal. Také například v masážním salónu platím běžně QR kódem. Když se tedy chce, evidentně to jde. Bezhotovostně, přitom bez poplatků.
QR kódy jsou jen jednou z možností. Forem, jak platit bezhotovostně, bude přibývat. Aktivní jsou v tomto směru zejména obchodní řetězce, které se naopak snaží co nejvíce eliminovat platbu v hotovosti, která jim přináší jen komplikace, nároky na personál, bezpečnost a manipulaci. Bezhotovostní platby naproti tomu eliminují chybovost, jsou jasným trendem a budoucností.
Zřejmě je tedy jen otázkou času a konkurenčního prostředí, kdy si obchodníci nebudou moct dovolit bezhotovostní platby odmítat. Je to zřejmé už nyní. Tam, kde je konkurence, restaurací více, klientela spíše mladší, si nemůže majitel restaurace dovolit odmítat platby kartou. Přišel by o část zákazníků, kteří by mu odešli ke konkurenci.
Zdroj:
