Tragický výkon Slavie. Špatná obrana a skvělý Staněk. Sympatická Dukla a nevrlý trenér Rada

Utkání po repre pauze bývají ošidná. Zvláště u klubů, které mají více fotbalistů v reprezentačních týmech. A to je případ Slavie, která měla v českém národním týmu Staňka, Holeše, Zimu, Provoda, Chorého a Douděru. V jednadvacítce Chaloupka. Ve slovenské reprezentaci Schranze. V řecké Zafeirise. V afrických národních týmech pak Teaha, Dorleye, Ogbua a Oumu. Reprezentanti se po repre pauze vracejí v různém čase s různým stupněm únavy ze samotných zápasů i cestování. Někdo toho odehrál hodně, jiný jen seděl na střídačce, ale užil si dlouhé cestování.

Ze srazu české seniorské reprezentace se vrátil zraněný Tomáš Holeš, z jednadvacítky pak další stoper Štěpán Chaloupek. Aby toho nebylo málo, tak se na pátečním předzápasovém tréninku zranil ještě třetí stoper Igoh Ogbu. Do hry tak musel kapitán Jan Bořil, na jaře zatím kvůli nemoci i problémům s kolenem nehrající.

Dále bylo už dopředu jasné, že chybět budou také levý wing bek Malick Diouf a hrotový útočník Mojmír Chytil, o které Slavia přišla v derby na Spartě. První se léčí ze zranění, druhý je v trestu po červené kartě. Dlouhodobě je ještě zraněný ofenzivní záložník Lukáš Vorlický. S týmem už také není Ondřej Lingr, který přestoupil do Houstonu v americké MLS.

Slavia se za celou první půli vůbec neprosadila. Z její strany to byl v provizorní sestavě obrany velmi špatný výkon. Vzadu nechávala ofenzivním hráčům Dukly hodně prostoru. Vepředu nedokázala přečíslit domácí, vniknout do pokutového území a vytvořit si vyloženou šanci. To Dukla měla velké příležitosti v první části hned tři. Dvakrát se vyznamenal brankář Staněk, jednou mu pomohla tyč po krásné střele Řeka Mariose Purzitidise. Trefil to skvěle, ale měl prostě smůlu.

Náhodný divák, který by nevěděl, kdo je kdo, by dle průběhu utkání nepoznal, který z týmů vede ligu, a který naopak hraje na 14.příčce o sestup, respektive účast v baráži. První střelu Slavie v celém utkání vyrazil slovenský brankář domácího týmu Hruška slávistickému stoperu Davidu Zimovi až v 49.minutě utkání.

Trenér Slavie Jindřich Trpišovský měl evidentně o poločase v kabině ke svým svěřencům důrazný proslov, protože Slavia vstoupila do druhé půle lépe a o chvíli později po Zimově střele přišla další šance Tomáše Chorého, který branku v 52.minutě zblízka těsně minul. Slavia byla aktivnější. Začala více běhat.

Zdálo se, že bude jen otázkou času, kdy nějakou další šanci promění v gól, ale opak byl pravdou. Slávistická obrana byla děravá jako cedník a mohla v 56. a 57.minutě inkasovat po šancích Rajmunda Mikuše a Marcela Čermáka. O další tři minuty se opět zapotil brankář Staněk, když zachraňoval po další střele a dorážce Davida Ludvíčka.

Kouč Trpišovský jen nevěřícně koukal, co to jeho hráči na hřišti vyvádějí. Kolik prostoru dostávají ofenzivní hráči Dukly. Ty mohlo naopak hodně mrzet, že ani jednu z šancí nedokázali proměnit. Slavia měla sice vysoké držení míče, ale na šance vedla Dukla už kolem 65.minuty nejméně 5:2. Fotbal se ale nehraje na procento držení míče, ani na góly, ale jen a jen na vstřelené góly. A na ty byl stav stále 0:0, ač byl vývoj zápasu velmi překvapivý. Zachytal si totiž hlavně slávistický gólman Jindřich Staněk, který asi dlouho nepamatuje, aby měl v české lize tolik zákroků proti outsiderovi.

