Článek
Dle informace v médiích Evropská komise zrušila plán, který měl na obalech potravinářských výrobků povinně zavést barevné označování výživové hodnoty podle systému Nutri-Score. Mělo jít o obdobu známého energetického štítku jako u domácích spotřebičů. Plán narazil na odpor. Proti dlouhodobě vystupovala především Itálie, přidaly se nakonec i další státy, které se obávaly o své tradiční potraviny a národní menší výrobce.
Nutri-Score, označení potravin od zeleného A až po červené E, mělo, dle zastánců tohoto „semaforu“ na obalech potravin, usnadnit běžným zákazníkům v obchodech jejich rozhodování a správný výběr. Upozornit je na ty výrobky, které jsou zdraví prospěšné, i ty opačné, které by konzumovat spíše neměli.
Označení, které vzniklo ve Francii, se vyvíjelo dvacet let. Mělo se stát pro výrobce potravin v celé Evropské Unii povinné. Rozhodnutí o datu povinné platnosti se v průběhu let několikrát posunulo. Mnohým se připravovaná povinnost nelíbila. Kritici systému upozorňovali na fakt, že parametry, dle kterých jsou výrobky zařazeny do jednotlivých barevných kategorií, jsou zavádějící a v průběhu doby dochází k podivným přesunům mezi jednotlivými kategoriemi.
Kritizováno bylo v minulosti například zařazení mléka a mléčných nápojů, včetně jejich rostlinných alternativ, mezi nápoje, přestože mléko je, na rozdíl od limonád nebo pitné vody, hodnotným zdrojem v podstatě všech důležitých živin, včetně velmi kvalitních bílkovin. Zařazením a hodnocením mléka prostřednictvím algoritmu pro nápoje zhoršovalo vnímání role potravin živočišného původu. Systém stále více podporoval vysoce zpracované potraviny, naopak nezohledňoval používání přídatných látek, které nahrazovaly hodnotné složky potravy.
Ve značení docházelo k tomu, že například hranolky jsou dokonce v některých případech v Nutri-Score kategorii A, takže si zákazník může myslet, že konzumace hranolků je vlastně naprosto zdravá. Ovšem Nutri-Score vychází z nutriční tabulky na zadní straně obalu. Ta odráží pouze nutriční hodnotu potraviny tak, jak je prodávaná, nikoli tak, jak bude posléze tepelně zpracována a připravena ke konzumaci.
Za Nutri-Score lobbovaly dlouhodobě významné nadnárodní potravinářské společnosti, pro které by bylo výhodné mít na všech trzích EU univerzální značení. Systém se už využívá ve Francii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Španělsku, Švýcarsku či Belgii.
České ministerstvo zemědělství bylo proti povinnému značení. Stejně tak (ve většině) čeští europoslanci. Proti povinnému zavedení se dlouhodobě vyslovovala také Potravinářská komora ČR. Odpůrci povinného značení Nutri-Score považují stávající systém používaný v Česku za dostatečný, a zavádění jednotného označování formou Nutri-Score by dle nich rozdělovalo potraviny na „dobré a špatné“.
„Vůbec nelze navzájem srovnávat výrobky z jiných kategorií. Pokud by si chtěl spotřebitel vybírat výrobky jen z kategorií A či B (zelené kategorie), nemusí být strava vyvážená a může být z hlediska některých živin i deficitní. Význam kategorie, do níž je výrobek zařazen, nelze absolutizovat. Spotřebitel by neměl nabýt dojmu, že si vystačí v rámci stravy jen s výrobky v zelených kategoriích A a B. To je hlavní nevýhodou systému,“ píše se v dokumentu, který zpracovala odborná skupina Potravinářské komory pod vedením docenta Ing. Jiřího Bráta, CSc.
Právě jednoduchost systému označila za jeho největší slabinu. Většinová populace při povinném zavedení „semaforu“ může snadnou sklouznout k tomu, že při nákupech půjde pouze výrobcích označených zelenou barvou, a tím pádem vyřadí z jídelníčku potraviny, které v něm být zastoupeny také mají.
