Článek
Za rostoucí počet případů černého kašle může dle profesora Šeba z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR zejména covidová pauza a nižší účinnost očkovací látky. V covidu černý kašel skoro vymizel. Tím se přerušila přirozená imunizace očkovaných lidí a jejich hladina imunity proti černému kašli poklesla. Zvýšil se počet citlivých jedinců v populaci. Aktuální výskyt černého kašle je dle vyjádření zástupců Ministerstva zdravotnictví nejvyšší od šedesátých let minulého století. Očkovacích látek je prý dostatek.
„Za šíření nemocí, proti kterým se u nás plošně očkují malé děti, může mimo jiné pokles proočkovanosti. Některé matky vakcíny odmítají a desetitisíce rodin nemají pediatra, který by děti naočkoval,“ řekla pro iDnes.cz epidemioložka Státního zdravotního ústavu Kateřina Fabiánová.
Dalším důvodem současného růstu výskytu je změna vakcíny proti černému kašli v roce 2007. Současná vakcína spolehlivě brání před kojeneckou úmrtností. Nezajišťuje však plnou ochranu před nákazou. Nemá dlouhodobou účinnost. Tento problém je celosvětový. Ve všech zemích, kde přešly na nový typ vakcíny, se v posledních letech zvýšil výskyt černého kašle.
Nejvíce ohroženou skupinou jsou novorozenci a kojenci s nedokončeným očkováním. Novorozenci ještě nemají vyvinutý kašlací reflex. Nákaza u nich přechází do plic. Rozvine se zánět. Může dojít až k selhání srdce nebo centrální nervové soustavy a úmrtí.
Od devadesátých let minulého století výskyt černého kašle postupně v Česku rostl.Přerušen byl pouze covidem. Příčin je více. Otevřely se hranice. Celosvětově se zvýšila migrace obyvatelstva. Do Česka přišel vyšší počet občanů z jiných zemí, kteří nejsou očkováni. Obecně cestuje více lidí. Tedy i Čechů do zahraničí. Jak už bylo uvedeno, své přinesla covidová doba, zvýšila se bezpečnost vakcíny na úkor její délky účinnosti. Mezi českými občany je také více odpůrců očkování než v minulosti.
Nejvíce nákaz v současné době probíhá u dětí a mladistvých ve věku 14-17 let, kteří už dostali v minulosti nový typ méně účinné vakcíny. Proto je žádoucí přeočkování dnešních školáků, aby dál nešířili toto onemocnění. Onemocnění je vysoce infekční, jedno dítě může ve třídě nakazit až 90 % spolužáků.
Bohužel stále dochází k případům, kdy novorozenci umírají na černý kašel, protože se nakazí ještě, než dokončí očkování. Proto je potřeba je chránit co nejdříve po narození. Malé děti infekci chytí snadno. Jejich imunitní systém není ještě plně vyzrálý. Očkovací látky jim pomohou. S vyšším výskytem černého kašle je bohužel nyní riziko pro neočkované nejmenší děti výrazně vyšší.
Očkování dětí je v ČR povinné. V Československu bylo celoplošné očkování proti černému kašli zavedeno již v roce 1958. Vedlo k výraznému snížení úmrtnosti i výskytu onemocnění. Základní očkování probíhá přibližně do půl roku věku, přeočkovává se pak v roce, v 5 a 10 letech. V Česku se povinně děti očkují proti devíti základním onemocněním: záškrt, černý kašel, tetanus, dětská obrna, hepatitida B, onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae b, zarděnky, spalničky a příušnice. Tato povinnost se však prakticky nevymáhá pomocí sankcí. Pokud rodič dítěte povinné očkování odmítne, hrozí mu pouze pokuta deset tisíc korun. Za určitých okolností je možné se vakcinaci zcela vyhnout. Ústavní soud to připustil z náboženských důvodů i ve vztahu ke svobodě svědomí.
Odpor proti očkování v Česku v posledních letech vzrostl. Tak trochu automaticky se zřejmě počítalo s tím, že vysoká proočkovanost, která byla dědictvím socialistického systému zdravotní péče, bude pokračovat i v novém společenském systému. Dorostla ale nová generace, která se rozhoduje naprosto svobodně a bez ohledu na ostatní. Často hodně individualisticky. Má na to samozřejmě právo. Jsou však situace, kdy někteří lidé neslyší ani na vědecké argumenty. Rozhodují za své děti a nerespektují při tom zákony. Nenechají je očkovat ani povinnými látkami. Ohrožují tak jejich životy i životy jiných. Diskuse se zapálenými bojovníky proti očkování většinou nepřináší velké úspěchy. Pokusy přesvědčit je na podkladě logických argumentů často zcela selhávají. Jejich přesvědčení o škodlivosti očkování je na úrovni „víry“. Často šíří různé dezinformace z internetu. O závažných zdravotních komplikacích spojených s očkováním obecně koluje řada mýtů.
