Článek
Pirátská strana je dlouhodobě spojována se jménem Ivana Bartoše. S ním šla nahoru. S ním jde také dolů. Ze strany, která byla před pár lety tahákem zejména pro mladé voliče a jíž se svého času velmi obával také šéf hnutí ANO Andrej Babiš, je dnes strana, která zápasí s dlouhodobým odlivem voličů a bojuje o přežití na politické mapě. Je tak trochu v situaci ČSSD, jejichž vládnutí s hnutím ANO mělo za následek „vyhazov“ z Poslanecké sněmovny. Andrej Babiš jim hlasy jejich voličů „vyluxoval“ a převzal je pod svá křídla.
Nyní něco podobného hrozí také Pirátské straně. Její výsledek v krajských a senátních volbách je hrozivý. Piráti ve volbách ztratili zastupitele ve všech krajích kromě Plzeňského. Strana se podílí na nepopulárních opatřeních vlády, které byly často nešťastně komunikovány. Piráti nepřinášejí nová témata, nové výzvy. Dostali se tak trochu do slepé uličky. Strana přestala být „sexy“, tedy lákavou pro mladé voliče. Ti zřejmě nemají důvod, proč ještě Piráty volit. Působení ve vládě Petra Fialy pak nové voliče z jiných sociálních a věkových kategorií Pirátům evidentně nepřineslo.
Předseda Bartoš ve vládě neobstál jako manažer a IT odborník na digitalizaci. Účast ve vládě přinesla Pirátům nálepku „vyčichlé“ strany, která nepřináší nic nového. Asi jediným pozitivně vnímaným politikem Pirátů na celostátní úrovni je nyní ministr zahraničí Jan Lipavský. To je však málo. Má to navíc minimální vliv na dění v Česku a volby.
Předseda strany Ivan Bartoš v roli ministra pro místní rozvoj „zpackal“ digitalizaci stavebního řízení. To je velká rána, neboť modernizace a digitalizace státní správy byla vždy jedním z hlavních témat Pirátů.
Od bývalého iťáka Bartoše, který v minulosti pracoval pro české i zahraniční firmy (Newton IT, Monster Worldwide, T-Mobile či EMTC) jako specialista na informační technologie, se očekávalo, že tuto záležitost manažersky a odborně zvládne a takzvaně se na ní „udělá“. Tedy bude jí moci prezentovat jako svůj velký úspěch v této vládě a výraznou pomoc, kterou přispěl českým občanům k snadnějšímu životu.
Stal se ale pravý opak. Digitalizace stavebního řízení se pod Bartošovým vedením těžce nepovedla a stala noční můrou. Měla značné „porodní“ problémy, které dosud nebyly zcela odstraněny a systém stále nepracuje, jak by měl. Digitalizaci samozřejmě provádějí odborníci. Jasnou politickou zodpovědnost za to však nese pochopitelně Bartoš jako příslušný ministr. A ten dlouho tvrdil, že je vše v pořádku, ač evidentně nebylo.
Celá záležitost, kterou opozice logicky využila, vrhla na Bartoše a Piráty špatné světlo a měla také svůj vliv na nelichotivý výsledek Pirátské strany v krajských a senátních volbách. Není to ale rozhodně jediný důvod. Pirátská strana prochází také tak trochu generačním problémem. Jádro širšího vedení strany, které spolu šlo roky, se trochu rozštěpilo a zestárlo. Už to nejsou svobodní, mladí neformální nespokojenci. Mají rodiny, děti. Někteří odešli do vlády a na ministerstva a do dalších orgánů, jiní do Evropského parlamentu. Další se neprosadili a jsou v ústraní nespokojeni.
Nejvíce je změna znát na předsedovi. 44 letý Bartoš sice pořád nosí dredy, ale také každodenně oblek. Už to není ten mladý kverulant a kritik „starých pořádků“. Je vicepremiérem vlády, tedy tradičním politikem, jak by řekl Andrej Babiš. Bartoš se také mnohdy chová více jako člen vlády a její místopředseda, než nespokojený a kritický Pirát. Přes osobní vazby s vládními kolegy z jiných stran je vtažen do celkového dění, na které má pak asi logicky také poněkud jiný pohled, než běžná členská základna Pirátské strany.
Bartoš je ve vládě od „svých“ Pirátů zřejmě tedy tak trochu odtržen. Žije momentálně jiný život než jeho spolustraníci. Ten „ministerský“. Pracuje dle svých slov velmi usilovně jako ministr a vícepremiér a myslí si (nebo možná ještě donedávna myslel), že to veřejnost a kolegové ve straně ocení. Opak je však pravdou. Panu ministrovi se klíčový projekt digitalizace těžce nevyvedl a voliči to pochopitelně zaznamenali a dávají to Bartošovi „sežrat“. Navíc v dnešní době je třeba umět práci a výsledky, pokud se něco skutečně povede, především mediálně dobře „prodat“. A v tom Bartoš i vláda selhávají, když už se jim něco výjimečně podaří.
Ivan Bartoš v reakci na výsledky voleb uvedl, že „to zatím nebalí“, i když vedení strany svolává celostátní fórum, na kterém členové rozhodnou, zda setrvá ve funkci. Zároveň se také zatím nechystá opustit vládní funkci. Jistě, to by mohlo být po špatném výsledku ve volbách vnímáno negativně jako útěk od zodpovědnosti. Na druhou stranu by to Pirátům s novým vedením „uvolnilo ruce“ a umožnilo změnit směr. Opět působit odvážněji a kritičtěji. Nastolovat nová témata a možnosti řešení. Oslovit opět voliče, kteří jim utekli jinam nebo zůstávají doma a k volbám nyní nechodí.
Piráti každopádně něco udělat musí, chtějí-li otočit kormidlem. Stojí před zásadní volbou o budoucnosti strany. Pokud zůstanou ve vládě Petra Fialy a Ivan Bartoš nadále v jejich čele jako předseda strany, voliče zpět nejspíš nezískají a příští rok skončí velmi pravděpodobně už mimo Poslaneckou sněmovnu. Na příkladech z nedávné minulosti je zřejmé, že návrat z „politického suterénu“ zpět do Parlamentu ČR není vůbec snadný. Sociální demokraté by o tom mohli vyprávět.
V době, kdy dopisuji tyto řádky je známa první reakce. Dle informací Seznam Zpráv třetí místopředsedkyně Pirátské strany Jana Holomčík Leitnerová oznámila, že ke konci září skončí ve funkci. Rezignovala po neúspěchu v krajských volbách, v nichž vedla v jihomoravskou kandidátku strany. U Pirátů se tedy možná budou dít ještě velké věci a změny.
