Článek
Trenér Šilhavý má k dispozici nějaké hráče. Z nichž vybírá. Nemyslím si, že by byl třeba nyní problém v chybné nominaci. Šilhavý nominoval to nejlepší, co je momentálně k dispozici. Šilhavému ale mnozí, včetně autora tohoto článku, vyčítají, že ustrnul. Tým při utkáních nekoučuje. Nevyužívá včas možnosti změn v systému hry a možnosti střídáni. Nereaguje včas a potřebně na vývoj utkání. Když už střídáním reaguje, je to pozdě a střídá „zvláštně“.
Mnoho fotbalových fandů teď volá po odvolání Šilhavého. Experti jsou v tomto směru mnohem zdrženlivější. Doporučují vyčkat. Logicky, řada z nich má se Šilhavým přátelské vztahy. Jsou to trenéři-kolegové, bývalí hráči. Šilhavý je vnímán všeobecně jako slušný člověk. Je jim to prostě tak nějak lidsky nepříjemné. Druhým důvodem je skutečnost, že odvolávat reprezentačního trenéra v rozehrané kvalifikaci je opravdu mimořádný krok. Děje se výjimečně. V českých, dříve československých, poměrech opravdu ojediněle.
Osobně jsem také pro, aby otázka trenéra byla řešena až po konci kvalifikačního cyklu. Případně po konci EURA. Vzhledem ke skupině a počtu postupujících lze pořád ještě očekávat, že na závěrečném turnaji český tým bude.
Vždyť kvalifikačních skupin se účastní 53 zemí a na turnaj postoupí 23 týmů + pořádající Německo. Přímo ze skupin postupuje 20 týmů. 53 členů UEFA bylo rozděleno do deseti skupin: sedm skupin je po pěti týmech, tři po šesti. Vítězové a druzí ve skupině se automaticky kvalifikují na závěrečný turnaj. Tři týmy jdou ještě z baráže. Český tým má ve skupině E za soupeře Polsko, Albánii, Moldavsko a Faerské ostrovy. Hraje se tradičním systémem doma-venku. Po čtyřech utkáních máme 8 bodů za dvě výhry a dvě remízy. Ztrácejí ale i naši soupeři. Čekají nás ještě zápasy v Albánii, doma s Faerskými ostrovy, v Polsku a doma s Moldavskem.
Proč to všechno píšu? Na EURO postoupí 43 % zemí, které jdou do kvalifikace! A to jsou v celkovém počtu samozřejmě zahrnuty země, které se opravdu jen zúčastňují. Jako příklady lze uvést třeba Gibraltar, San Marino, Lichštejnsko, Andorra a Faerské ostrovy, které máme ve skupině.
Nepostoupit na EURO 2024 při tomto počtu postupujících a skupině, kterou máme vylosovanou, by pro český fotbal byla opravdu ostuda! Počet účatníků závěrečného turnaje je vysoký. Býval mnohem nižší. Vždyť za Brücknerovy éry před 20 lety postupoval jen vítěz skupiny a druhý šel do baráže. A v době Mistrovství Evropy 1976 se hrál závěrečný turnaj dokonce jen se 4 týmy.
Ale zpět k trenérovi. Jedna věc je ho odvolat, druhá ho nahradit. Tedy nahradit někým lepším. O odvolání trenéra Šilhavého se spekuluje opakovaně. Jména jeho nástupců se tak neobjevují poprvé.
Řada fandů volá po Ivanu Haškovi. Bývalý špičkový hráč. Trenér, dokonce i reprezentace. Fotbal zná ze všech stran. Vzdyť byl i předsedou svazu. Na druhou stranu, v českém, a vlastně i evropském fotbale, už dlouhé roky nepůsobí. Už dvanáct let se střídavými úspěchy a přestávkami střídá roční, maximálně dvouletá asijská „kasovní“ angažmá, která obvykle předčasně končí. Je toto záruka kvalitního a progresivního trenéra-kouče pro českou reprezentaci?
Mnoho lidí zmiňuje Jindřicha Trpišovského. Ten má ale angažmá ve Slavii. Ta o něj určitě nechce přijít. Navíc správná doba asi ještě ani nepřišla. Trpišovský by nejspíš jednou v budoucnu chtěl být také reprezentačním trenérem. Teď je mu asi pořád lépe v klubu, při každodenní práci.
Kdo dál? Českých trenérů s profi licencí jsou „mraky“. Těch, kteří připadají v úvahu pro vedeni reprezentace, zase tak moc ale není. Navíc práce reprezentačního kouče je jiná než klubová. Vyžaduje jiný styl práce, jiné schopnosti, jiný přístup. Je víc manažerská. Evidentní to bylo na Karlu Jarolímovi. V nároďáku nemůžete hráče „pérovat“ jako mladé kluky. Vidíte je párkrát do roka. Je potřeba si s nimi občas přátelsky zavolat. Vysvětlit jim své rozhodnutí, pokud se jich týká, než ho dá kouč na veřejnost. Prostě mít u hráčů důvěru, aby přijeli na reprezentační sraz, i když mají třeba zrovna menši zdravotní patálie či rodinné starosti. Na samotných srazech toho také moc nenatrénujete.