Proti povinnému zavedení Nutri-Score byli dlouhodobě Italové. Považovali ho dokonce za nekalou obchodní praktiku. Nutri-Score například vytýkali, že počítá hodnoty ve 100 g potravin, nikoli v jedné porci, neposkytuje informace o doporučeném množství a frekvenci konzumace, není doprovázeno „varováním nebo upřesněním, které uvádí konzumované množství a jeho nutriční charakteristiky do příslušného kontextu“ a vydává „absolutní soud“ o kvalitě produktu.
Nutri-Score systém prý degraduje tradiční italské speciality. Dle italského postoje by hodnocení potravin mělo být založeno i na kulturních základech, které by braly v úvahu celkové zdravotní přínosy tradičních potravin. Italům se dlouhodobě nelíbilo, že jejich tradiční kvalitní sýry, olivový olej nebo parmská šunka mají kvůli vysokému obsahu tuku a soli skončit v semaforovém označení v červených barvách jako naprosto nezdravé a nevhodné.
Naopak předseda Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR pro povinné zavedení v médiích v minulosti horoval: „Potřebujeme jednotná evropská pravidla a co nejjednodušší způsob, jak podpořit zdravé stravování. Ze zkušenosti ze zemí, kde se Nutri-Score používá, víme, že to pomáhá k lepší orientaci zákazníků a zdravým rozhodnutím,“ řekl prezident svazu Tomáš Prouza
V Česku byl pro povinné zavedení Nutri-Score dále například také Státní zdravotní ústav , Česká obezitologická společnost či Ministerstvo zdravotnictví. Hlavním argumentem těchto institucí je, zjednodušeně řečeno: „Každá prevence je dobrá“.
Zastánci Nutri-Score „semaforu“ zmiňují, že ve Francii údajně po zavedení Nutri-Score výrobci snížili obsah cukru, soli a nasycených tuků ve výrobcích a zvýšili podíl ovoce, zeleniny a vlákniny. Také argumentují, že současné výživové hodnoty v tabulce na zadní straně obalu výrobků jsou pro mnohé spotřebitele málo srozumitelné. Lidé prý nemají čas číst údaje o energetické hodnotě, množství tuků, sacharidů, bílkovin a soli a dalších parametrů během nákupu studovat. Zjednodušení formou jakéhosi „semaforu“ by podle zastánců tohoto značení mohlo lidem pomoci vybrat si zdravější potraviny a zlepšit špatné stravovací návyky.
To je jistě chvályhodná myšlenka. Avšak, jak to tak někdy na tomto světě bývá, od dobrého nápadu je daleko k úspěšné (v tomto případě pro obyčejné lidi prospěšné) realizaci. A co je na „první dobrou“ velmi jednoduché a jasné, může být naopak nakonec matoucí. Nutri-Score „semafor“ se používá dobrovolně už roky. Povinným se v celé EU nakonec nestane. A je to tak z mého pohledu dobře.
Proč?
Proto, že mi opravdu nedává smysl, aby hranolky byly v kategorii A, Coca Cola Zero v kategorii C a poctivé máslo v kategorii E. Tedy naprosto „zdravé“ hranolky a naprosto „nezdravé“ máslo. A někde mezi tím Coca Cola či Red Bull s umělými sladidly. A to je jen jeden příklad z mnoha možných. Srovnání napříč skupinami výrobků tedy evidentně nefunguje. Přijde vám to jako účinný nástroj pro zdravý životní styl a boj s obezitou, jak o Nutri-Score označení také někteří mluví?
Hlavním nebezpečím tohoto značení je opravdu jeho jednoduchost a fakt, že pokud by takové značení museli mít všechny výrobky, poženou se mnozí zákaznici slepě za těmi „zelenými“, tedy údajně „zdravějšími“, které však v řadě případů až tak zdravé ve skutečnosti nejsou. Pouze jsou někdy jen výrobně upravené tak, aby to na „semaforu“ pěkně „jelo na zelenou“. A naopak jiné, tradiční výrobky, vyráběné poctivě z přírodních surovin, podle desítky let stejné receptury, budou označeny „červeně“, tedy jako „nezdravé“, jen proto, že mají například o něco vyšší přirozený obsah tuku či soli.
