Článek
Atmosféra při utkáních českého týmu na mistrovství světa v pražské O2 areně je skvělá. Elektrizující. Zvláště, když se týmu daří, padají góly, vyhrává. Tak, jako tomu bylo v utkání s Dánskem, ve kterém české mužstvo zvítězilo 7:4.
Vyprodaná hala skanduje. Diváci dělají mexické vlny. Zpívají a vytleskávají největší „kýčárny“ české normalizační pop music, „kolotočářské“ hity Pepy Melena „Né pětku, ne“ nebo dokonce spartakiádní „Poupata“ Michala Davida.
Kromě skutečných fandů hokeje a českého týmu je v hledišti evidentně také hodně diváků, pro které je to především společenská záležitost. Dostat se v těchto dnech na zápas českého týmu není při omezené kapacitě vysočanské haly a zájmu, který ji mnohonásobně převyšuje, rozhodně snadnou záležitostí.
Být „u toho“ je však tak trochu otázkou prestiže, a tak rádi jdou i ti, které hokej jinak moc nezajímá. Vlastně o něm celý rok ani nevědí. Nesledují ho. Vstupenky jsou mimo jiné ale často velmi zajímavým artiklem, kterým firmy obdarovávají své obchodní partnery či zaměstnance.
Událost ve vyprodané hale má své kouzlo. Vše je dokonale marketingově pořadateli zvládnuto. Každá komerční přestávka, a že jich není zrovna málo, je dokonale využita pro soutěže a reklamní aktivity na velké kostce nad ledem, u kterých se diváci náramně baví. Dýdžejové a moderátoři burcují diváky před utkáním i v jeho průběhu. Je to celé velká a propracovaná show. V hledišti pobíhají plyšové „nadživotní“ postavy Boba a Bobka, s nimiž se diváci fotí.
Hokej má výhodu, že má, na rozdíl třeba od fotbalu, k dispozici dvě přestávky. A tak diváci mizí do útrob stadionu, kde se vydatně občerstvují. Část z nich se pak do hlediště vrací, když už se zase dávno hraje. Někteří už jsou po druhé pauze také poněkud společensky unaveni.
Ještěže, jsou gólové situace opakovány na kostce nad ledem, jinak by je řada diváků, kteří mají všelijaké jiné zájmy než sledování toho, co se děje na hrací ploše, ani neviděla. Místo hokeje jsou zaměstnáni třeba mexickými vlnami, které probíhají i v době hry, nebo focením s Bobem s Bobkem. Nad vším pak ční oblíbený, i když trochu „přiblblý“ popěvek „Kdo neskáče, není Čech“, který se v euforii třetí třetiny opakuje stále častěji. Obecenstvo je na nohou.
Ale abych divákům nekřivdil, pro mnoho z nich je to o skutečném zájmu o hokej a hru českého týmu. Výběr trenéra Rulíka jim zatím dělá radost, bodoval ve všech dosavadních utkáních. Potřetí zvítězil. Po nepříliš vydařené první třetině utkání s Dánskem, přišlo ve druhé zlepšení a ve třetí pak gólový „nášup“. Jedenáct branek v utkání, z toho sedm českého týmu.
Diváci si zápas v hale užili. Vytvořili skvělou atmosféru. A je vlastně nakonec jedno, jestli jsou to ti, které hokej opravdu dlouhodobě zajímá, nebo jiní, kteří se stávají „odborníky“ vždy jen na čtrnáct dní v roce a jejich zájem o hokej roste a padá s výsledky českého týmu. Hlavně, že fandí a v hale není „mrtvo“, jak to někdy bývá na jiných velkých sportovních akcích, když vstupenky získají místo opravdových fandů „snobové“.
Jako autor tohoto článku musím na závěr přiznat, že jsem na konci utkání s Dány také nakonec v hledišti „přiblble“ poskakoval a hulákal „Kdo neskáče, není Čech“.
Tak si přejme, ať českým hráčům pohoda vydrží. Ať jim můžeme fandit co nejdéle. Nejlépe až do finále. I když linka mezi úspěchem a neúspěchem je někdy ve sportu strašně tenká a na MS v ledním hokeji se tradičně vše „láme“ ve čtvrtfinále.
Tak, ať to vyjde!
Zdroj: Návštěva utkání Česko - Dánsko, O2 aréna 15.5.2024
