Článek
Populace stárne
Trvalým rysem populačního vývoje v Česku v příštích 35 letech bude nárůst počtu obyvatel ve věku 65 a více let. Počet seniorů dnes činí zhruba 2,3 milionu. Do konce 50. let tohoto století se dle odborných prognóz vyšplhá na zhruba 3,25 milionu. Česko tedy čeká v příštích 30-35 letech nárůst o skoro milion seniorů. V polovině století by nejpočetnější skupinu obyvatel měly představovat silné ročníky „Husákových dětí“, které budou v té době patřit již mezi sedmdesátníky.
Stárnutí nelze zvrátit. Je to nepřetržitý proces. Ve skutečnosti jediný způsob, jak se můžeme dožít vysokého věku. Na biologické úrovni k němu dochází, když se začnou hromadit nejrůznější molekulární a buněčné poškození. Ty způsobují postupné snižování fyzických a duševních schopností a zvyšují riziko onemocnění. Tyto změny mohou, ale také nemusí, být postupné. Jen velmi volně souvisejí s naším „kalendářním“ věkem. Vlastně neexistuje žádný „typický starý člověk“. Někteří osmdesátníci mají podobné fyzické a duševní schopnosti jako třicátníci či čtyřicátníci. U jiných dochází k výraznému poklesu schopností v mnohem mladším věku.
Tato rozmanitost není náhodná. Kromě biologických změn je stárnutí spojeno i s dalšími životními změnami, jako je odchod do důchodu, stěhování nebo smrt přátel a především partnerů. Zatímco některé rozdíly ve zdravotním stavu mezi staršími lidmi jsou genetické, hodně z nich je ovlivněno prostředím, ve kterém žijí. Včetně svých domovů, sousedství a komunit, schopností dělat to, co je baví, a také jejich osobními charakteristikami, jako je pohlaví nebo socioekonomický status.
Lék na stárnutí: Být aktivní!
Jak můžeme udržet kvalitu života na dobré úrovni co nejdéle, i když nás v budoucnu postihnou zdravotní problémy?
Stárnutí do jisté míry souvisí s tím, jak si ho v hlavě nastavíme. Je to fenomén opředený mnoha stereotypy a předsudky. Většinou negativními. Starší lidé jsou často považováni za slabé nebo závislé na pomoci druhých. Mnoho negativních pocitů také pramení z našich vlastních přesvědčení o věku a o tom, co pro nás stárnutí znamená. Roky navíc však také poskytují příležitost věnovat se novým aktivitám, jako je další vzdělávání, nová kariéra nebo dlouho zanedbávaná vášeň. Starší lidé také mnoha způsoby pomáhají svým rodinám a komunitám.
Být aktivní je jednou z nejdůležitějších ingrediencí spokojeného života nejen v seniorském věku. Nemusí jít ani o nic velkého. Stačí, když se má člověk na co těšit. Už z podstaty zaměřuje svou pozornost na něco pozitivního. Také se snaží vyřešit všechny překážky, aby se mohl věnovat svým zálibám a neutápěl se v depresích, jak špatně na tom je, a jak je svět nespravedlivý. Díky tomu má pak problémů méně. Je důležité, aby se člověk obklopoval stejně pozitivně smýšlejícími lidmi, kteří posilují jeho psychickou pohodu. Opak přináší negativní náladu, deprese, někdy také problémy spojené s nadměrným požíváním alkoholu.
Aktivita nemusí být jen fyzická
„Aktivní senior“ nemusí být jen skupinka důchodců na výletě. I když je to jedna z výborných aktivit, není zdaleka jedinou. Aktivním může být v rámci svých možností každý senior. Tedy i ten, kdo je pohybově nějak omezený. Ten, kdo pohybové aktivity zvládá, může využívat speciálních cvičení pro seniory, jako jsou jóga, tai chi a další, která bývají určená přímo seniorům. Je jim přizpůsobený program. Nemusejí se porovnávat s výrazně mladšími lidmi. Jsou pořádaná v časech, kdy je aktivní populace v práci nebo ve škole a prostory i lektoři jsou tak k dispozici. Díky tomu bývají tato cvičení i levnější. Mezi aktivity patří také různé tvůrčí skupiny. Některé jsou zaměřené na klasická řemesla, jiné na malování nebo jinou uměleckou tvorbu, taneční kurzy či ochotnické divadlo, péče o zahrádku například před bytovým domem či u komunitního centra.
