Článek
Pražský rodák s fotbalem začínal v šesti letech v klubu z pražského Proseka, který se tehdy jmenoval ČKD Kompresory. Tam své první fotbalové krůčky dělal i „malý Mozart“ Tomáš Rosický. Stejně jako on, také Pavel Pergl už juniorské roky strávil v pražské Spartě.
Z pražské Sparty se na prahu dospělosti přesunul do třetiligového Děčína. Pak následovala štace v Blšanech, kde už nakoukl do české nejvyšší soutěže. V první lize debutoval 2.srpna 1998 v dresu Chmelu Blšany v Teplicích. Bylo mu dvacet let.
Nastoupil až v 80.minutě a o osm minut později stihl vstřelit také hned svůj první ligový gól. Blšany vyhrály 3:1. Tým tehdy vedl trenér Miroslav Beránek a v sestavě měl zajímavé borce: Petra Vrabce, Jana Šimáka, Pavla Drska, Romana Hogena či Güntera Bittengela.
Po Blšanech oblékal ligové dresy Drnovic a Příbrami. Pak se mu splnil životní sen. Vrátil se do pražské Sparty, kde začal psát nejúspěšnější etapu své fotbalové kariéry. Na Letné nahrazoval Jiřího Jarošíka, který tehdy mířil do ruského CSKA Moskva. Pražská Sparta o Pavla Pergla hodně stála, neváhala do Příbrami poslat výměnou záložníky Vlastimila Svobodu s Pavlem Zavadilem.
Nejprve nastupoval na postu defenzivního záložníka. Ve velké konkurenci Němce, Kováče, Zelenky či Michalíka to však měl velmi těžké. Poté mu trenér Kotrba našel místo v obraně. Na Letné postupně zažil čtyři trenéry: Jiřího Kotrbu, Františka Straku, Jaroslava Hřebíka a Stanislava Grigu. Pod ním za Spartu 12. prosince 2005 v Mostě odehrál poslední ligový zápas.
Téměř dva roky byl členem základní sestavy Sparty Praha. Pak ale přišlo zranění, hostování v Drážďanech a po návratu na Letnou dohadování o nové smlouvě. V letenském klubu stihl celkem 68 startů, vstřelil tři branky. V letech 2003 a 2005 s ní slavil mistrovský titul. Podíval se s ní také až do osmifinále Ligy mistrů UEFA.
Spartu miloval, ale z Letné neodešel zrovna v nejlepším. V magazínu Hattrick se dokonce nechal vyfotit ve vězeňském mundúru a s okovy kolem kotníku. Dle médií byl přesvědčen, že mu Sparta neprávem vzala pět měsíců kariéry, že mu klubový prezident Daniel Křetínský ukradl životní přestup do Itálie. Když neprodloužil smlouvu, vyhodili ho z áčka.
„Křetínský mi řekl, že ze Sparty nikdo zadarmo odcházet nebude, a já mu na to odpověděl: Já tedy ano. Za trest jsem šel do béčka, ale nesměl jsem hrát zápasy. Zakázali mi to,“ vyprávěl později hráč, který si s Křetínským tykal, jak bylo tehdy ještě u mnohých fotbalistů Sparty zvykem.
V roce 2006 nakonec odešel na první zahraniční štaci do Drážďan. Poté se z něj stal „světoběžník“. Oblékal dresy anglického druholigového Prestonu, kyperské Larnaky, izraelských klubů Hapoel Beer Ševa a Hapoel Ramat Gan, švýcarské Bellinzony a lichtenštejnském Vaduzu. Bohatou kariéru zakončil ve švýcarských klubech FC Locarno a FC Chur 97.
Pavel Pergl byl tvrdý fotbalista, který hrával „od podlahy“. Během kariéry viděl od rozhodčích celkem 54 žlutých karet. Z toho sedmkrát byl vyloučen, když v jednom zápase viděl žlutou dvakrát. Čtyřikrát dostal rovnou červenou a musel jít předčasně do sprchy.