„Semafor“ Nutri-Score se stal nástrojem nadnárodních potravinářských firem k prosazování jejich zájmů.
Mezi hlavní podporovatele povinného označování z řad velkých nadnárodních firem patří koncern Nestlé. „Spotřebitel se v současné době ve značení na obalech spíše ztrácí a Nutri-score považujeme za transparentní a jednoduchý způsob informování spotřebitele,“ vysvětloval v médiích v minulosti mluvčí Nestlé Robert Kičina.
V „semaforu“ Nutri-Score není však zahrnuta například míra zpracování potravin. Některé vysoce zpracované potraviny, které produkují právě zejména nadnárodní potravinářské koncerny, bývají označeny příznivým hodnocením, naproti tomu čistě přírodní produkty, s přirozeně vyšším množstvím tuku či soli, mají hodnocení často horší.
V nedávné minulosti vznikaly paradoxy, kdy do zelené kategorie spadly hranolky, některé chipsy či kolové nápoje s umělými sladidly nebo energetické nápoje. Naopak šunka, sýr, olivový olej a maso z lososa byly „vystěhovány“ až do červeného spektra.
Jak už jsem zmínil, oproti dřívějšku si pohoršily mléčné výrobky. Většina bílých jogurtů, i těch s nižším obsahem tuků, je v „béčkové“ či „céčkové“ kategorii. Tvarohové a smetanové mléčné dezerty pak spadají až do kategorie D nebo dokonce E. Polotučné mléko je v kategorii B. Plnotučné mléko v kategorii C. Tedy je na tom dle Nutri-Score stejně jako třeba Coca Cola Zero. Ta byla původně dokonce v zelené kategorii B, kde ji některé internetové zdroje stále uvádějí. Nakonec prý byla převedena do kategorie C kvůli sladidlům, která nejsou prospěšná pro zdraví, pouze udržují chuť na sladké.
Typické je to u mléčných výrobků pro děti. Problém přece není v tom, že dítěti dáme jogurt, smetanový či tvarohový krém s vyšším obsahem cukru a tuku. Tedy výrobek, který je v Nutri-Score často v nejhorší kategoriích D a E. Takové výrobky jsme přece v dětství jedli všichni. Kromě zmíněného mléčného tuku a cukru obsahují také pro vývoj dítěte velmi prospěšné látky. Problém je jiný, když takové dítě dlouhé hodiny denně vysedává u tabletu či počítače a pohybové aktivity mu nic neříkají. Pak má logicky sklon k obezitě.
Celé to „kategorizování“ a přesouvání výrobků mezi kategoriemi je velmi podivné. Myslím, že je potřeba si zachovat především „zdravý selský rozum“. Nemusíme mít přece na všechno evropskými a státními orgány posvěcený jednotný manuál či dokonce příkaz, jak se máme chovat či co máme jíst. Všechno nemusí být definováno, že to je to dobré nebo naopak špatné. Šunka, sýr, máslo, jogurt či tvarohový krém nejsou „vrazi“ jako cigareta, aby mi na ně někdo musel psát, že jsou nezdravé.
Dle mého názoru neexistuje jednoznačně zdravá nebo naopak zcela nezdravá potravina, ale pouze její zdravé nebo nezdravé množství a také zdravá a nezdravá četnost konzumace. Například máslo je označeno v kategorii E, což je tedy výrobek, kterému byste se dle „semaforu“ měli velkým obloukem vyhnout. Máslo má opravdu vysoký obsah nasycených tuků a cholesterolu, což může zvýšit riziko srdečních onemocnění. Může také zvýšit hladinu špatného (LDL) cholesterolu. Také je zdrojem nezdravých transmastných kyselin, které mohou zvyšovat riziko srdečních a jiných chronických onemocnění.
Ale opět jsme u frekvence konzumace a množství. Pokud si másla na chleba nemažete denně sto padesát gramů, rozhodně vám troška neuškodí. Máslo obsahuje zdravé tuky, které prospívají mozku a srdci. Je bohaté na vitamíny A, D a E, které jsou důležité pro zdraví pokožky. Je dobrým zdrojem antioxidantů, které mohou chránit tělo před chorobami. A v neposlední řadě je chutné. Máslo je prosté máslo a nic ho nenahradí. V Nutri-Score jsou naopak mnohdy zvýhodňovány margaríny. Sice bez trans-mastných kyselin, ale průmyslově vyráběné velkými nadnárodními koncerny.
Člověk by si měl zachovat svobodu rozhodování. Neměl by se stát „ovcí“, které bude někdo barvičkami a písmeny určovat, co pro něj je či není zdravé. Co si má či nemá v prodejně zakoupit. Všechny potravinářské výrobky musí být zdravotně nezávadné, jsou pravidelně kontrolovány. Z každé výrobní šarže jsou odebírány kontrolní vzorky, které jsou laboratorně analyzovány.
Všechny výrobky mají na obalech dostatek informací o složení a nutričních hodnotách. Kdo má zájem, může si je přečíst a rozhodnout se sám, co si koupí. Pokud je to pro něj na prodejně nekomfortní, neboť písmena na obalu výrobku jsou pro něj malá, může si to přečíst v klidu doma, na internetu. Vše je už snadno dostupné.
Každý potravinářský e-shop musí na webu u výrobku udávat přesné informace, které jsou na jeho obalu. Pokud máte čas a chuť, můžete si porovnat více produktů stejné kategorie mezi sebou. Podívat se (kromě ceny a chutě) také na složení: soli, sacharidy, cukry, bílkoviny, vitamíny, minerálních látky, vlákniny, a podobně. A také na původ výrobku.
Například všechny mlékárenské výrobky mají na obalu takzvaný veterinární ovál, z kterého poznáte dle počátečních písmen a číslic, v které zemi a kterým výrobcem byl produkt vyroben. Je to tedy zjistitelné i u výrobků pod vlastními značkami obchodních řetězců, které někdy název výrobce v textu na obalu výrobku neuvádějí.
Zastánci Nutri-Score „semaforu“ říkají, že právě jednoduchost zjištění o nutričních údajích je jeho účelem. Mně na tom však vadí, že rozhoduje za nás a určuje, co je údajně obecně pro všechny špatné.
Náš život je především naše zodpovědnost. Pro každého člověka neplatí stejná stravovací pravidla a nutriční doporučení. Každý má individuální genetickou výbavu a jedinečný imunitní systém. Každému z nás vyhovuje jiná struktura jídelníčku a spektrum i množství konzumovaných potravin. Každý z nás asi někdy „zhřeší“ a dá si něco „nesprávného“. Ví to a Nutri-Score „semafor“ k tomu nepotřebuje.
Nejsem proti zdravému životnímu stylu. Naopak. Jen mi prostě vadí, že nám je stále někým říkáno, co je správně a co špatně. Myslím, že žádné „semafory“ na obalech výrobků, které by je za nás rozřazovaly do kategorií, opravdu nepotřebujeme. Informací máme všichni dost. Rozhodnout, co si v prodejně či na trhu koupíme, se můžeme sami. Bylo to tak vždycky.
Jsem proto rád, že zdravý rozum pro jednou zvítězil a Nutri-Score „semafor“ pro výrobce povinný nebude. Zatěžoval by je pouze další povinností, kterých už tak mají dost. A neustále další a další z EU přibývají. Teď tedy aspoň jedna z nich neprošla. „Semafor“ Nutri-Score by pouze „blbnul“ zákazníky, kteří by se hnali za „zelenými“ výrobky a zjednodušeně by rozděloval potraviny velmi subjektivně na „dobré a špatné“.
Další zdroje:
https://svet-potravin.cz/hranolky-jsou-ok-ale-na-jogurty-pozor-aneb-proc-se-neridit-podle-nutri-score/
https://www.zdravezpravy.cz/2022/09/23/povinne-znaceni-nutri-score-ministerstvo-odmitlo/
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/potravinarska-komora-varuje-pred-povinnym-systemem-nutri-score /
