Článek
Mladá Boleslav odehrála na Letné velmi dobré utkání. Hrála aktivní kombinační fotbal. Stejně jako v prvním kole s Liberecem. Prohrávala 1:0, vyrovnala na 1:1, vývoj otočila dvěma góly a vedla 1:2, aby nakonec brankou z pokutového kopu z 93.minuty prohrála 3:2.
Pokutový kop byl nařízen po intervenci VARu v situaci, která byla asi pro většinu diváků překvapením. Nebyla zprvu jasně viditelná. Nutno však po zpětném zhlédnutí konstatovat, že to od hostujícího kapitána Králíka faul skutečně byl. Přišlápl důrazně nohu Olatunjiho v pokutovém území. Penalta se za takový zákrok bezesporu nařídit dala. O nějakém „zářezu“ mluvit v tomto směru nelze, i když to byl pokutový kop v 93.minutě.
Sparta se o penaltu snažila. Nedlouho před touto situací se v pokutovém území odehrával souboj Macka s Brimančevičem, po kterém se oba ocitli na zemi. Domácí útočník spolu s diváky vehementně požadoval penaltu, ta se nepískala, ostatně pokud se v takové situaci něco dalo vůbec pískat, tak spíš faul na hostujícího fotbalistu.
Omlazená Mladá Boleslav odehrála velmi dobré utkání. Působila sympatickým dojmem. Chtěla hrát na Letné otevřený a atraktivní fotbal. Takový od papírově slabších českých týmů v nejvyšší soutěži moc často na půdě favorita nevidíme. Dlouho se jí to také dařilo. Dokud síly základní sestavě stačily. „Bolka“ to opět, jako v prvním kole, však nezvládla v samém závěru utkání, kdy obě mužstva prostřídala výrazně základní sestavy. Ukázalo se to být velkým plusem pro Spartu, jejíž kádr je kvalitativně vyrovnanější. Pomohl jí už poločasový příchod Birmančeviče za Preciada, jehož nasazení do sestavy před Kadeřábka se nepovedlo.
Opravdu velkou změnou byl pak příchod Haraslína v 53.minutě, kterého kouč Priske původně šetřil, leč za nepříznivého stavu ho do zápasu poslat musel. Znovu se ukázalo, jak důležitým hráčem je slovenský útočník pro současnou Spartu. Haraslín hned o tři minuty později cíleně odcentroval na hlavu Kuchty a bylo vyrovnáno - 2:2. Do hry přišli později také Suchomel, Sadílek a Olatunji.
Sparta dokázala v závěru zvýšit obrátky, ač se jí herně příliš nevedlo, kdežto náhradníci hostujícího mužstva neudrželi vysokou kvalitu hráčů základní sestavy Marečka, Langhamera, Vojty, Lehkého a Pecha. Sparta si v posledních minutách vytvořila velký tlak, z kterého resultoval také už zmíněný pokutový kop.
Sparťanští hráči v sobě dokázali s příchodem staronového trenéra závěru zápasu probudit opět vlastnosti, které byly pro tým příznačné v Dánově prvním působení u něj. Tedy touhu po vítězství a velkou bojovnost v době, kdy se v závěru „láme chleba“. Samozřejmě s přispěním fanoušků na plném stadionu, kteří hráče hnali za výhrou.
Sparťanům se podařilo pomoci si v závěru penaltou, jako v Priskeho mistrovských sezonách, kdy takto nejedno utkání rozhodli. Někdy to nebyli úplně jasné situace. Tentokrát proti nařízenému pokutovému kopu nelze mnoho namítat, ač faul nebyl původně zcela zřejmý. Smolná situace pro jinak dobře hrajícího mladoboleslavského kapitána Králika. Po vzoru legendárního Antonína Panenky penaltu sebevědomě proměnil méně obvyklý exekutor, výborně hrající Lukáš Haraslín „dloubákem“ doprostřed brány.
Neměla by však také zapadnout negativa hry domácího mužstva. Sparta totiž byla kousek od ztráty dvou bodů. A možná dokonce tří, kdyby hosté za stavu 1:1 proměnili některý ze slibných brejků. Obrana Sparty nepracuje dobře. Má obrovská okna. S rychlostně vybavenými hráči soupeře, kteří se snažili o kombinace a zakončení, si často nevěděla rady. Sparťané poskytovali hráčům „Bolky“ velký prostor k jejich aktivitám.
V 71.minutě měl šanci na už třetí gól hostí Solomon John, ale často kritizovaný gólman Vindahl tentokrát Spartu od další branky zachránil. U té druhé ale nejspíš opět není zcela bez viny. Nepříliš prudkou střelu jen chabě vyrazil před útočníka Vojtu, který skóroval na 1:2.
Ofenzivní složka hry Sparty se asi může dát brzy dohromady a přiblížit se úrovni z dob prvního Priskeho působení u týmu, protože Haraslín je ve slibné formě, Kuchta se do ní (snad) dostává a další hráči, jako Olatunji, Birmančevič a Rrahmani jim mohou „šlapat na paty“. Ostatně Rrahmani první gól vstřelil a jeho výkon měl slibné momenty. Na Olatunjiho zase byla penalta.
To defenziva týmu je obrovským problémem, o kterém jsem obšírně psal již v sobotu. Po nedělním utkání to mohu znovu jen podepsat. Dát dohromady sparťanskou obranu, bude pro Briana Priskeho mnohem těžším úkolem. Je otázkou, jestli je to se současným personálním složením vůbec možné.
Osobně se domnívám, že Sparta potřebuje do obrany alespoň jednu skutečnou posilu - hotového, zkušeného fotbalistu. Opravdovou osobnost s vyváženou defenzivní i ofenzivní složkou hry. Prostě „šéfa“, středního stopera, který bude obranu skutečně dirigovat a bude hrát pravidelně a spolehlivě. Bez zdravotních výpadků, které provázejí některé současné hráče.
Brian Priske složení obrany zatím hledá. Sparta hrála v prvním utkání v Jabłonci v trojici Uchenna - Panák - Cobbaut. V kazašském Aktobe nastoupili Uchenna - Ševínský - Cobbaut. Proti Mladé Boleslavi zase Uchenna - Sorensen - Zelený. Tedy tři utkání a třikrát jinak. To o lecčem svědčí. Ani jednou to dobře nefungovalo. Každé utkání provázely velké chyby v defenzivě Sparty.
Pražskou Spartu čeká odveta kvalifikace Komferenční ligy s kazašským Aktobe, v které bude dohánět prohru 2:1 z prvního duelu. Na domácím pažitu bude hnána vyprodaným stadionem. V silách Sparty postup, proti mezinárodně velmi průměrnému kazašskému týmu, určitě je. Její ofenziva by to rozhodně měla v odvetě zvládnout. Tým však nesmí chybovat v obraně. Musí pokrýt brejky soupeře.
Zdroje: přímý přenos Oneplay TV, statistiky Livesport
