Článek
Když bylo placení kartou v počátcích, dalo se s ní zaplatit jen na vybraných místech. S postupem času ale počet míst, kde se dalo platit kartou, rostl. Dnes si někteří z nás ani neumí představit, že by tomu bylo jinak. Občas nás ale překvapí, že někde karty neberou. A to i v našem hlavním městě. Problém to může být ve chvíli, kdy například sedíme v restauraci a již máme zkonzumováno, ale informace o nemožnosti platby kartou jsme si nevšimli. Pak nezbývá než vyhledat nejbližší bankomat a tam si někdy i za poplatek vybrat hotovost.
Čechy, kteří si ale na placení kartou poměrně rychle zvykli, poslední měsíce trápí to, že se s nemožností platby kartou setkávají čím dál častěji. Někdy není taková platba umožněna vůbec, někde je možné platit kartou pouze při platbě nad určitou částku nebo při nákupu určitého typu produktů.
Důvodem mají být vysoké poplatky, které provozovatelé odvádějí z každé transakce. Ty jsou většinou stanoveny procentuálně z výše ceny. V konečné fázi to mohou být až 2 procenta z celé hodnoty transakce. A to je skutečně vysoké číslo, které obchodníci nechtějí platit.
U některých obchodů je například nemožné platit kartou například cigarety. S tím se můžeme setkat povětšinou v asijských večerkách. Z cigaret má totiž obchodník naprosté minimum, takže by se mu prodej takových cigaret při platbě kartou ani nevyplatil. Je tak třeba si k cigaretám vždy něco přikoupit.
Často bývá stanovena minimální hodnota poplatku, která se hradí v případě, že by celkový procentuální poplatek byl nižší než tato hodnota. To je důvod, proč některé podniky zavádějí minimální hodnotu, do které není platba kartou možná, tedy aby nemuseli na poplatcích odvádět více, než je nutné.
Při každé platbě kartou se můžeme setkat hned se třemi základními typy poplatků. Prvním z nich je takový poplatek, který je odváděn karetním asociacím, jako je například Visa nebo Mastercard. Výše poplatku je pro tyto asociace v rámci EU regulovaná. Pohybuje se nejčastěji mezi 0,1 až 0,2 procenta.
Dalším, kdo si účtuje poplatek, je finanční instituce, která kartu vydala, tedy obvykle banka toho, kdo nakupuje. Jedná se o takzvaný mezibankovní poplatek. Zde je opět regulace kolem 0,2 a 0,3 procenta. Svoji část si z poplatku bere i banka obchodníka. Ta je obdobná jako poplatek u vydavatele karty.
Toto jsou trojí regulované poplatky. Existují však i neregulované poplatky za platbu kartou. Právě díky nim narůstá celkové procento z hodnoty transakce až na zmiňovaná 2 procenta. To jsou poplatky pro provozovatele platební brány, případně platebních terminálů, zúčtovacích center a podobně. U firemních karet jsou tyto poplatky ještě mnohem vyšší.
Obchodníkům nezbývá než platby kartou rušit nebo omezovat, případně promítnout poplatky do ceny svého zboží a služeb. Tím by ale mohli ztratit podstatnou konkurenční výhodu, kterou mají oproti jiným obchodníkům, proto je pro ně snazší platební karty nepřijímat.