Občas míval „blikance“, kterými byl pověstný podobně jako jiný bývalý sparťan Tomáš Řepka. Také Pavel Pergl měl ve své kariéře nejeden konflikt. A to nejen na hřišti. Do oka si například nepadl s trenérem Jaroslavem Hřebíkem. V tom jistě nebyl sám. Byl však asi jediným fotbalistou, který to vyřešil dost svérázně. Jednou, když byl zraněný, po sparťanském kouči prý hodil berle!
„Řekl mi, že mám Labantův syndrom. Tím myslel, že jsem se nakazil od hráče, který byl pořád zraněný. Byl jsem tak hotovej, že když odcházel, hodil jsem za ním berle,“ prohlásil v médiích o incidentu Pergl.
Velký konflikt se odehrál v zimě 2012 během přátelského zápasu v Jerezu, do kterého nastoupil v dresu švýcarské Bellinzony proti Spartě. I když to byl pouze přípravný zápas, proti bývalému klubu, z kterého neodcházel úplně v dobrém, měl velkou motivaci. Byl kapitánem týmu a asi také trochu přemotivovaný. To nejspíš mělo za následek, že to nejspíš nevzal za úplně správný konec.
Při utkání se několikrát nepohodl s vysokým útočníkem Leo Kweukem, s kterým jako stoper sváděl souboje. Kamerunec českého fotbalistu ještě v době utkání obvinil z rasismu. Prý ho údajně nazval opicí a negrem. Následně se mezi sebou začali strkat i další hráči a místní arbitr přípravný zápas raději předčasně ukončil.
Obránce tehdy přiznal, že nadával, ale vulgarity prý neměly rasistický podtext. „Žádná rasistická nadávka tam nepadla.“
Sparťané tvrdili opak: „Nějaké rasistické urážky jsem slyšel. Je jasné, že to Lea popudilo, a já se tomu vůbec nedivím. Tohle do fotbalu zkrátka nepatří.“ uvedl v médiích Marek Matějovský, tehdejší kapitán Sparty.
„Je nám stydno za ubohost českého hráče, který Léa opakovaně rasisticky urážel, protože na něj po sportovní stránce neměl.“ přidal se Jaroslav Hřebík (dle stejného zdroje), tehdy generální sportovní manažer Sparty.
Bellinzona stála za svým obráncem. Všechna nařčení odmítla. Sparta podle ní hrála příliš agresivně a zbytečně surově. Pergl dle médií přiznával, že Kweukemu vynadal, ale vystačil si prý s frází „You fucking bastard“.
„S rasistickým podtextem přišli až po patnácti minutách. Hřebík je neuvěřitelný lhář a Matějovský skáče, jak mu šéf řekne,“ uváděl tehdy Pergl na adresu Hřebíka, s nímž se neměl rád už od sparťanských dob. Osočení od svého bývalého klubu bral jako křivdu a zvažoval právní kroky za poškození jména. Nakonec záležitost „vyšuměla do ztracena“.
Pavel Pergl měl však na kontě i další excesy. Na čtyři zápasy dostal stopku ve švýcarské lize za to, že plivl za zády rozhodčího na srbského útočníka Sionu Dragana Mrdju. Také tehdy úmysl nepřiznal a tvrdil, že plival pouze na zem.
V době působení v drážďanském Dynamu zase stál tři zápasy za to, že udeřil pěstí do obličeje Kostu Rodriguese z Braunschweigu. Také tehdy Pergl úmysl popřel: „Pěstí jsem nikomu nedal, ten hráč mě držel za dres a já se mu chtěl vytrhnout. Při tom jsem ho trefil do nosu zápěstím,“ hájil.
Byl prostě svůj. Jak o něm říkal bývalý trenér Jiří Kotrba, který ho vedl ve Spartě i v Příbrami, Pavel Pergl byl velký bojovník. Za svůj tým by dal všechno. Uměl rány rozdat i přijmout. Vždycky si ale všechno vyřešil na hřišti a nikdy pak nefňukal. Mimo hřiště a v soukromí to byl pohodový, příjemný kluk.