Dukla, která nevyhrála na domácím stadionu pět měsíců (!), překvapivě zle zatápěla vedoucímu týmu ligy, i když oba kluby v tabulce dělilo před výkopem propastných 48 bodů.

Jindřich Trpišovský prostřídal. Na hřiště poslal postupně nové tváře: Pecha, Kušeje a Teaha. Později i Botose. Slavia přijela k utkání sice pouze s osmi náhradníky a měla dokonce o tři hráče na střídačce méně než domácí, což je pro ni nezvyklé, ale kvalita lavičky hovořila i tak pro ni. Byla pak více na půli a před brankou Dukly, ale žádné velké šance nepřicházely. Jedinou výjimkou byla dlouho hlavička Oscara Dorleye v 75.minutě, která trefila tyč.

Prostřídala také Dukla, když trenér Rada poslal na hřiště v 80.minutě Bačinského a zkušeného Řezníčka. To zase na chvíli otupilo tlak Slavie. Slavia se pak nadechla, už bez překvapivě vystřídaného Tomáše Chorého, k závěrečnému náporu. Obrovskou šanci měl v 90.minutě Dominik Pech, ale z velmi výhodné pozice uvnitř pokutového území branku přestřelil.

Kdyby Dominik Pech těsně před koncem šanci proměnil a Slavia by vyhrála 0:1, bylo by to pro domácí tým kruté a nespravedlivé. I když na spravedlnost se fotbal nehraje a také takové situace se někdy stávají. Dukla ale jeho šanci přežila. Minimálně remízu si zaslouží.

Slavia předvedla na Julisce velmi špatný výkon. V obraně jí velmi chyběli důrazní a rychlí Holeš a Ogbu. Na Janu Bořilovi, který nastoupil do utkání poprvé od prosince, byla velmi znát dlouhá herní pauza. Často chyboval. Nestíhal. Reprezentant David Zima, který by měl být v takové situaci oporou obrany, byl také špatný. Nedůrazný. Snadno se nechával soupeři obehrát. Dukelský Ludvíček si z něj v jedné takové akci udělal „dobrý den“.

Ztráta bodů Slavie je překvapivá. Málokdo čekal, že bude remizovat zrovna na Dukle. A to trenér Trpišovský nikoho záměrně nešetřil. Změny v obraně byly vynucené. V záloze a útoku ale nastoupili obvyklí hráči základní sestavy. Přesto se Slavia nedokázala herně prosadit. Vnutit Dukle svůj styl hry. Její hra byla velmi pomalá. Kombinace, pokud lze vůbec o nějakých hovořit, nepřesné. Stejně tak centry do vápna nekvalitní. To je pak jedno, že tam máte výborné hlavičkáře typu Chorého či Schranze, když k nim dobrý míč nedostanete.

Utkání mělo výbornou diváckou kulisu. Juliska byla po letech vyprodaná! Necelých osm tisíc diváků, převážně slávistických, kteří vytvořili hostujícímu týmu domácí kulisu. I když kapacita stadionu už dávno není taková jako v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy se na stadionu na utkání evropských pohárů tísnilo v hledišti i třicet tisíc diváků. Autor těchto řádek to sám zažil.

Remíza asi nakonec odpovídá. Slavia měla 71 procent držení míče, ale na střely to bylo shodně 15:15 a na šance na tom byla dokonce lépe Dukla. Leckdo by ji v takovém utkání jako outsiderovi výhru jistě přál. Výkon Dukly byl týmový a bojovný. Určitě mu hodně pomohl vlažný vstup Slavie a také divácká kulisa, před kterou se na Julisce běžně nehraje. Hráči Dukly brzy zjistili, že tentokrát se s vedoucím týmem ligy dá hrát a využili toho. Neměli co ztratit. Slavia jim toho bohorovným výkonem hodně umožnila. Za všechno hovoří fakt, že nejlepším mužem utkání byl nejspíš slávistický brankář Jindřich Staněk. To asi předpokládal málokdo.