Reprezentační trenér je více manažerem a pak koučem, než trenérem. V reprezentaci hráče fotbal hrát neučíte. Vlastně hráče netrénujete. Je to více o taktice, přípravě na soupeře, nácviku ofenzivních i defenzivních standardních situacích, a tak podobně. Určení správné sestavy a samotném koučování při utkání.
Někdo mluví o Michalu Bílkovi. Ten už reprezentaci vedl. Hodně lidí má na něj z té doby averzi. V komunikaci s médii mu to tehdy moc nešlo. Jeho poslední angažmá v Plzni končilo po titulu a účasti v Lize mistrů další sezonu také neslavně. Je mu vyčítána neatraktivní, defenzivní hra. Je to také spíše opatrný trenér „staršího střihu“. Oblíbený u hráčů, špatně příjmaný médii a veřejností.
Jan Suchopárek, další kandidát, který je zmiňován. Zná hodně hráčů z mládežnických let. Kouč, který se roky pohybuje „v teplíčku svazových struktur“. Nikdy netrénoval jako hlavni trenér ani ligový tým.
Luboš Kozel, kdysi nadějné trenérské jméno. Angažmá ve velkém českém klubu typu Sparta, Slavia za sebou dosud nemá. Jistě, takový Brückner ho také neměl. Kozlovi se ale nepovedl ani Baník, tak se opět „uklidil“ do Liberce.
Samozřejmě jsou tu i další česká jména jako například Svědík, Hapal, Jílek, Veselý a další. Vesměs ligový trenéři pod smlouvami, kteří jsou zatím v podobné „váhové kategorii“ jako zmíněný Luboš Kozel.
A pak je tu jedno „tabu“ - zahraniční trenér. V minulosti se objevovalo vždy jen jedno jméno, italský Zdeněk Zeman, který ale samozřejmě cizincem tak úplně není. Vzhledem k věku pana Zemana je už tato možnost pryč. Navíc je tu jistá averze vůči zahraničním fotbalovým trenérům z českého fotbalového prostředí. Samozřejmě mimo slovenských, které tak nějak za cizince pořad nepovažujeme. Stejně jako hráče.
Vždy, když se začala v minulosti řešit otázka trenéra reprezentace ze zahraničí, začali mnozí mluvit o „specifickém českém prostředí“, kam by trenér nezapadl. Je to nesmysl. Alibismus. Neochota přijímat nové. Snaha chránit si „svůj chlíveček“.
Zahraniční trenéři přece už působili a působí u českých reprezentací v kolektivních sportech. Například ve volejbalu, basketbalu, florbalu, baseballu a dokonce i v ledním hokeji. Samozřejmě všechna angažmá nebyla vydařená. To už je ale o konkrétních případech. Byla však i taková, kdy působení zahraničního kouče u české reprezentace bylo velmi úspěšné. Jako například Ronena Ginzburga, který byl s basketbalovou mužskou reprezentací na MS na 5.místě!
Nehoruji pro zahraničního trenéra. Má to samozřejmě také svá možná úskalí. Finanční, jazyková, potřebného času na seznámení se s prostředím. Jen tvrdím, že v dnešní době národnost není podstatná. Hráči také už většinou umějí nebo aspoň rozumějí anglicky. Není důležité, jestli je či není trenér Čech, ale jaký je. Jaké má schopnosti. Ostatně taková Sparta má za sebou katastrofákní zkušenost se Stramaccionim. Naopak angažmá Priskeho se povedlo. Sparta s ním měla po počátečních problémech trpělivost. A vyplatilo se jí to.
Tak mě napadá, že jméno Briana Priskeho jsem jako možného kandidáta na post šéfa lavičky českého nároďáku nezmínil. Ale v jeho případě by reakce Sparty byla teď stejná jako Slavie u Trpišovského. Na druhou stranu, dovedu si představit za nějaký čas Briana Priskeho jako kouče české reprezentace. Prostředí českého fotbalu už zná. To by byla pro něj oproti jiným cizincům nesporná výhoda. Priske ve Spartě ukázal, že je dobrý psycholog. S hráči to umí, s médii také. Jeho ambicím by takový post možná také do budoucna vyhovoval. Jen by asi musel svaz trochu sáhnout hlouběji do kapsy.
Odvolat Jaroslava Šilhavého není problém. Problém je ho nyni nahradit někým tak, aby to dávalo smysl a bylo to lepší.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvalifikace_na_Mistrovství_Evropy_ve_fotbale_2024