Měl občas své „blikance“. Také to byl ale na place velký srdcař, důrazný typ fotbalisty, který nikdy neuhnul ze souboje. Neúnavný, dobře kondičně připravený, s tvrdou střelu. Byl výborným hlavičkářem. V dresu Sparty sváděl vítězné tvrdé souboje s hvězdami světového fotbalu z Chelsea, Arsenalu, Manchesteru United a dalších evropských velkoklubů.
S přítelkyní a malou dcerou v poslední době žil v německém Magdeburku. K tomu hrál ještě v Česku divizi za Velkou Bíteš. Ze svého německého bytu to měl na zápasy přes pět set kilometrů. V Bíteši netrénoval, na divizní poměry se zvládl udržovat v Německu sám.
Bylo mu pouhých čtyřicet let. Velkou fotbalovou kariéru měl sice už za sebou, ale velký kus úspěšného a zajímavého života mohl mít před sebou.
Pracoval na sobě. Učil se jazyky. Zajímal se o psychologii a fyzioterapii. Plánoval návrat do Česka. Udělal si fitness kurz a chtěl se dál věnovat fotbalu. Měl prý dokonce domluvenou stáž v mnichovském Bayernu. K tomu už ale bohužel nedošlo.
Spartu a všechny fotbalové fanoušky zasáhla tragická zpráva. Pavel Pergl oblékal dres Sparty od svých deseti let a v prvním týmu odehrál 68 zápasů. Odpočívej v pokoji. #acsparta pic.twitter.com/CWrUMHKZSz
— AC Sparta Praha (@ACSparta_CZ) May 2, 2018
Bývalý defenzivní záložník a obránce Pavel Pergl si 1. května 2018 v Magdeburgu sáhl na život. Oběsil se.
V médiích se spekulovalo, že ho k meznímu řešení dohnaly spory s německou přítelkyní. Ty se údajně objevily několik měsíců po narození dcery a nakonec vyústily v tragédii.
„Byl jsem u začátků Pavlovy kariéry, dodnes jsme byli stále v kontaktu a byl jsem taková jeho vrba. Přiznal mi, že má problémy v rodině,“ pověděl tehdy médiím trenér Martin Pulpit, dlouholetý kamarád Pavla Pergla. Plánovali spolupracovat jako trenéři.
„Možná se mu zdálo, že se partnerka po porodu věnuje víc dítěti než jemu.…Říkal jsem mu, že se to určitě časem srovná. A vůbec nikdy, ani na chvilku, nepřišel náznak toho, že by Pavel měl myšlenky na sebevraždu. Kdyby to tak bylo, určitě bych se to pokusil zarazit a jeho přátelé také,“ promítal si dle stejného zdroje poslední společné chvíle Martin Pulpit.
Poslední rozloučení s bývalým obráncem Sparty se uskutečnilo na pražském Břevnově. Do baziliky svaté Markéty dorazili rodinní příslušníci i některé fotbalové legendy. František Straka, který Pavla trénoval ve Spartě, do médií o něm po jeho předčasném skonu řekl:
„Pavel Pergl byl neskutečný gentleman, úplně super kluk. Nemůžu nic říct vůči němu. Charakterově neskutečný kluk. Bojovník, kamarád… Vždycky byl ten typ otevřeného kluka, miloval život, miloval Spartu…“ uvedl trenér, který s Pavlem Perglem v roce 2004 zažil postup do milionářské Ligy mistrů.
Na hřišti velký bojovník svůj životní boj nezvládl. Prohrál ho předčasně. Pro český fotbal to tehdy byla třetí tragická ztráta v krátké době. Nejprve se v dubnu 2017 v Turecku oběsil bývalý obránce Viktorie Plzeň a národního týmu František Rajtoral. O necelý měsíc později se ke stejnému kroku odhodlal i další bývalý hráč plzeňského klubu, stoper David Bystroň.
Každý případ je pochopitelně jiný. Za každým je jiné pozadí, jiné osobní důvody. Každého života, mladého tím více, je však velká škoda. Od předčasného úmrtí Pavla Pergla uplynulo 1.května už osm let.
Další zdroje: ligové statistiky Fotbal.cz, Chance liga, web AC Sparta Praha