Škoda, že tak sympaticky, jako výkon hráčů Dukly, nepůsobil také pozápasový rozhovor jejich trenéra Petra Rady. Ten, jako už mnohokrát, opět ublíženecky řešil, jak jsou na něj „všichni“ vysazení, že dostává za své chování při utkání od rozhodčích žluté karty. Opět nezapomněl zdůraznit svůj věk, jak je u něj také v poslední době zvykem. Asi, že by k němu měli rozhodčí přistupovat jinak než k ostatním.

Petra Radu pamatuji jako aktivního hráče, měl jsem ho vždy velmi rád. Nezapomenu na jeho dva reprezentační góly v roce 1983 na Strahově mistrům světa z Itálie a dlouhý sprint, po kterém se pověsil za tartanovou dráhou na pletivo. Uznával jsem ho vždy také jako trenéra, ale neodpustím si poznámku, že poslední dobou je poněkud zapšklý. Už to není ten pán, co sice občas „uletí“, ale jinak je zábavný, nad věcí a v pohodě. Teď je nepochopitelně často popudlivý a řeší v TV rozhovoru malichernosti mezi ním a rozhodčími, o kterých divák, a mnohdy ani reportér, nemá ani tušení.

Chápu, že dělat trenéra v podmínkách Dukly není sranda, zvláště když se spekuluje o tom, že v klubu v létě končíte, ale tím spíše by si měl Petr Rada výborný výsledek se Slavií užít a neřešit po utkání „žabomyší“ války. Ukřivděnost sympatická není.

Pro Slavii je remíza na Dukle zbytečnou ztrátou. Nicméně zaslouženou. Vyhrát sice při určité shodě okolností mohla, ale výhru si tentokrát rozhodně nezasloužila. Po výpadku v derby je remíza na Julisce druhou „fackou“ v krátké době. Na derby dal zapomenout zápas s Jabloncem a ke klidu také pomohly porážky Sparty a Plzně. Jaké to bude tentokrát? Slavia má pořád luxusní náskok, navíc pro ni hovoří skutečnost, že její pronásledovatelé hrají v tomto a dalším kole spolu a někteří tak o body zcela jistě přijdou. Slavia se musí především koukat na sebe. Začít u svého výkonu.

Aktuálním problémem Slavie je absence opor, stoperů Holeše a Ogbua, ke které se přidal i třetí stoper, mladý Chaloupek. Jejich absence nejspíš nebude krátkodobá. Nalezení dočasného fungujícího složení obrany bude tedy klíčovým tématem do dalších utkání. Výkon na Dukle, to bylo v obraně „baroko“, jak říkával kdysi s oblibou Karel Brückner, když byli obránci pomalí a nedůslední.

V této souvislosti je otázkou zapojení stopera Tomáše Vlčka, který se vrací po dlouhém zranění a na Dukle byl na lavičce. Jistě situace není zrovna pro návrat do sestavy zrovna ideální. Po dlouhém výpadku je i Jan Bořil. Jediným stoperem, který pravidelně dlouhodobě hraje, je tak David Zima. Právě on by měl v této personální stoperské nouzi ukázat, že je osobností, skutečnou oporou týmu. Na Dukle tomu tak nebylo.

Každý, tedy i ten nejlepší tým, v dlouhodobé soutěži jednou za čas prohraje či remizuje s ligovým outsiderem. Děje se to snad všude na světě. Slavii se to stalo nyní. Trošku si tím situaci zkomplikovala. Přišla o pohodu a klid, které po Jablonci měla. Další zápasy nám ukážou, jestli to bylo jen výjimečné zaváhání či půjde o něco víc. I s nadstavbou zbývá pořád ještě osm kol. Dvacet čtyři body. A to není málo, i když náskok Slavie na čele tabulky je před pronásledovateli pořád značný.

Zdroje: přímý přenos Oneplay TV + statistiky Livesport