Více možností je pro seniory ve městech. V nabídce měst bývá mnoho aktivit zaměřených na starší spoluobčany. Pořádají například již zmíněné výlety, divadelní představení a koncerty pro seniory, univerzity třetího věku, počítačové, jazykové i jiné kurzy. Aktivitou seniorů může být i pravidelné venčení psího miláčka. Několikrát denně, při kterém se setkává a debatuje s ostatními „pejskaři“. Pes dovede být skvělým „navazovatelem“ kontaktů. Ale není to pro každého. Pes je radost, také starost a závazek na roky. Navíc finančně náročný. Zvláště, dojde-li k onemocnění psa. Však také mnozí senioři vydají „bez mrknutí“ oka na veterině značné finanční prostředky, i když na sobě „škudlí“. Chápu to, pes je pro ně přítel, který nezklame. Aktivitou mohou být i pravidelná kafíčka s kamarádkami v kavárně či karty s kamarády v oblíbené hospůdce. Tyto aktivity nemusejí být jen „městské“. Je také řada obcí, které také mají programy pro své seniory.
Čím dál víc seniorů je také počítačově gramotných. Přispívají k tomu IT kurzy pro seniory, které pořádají města a obce. Řada seniorů se naučila s počítačem i po sedmdesátce či osmdesátce, i když předtím v produktivním věku se k nim nedostala. Jde to. Je jen potřeba si nechat poradit. Nebát se to zkoušet. Stejné je to s používáním chytrých telefonů. Zvládnou to i lidé ve velmi pokročilém věku. Díky notebookům, tabletům či chytrým telefonům mohou být v častějším kontaktu s přáteli či rodinnými příslušníky i ti, kteří mají výrazná pohybová a jiná zdravotní omezení. Mohou si s nimi vyměňovat informace, vzpomínky, zážitky, fotografie. Mohou být tak v tomto směru nadále aktivními seniory, i když pohybově to třeba není možné.
Sociální kontakty jsou nenahraditelné
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že velmi důležitým faktorem jsou sociální kontakty. Někteří staří lidé často zůstávají sami, uzavírají se, nechtějí být na obtíž, neodvažují se požádat o pomoc. Je potřeba je v tom podpořit, snažit se je více vtáhnout do života, aby si více věřili, neměli pochybnosti, že něco nezvládnou, že nemají co dělat. Povzbudit je k tomu, aby udržovali a navazovali vztahy nejen s vrstevníky. Samota znamená deprese, někdy i nadměrné užívání alkoholu. A také dřívější konec životní pouti.
Společnost by měla být mnohem otevřenější, vytvářet lepší podmínky pro setkávání a kultivaci zájmů seniorů, podporovat je v integraci, protože stále mohou být velmi užiteční. Když člověk není sám, ale je mezi lidmi, na fyzickou bolest spíše zapomíná. Bolest má mnohdy také příčiny nejen fyzické, ale je také projevem psychického nastavení, vnitřní nespokojenosti nebo nerovnováhy.
Pozitivní senior je šťastnější
Stárnutí určitě není jednoduché. Každého čeká. Jsou záležitosti, které nikdo z nás neumí a nemůže ovlivnit. Třeba genetickou výbavu, která každému leccos zdravotně předurčuje a způsobuje. Na druhou stranu mnohé také můžeme ovlivnit svým životním stylem a přístupem k životu. Není to vždycky jen o penězích, ale také o naší náladě a nastavení. Jsou lidé, kteří to neměli v životě jednoduché, peněz v seniorském věku moc nemají, ale mají pozitivní přístup k životu a věcem kolem sebe. Žijí aktivně a život si dokážou užít i v pokročilém věku. A pak jsou ti druzí, kteří, ač se zase tak špatně materiálně nemají, stále jen na všechno kolem sebe nadávají a ve všem vidí problém a zlo.
Zdroje:
