Článek
V článcích o Chorvatsku se v českých médiích stále hojně používá termín „paštikáři“. V diskuzích pod mými dvěma články na téma letní dovolené v Chorvatsku se také objevily reakce některých diskutujících, že „do Chorvatska jezdí jen paštikáři a socky, kdo jiný by se tam 10 a více hodin autem trmácel“.
Jaká je tedy realita?
Do Chorvatska míří údajně každoročně 900 tisíc až milion Čechů. Jak moc je tento údaj, který se v českých médiích každoročně objevuje, pravdivý a přesný, je otázka. Nejspíš žádná oficiální čísla neexistují. Nebo tedy já o nich alespoň nevím, abych byl přesnější. Většina Čechů totiž cestuje do Chorvatska neorganizovaně, po vlastní ose, do kempů, apartmánů či hotelů. Jen malá část využívá služeb cestovních agentur a kanceláří. S postupem doby a rozvojem internetu tento trend zesílil. Pokud z těchto odhadů vyjdeme, žije tedy v Česku skoro milion „paštikářů“, kteří tráví dovolenou v Chorvatsku! Je tomu skutečně tak? Jsou to „paštikáři“ a „socky“, jak se o nich někdy v českých médiích píše?
Skladba českých turistů, kteří míří na dovolenou do Chorvatska, je mnohem pestřejší.
V první skupině českých turistů, která se v posledních letech stále zmenšovala, jsou lidé s nižšími a nízkými příjmy. Samozřejmě někdo může namítnout, že vlivem současné zhoršené ekonomické situace už řada lidí z této skupiny na dovolenou v Chorvatsku ani nemá. Každopádně jsou to lidé, kteří celý rok velmi šetří, aby se do Chorvatska mohli vůbec podívat. Bydlí v levnějších, hůře vybavených apartmánech či skromných kempech pod stanem. Část z nich cestuje s cestovkami a autobusem. Vezou si s sebou většinu potravin z Čech, když to jejich způsob dopravy umožňuje. Sem tam něco přikoupí v chorvatských supermarketech. Vaří si denně. Nějaké jídlo mají dokonce už zavařené z domova. Do restaurací vůbec nechodí, nebo jen velmi svátečně, třeba jen jednou za pobyt. Vrcholem každého dne je procházka na zmrzlinu a domácí posezení u dovezeného piva či vína. Nemyslím to však nijak ironicky. Tito lidé mohou v rámci svých možností prožít v Chorvatsku skvělou dovolenou se svými blízkými a vrátit se spokojeni s krásnými zážitky.
Další skupinou, evidentně nejrozšířenější, jsou lidé ze střední a vyšší střední třídy. Někteří bydlí v lepších kempech, pokud vyznávají tento životní styl. Drtivá většina však tráví dovolenou v dobře až velmi dobře vybavených apartmánech, v kterých je už dnes samozřejmostí klimatizace, wifi, dobře vybavená kuchyň se spotřebiči jako doma, často také pračka a myčka. Nejčastěji to jsou rodiny s dětmi, ale také třeba starší manželské páry. Přijíždějí vlastními auty. Z potravin si vezou z Česka malý základ hlavně pro první dny, aby nemuseli hned po příjezdu běžet nakoupit. Vědí, že není problém většinu potravin či drogerie koupit za podobné ceny v chorvatských supermarketech. Snídaně a obědy či svačinky si obstarají sami. Na večeře obvykle každý druhý či třetí den zajdou do restaurace. Jindy si něco uvaří či ugrilují. Dovolenou si užívají aktivně, často s sebou vozí, nebo si půjčují kola, nafukovací čluny či paddleboardy a další sportovní vybavení. Zajdou i na vodní atrakce. Někteří mají s sebou také psa. Jeden z důvodů pro některé, proč chtějí jet na dovolenou do destinace dosažitelné snadno autem. Ti movitější z nich však nejezdí jenom do Chorvatska. V jiném ročním období létají na dovolené i do jiných destinací mimo Evropu.
Třetí skupinou, subjektivně se domnívám, že ne zrovna úplně malou, jsou movití Češi (ale i třeba Slováci). Před moderními a výborně vybavenými apartmánovými domy v Chorvatsku běžně parkují bavoráky, mercedesy a další luxusní značky aut s (nejen) českými a slovenskými espézetkami. Tito turisté obvykle navštěvuji takřka denně nejlepší restaurace ve městě a utrácejí v nich dost peněz. Mají své či pronajaté lodě a motorové čluny. Někteří z nich tráví v Chorvatsku i delší čas. Opakovaně se tam v průběhu léta vracejí. V zimních měsících létají na dovolené do mimoevropských destinací.
Do kempů jezdí z Česka také další turisti, kteří rozhodně nejsou sociálně slabí. Přijíždějí v komfortně vybavených obytných vozech do lepších kempů. Tento typ dovolené mají rádi v rámci svého životního stylu. S obytným vozem mnohdy putují a navštíví za dovolenou i více kempů a letovisek.
Další část českých turistů, určitě ne chudých, v Chorvatsku tráví atraktivní dovolenou na vypůjčených lodích. Putují podél pobřeží a navštěvují různá města.
Jen malá část Čechů jezdí do chorvatských hotelů. Důvodem je zejména fakt, že v jiných zemích je nabídka pobytů v hotelových komplexech pestřejší s komplexnějšími službami. V Chorvatsku sice také existují špičkové hotely, není jich však mnoho, celková nabídka chorvatských hotelových služeb po mém soudu pokulhává za jinými evropskými i mimoevropskými destinacemi, kam se na dovolenou létá.
Všechno to jsou samozřejmě jen moje subjektivní názory, pocity a dojmy. Nejsem sociolog a nemám je podložené žádnými tvrdými daty. Vycházím pouze ze svých zkušeností, z toho, jaké lidi v Chorvatsku potkávám, o jakých vím, že do Chorvatska jezdí. Nic není samozřejmě černobílé. Někdo může namítnout, že charakteristiky skupin úplně nesedí, že on to vidí trochu jinak, že jsem na něco či někoho zapomněl. Myslím ale, že to není až tak úplně podstatné.
Vracím se na začátek. Jezdí opravdu po více než třiceti letech od sametové revoluce do Chorvatska jen „paštikáři“ a „socky“, jak je nám v některých článcích a komentářích podsouváno? Každý si může odpovědět sám.
Závěrem bych chtěl říct, že v dobré restauraci v Chorvatsku se dle mých zkušeností chová personál k Čechům velmi dobře, když se také Češi chovají dobře v restauraci. Personál už nerozlišuje mezi Čechy či Němci. Ty doby bývaly. Před dvaceti lety číšník obskakoval Němce a nás vzal na vědomí až po druhé objednávce, když pochopil, že obava, že tam budeme sedět u jednoho piva celý večer, je lichá. V posledních letech se mi nic takového už nestává. Nemohu samozřejmě vyloučit, že se tak někdo někde stále chová. Ve slušné restauraci se s tímto jevem už nesetkáte. Chorvati moc dobře vědí, že mezi Čechy, ale i Slováky, jsou také turisti, kteří leckdy utratí víc než Němci. Není výjimkou, když významnou část osazenstva restaurace tvoří Češi a Slováci. Obvykle poznají, kde to dobře funguje. Slušná a nepříliš drahá restaurace obvykle není v první turistické linii a chodí do ní také Chorvati. Když do takové restaurace přijdete opakovaně, personál už vás poznává a při odchodu se s vámi loučí jako se starými známými. Samozřejmě je to svým způsobem hra, ale to k tomu přece patří.
Nevylučuji mnohem horší chování a excesy, snahy okrást zákazníka, ale já se s ním osobně v posledních letech nesetkal. A to jezdíme takřka vždy do jiného letoviska. Možná je to také proto, že si předem zjišťuji, které restaurace jsou skutečně dobré, a než si objednám, seznámím se s cenami. To platí i pro ubytování a služby. To je ostatně obecný princip. Objednávat „naslepo“, a pak se divit, co je na účtu, se nevyplácí. Nikdy a nikde.
Hezké léto a dovolenou všem „paštikářům“ i všem ostatním!
Ať už svůj čas trávíte kdekoliv. Užijte si to hlavně!