Někteří rodiče argumentují, že jim nějaký stát nebude nic nařizovat. Oni si přece mohou určit, zda nechají své dítě očkovat či nikoliv. Proč existují povinná očkování? Proč to nenechat na volbě rodičů? Jde o jistou formu kolektivní zodpovědnosti.
V zemích, kde proočkovanost klesla, se dříve téměř již vymýcené nemoci začaly znovu objevovat. Jedná se o epidemie spalniček či záškrtu. Například spalničky a s nimi spojená pneumonie či encefalitida ohrožují životy. Očkování dětí je povinné v řadě vyspělých zemí. Česko v tom bylo kdysi napřed. V jiných zemích jde o povinnost nepřímou. Třeba povinně očkují proti obrně a další očkování (stejná jako u nás) vyžadují pro nástup dítěte do školky. V některých zemích sice není očkování podmínkou pro přijetí dítěte do kolektivu, ale pokud se ve školce objeví nemoci, proti nimž dítě není očkováno, je ze školky vyloučeno do doby, než riziko infekce pomine. Ve Spojených státech proočkovanost kontrolují dokonce i při nástupu na vysokou školu. V některých západních zemích není sice očkování dětí povinné, ale stát je velmi proaktivní, kontaktuje rodiče s informacemi o možnosti očkování dětí, zasílá jim automaticky žádanky na očkování, takže mají mnohdy více informací než u nás, kde očkování dětí povinné je.
Povinné očkování dětí je kontroverzním tématem. Evropský soud pro lidská práva vydal v roce 2021 rozhodnutí o stížnosti šesti českých rodičů a jejich dětí, kteří odmítli povinné očkování. Štrasburský soud rozhodl, že Česká republika právo na respektování soukromého života rodičů ani dětí neporušila.
Očkování může mít vedlejší účinky. Ostatně jako každý jiný léčebný přípravek. V drtivé většině případů se však jedná o málo významné záležitosti, které brzy pominou. Současné vakcíny jsou dle odborníků velmi bezpečné. Je po nich, ve srovnání s minulostí, minimum vedlejších účinků. Daní za to je však kratší doba ochrany. Proto by se dnešní teenageři, kteří už byli naočkováni novým typem vakcíny, měli nechat přeočkovat.
V této souvislosti je zajímavé, že někteří lidé, kteří jsou velkými odpůrci všech očkování, do sebe či svých dětí často „perou“ bez problémů jiné léky, které přitom mají obsáhlé příbalové letáky s mnoha možnými vedlejšími účinky. Ty jim však kupodivu nevadí.
Očkování představuje nejmodernější a nejúčinnější nástroj prevence, který je k dispozici. Nežádoucím účinkům lze do určité míry předejít například správnou očkovací technikou. Také pokud se zjistí, že má někdo silné, nepřiměřené reakce na očkování, dá se to zohlednit při dalším očkování. Z vlastní rodinné zkušenosti vím, že dítě může dostat v takovém případě v nemocnici na specializovaném pracovišti očkovací látku rozloženou do více menších dávek.
U dospělých neexistuje povinné očkování. Nemoc černého kašle u nich probíhá většinou bez závažnějších obtíží. Mohou však být nebezpeční pro novorozence nebo kojence ve svém okolí. K zabezpečení dostatečné hladiny protilátek v populaci se doporučuje přeočkování dospělých alespoň 1× za život. Doporučuje se také očkování těhotných žen, jednou dávkou kombinované vakcíny proti černému kašli, záškrtu a tetanu během těhotenství, ideálně v 3. trimestru od 27. týdne těhotenství.
Nešťastný „příklad“, jak se chovat při onemocnění černým kašlem poskytl v tomto týdnu veřejnosti takřka v „přímém přenosu“ pražský primátor Bohuslav Svoboda. Ten v rozčílení při jednání ve sněmovním výboru řekl, že přišel, i když se léčí s onemocněním černého kašle a bere antibiotika. Později to omlouval, že bere antibiotika už šestý den a neměl by tak infekci, jakkoliv šířit. Na jednání však kašlal, respirátor ani jinou ochranu dýchacích cest neměl. Podle vyjádření jiných lékařů rozhodně není možné po tak krátké době garantovat, že pan primátor infekčním už není. Smutné je, že pan Svoboda je občanským povoláním lékař. A to významný lékař. Přednosta gynekologické kliniky a vysokoškolský pedagog. Měl by tedy sám nejlépe vědět, jak se v takové situaci chovat a jít v tom ostatním občanům jako lékař a politik příkladem. Navíc je osmdesátiletým seniorem. Měl by se tedy šetřit a doléčit onemocnění v klidovém režimu. Ve vlastním zájmu, když už nebere ohledy na ostatní přítomné.
Další zdroj:
