Článek
Remízové utkáni ve Zlíně skončilo nakonec gólem sparťana Krejčího z penalty. Skoro by se dalo říct, jak nám liga skončila, tak nám začala. Když je Sparta v nesnázích, nedaří se jí, vysvobodí ji pokutový kop a v utkání zvítězí. A Krejčí penalty proměňuje neomylně. Kloubouk dolů! Opět se ukázalo, že je pro Spartu moc důležitý. Důležitý zejména pro své lídrovství, svoji psychickou odolnost, chladnokrevnost při proměňování penalt. Herně se Krejčí nahradit určitě dá, v tomto by ale Spartě moc chyběl.
Utkání to bylo remízové. Bez větších šancí. Sparta byla lepší v kombinaci, ale šance si nevytvářela. Domácí taktika byla postavena na disciplíně, poctivé obraně a brejcích. Tak to obvykle outsideři hrají proti favoritům i v domácím prostředí. V obraně Zlína dominoval tentokrát výborný Didiba. Jedinou šanci měl Fantiš, ale trefil tyč. Zdá se, že domácí použili ještě jednu taktickou zbraň. Hřiště bylo suché, tráva vyšší. To nahrává týmu, který chce eliminovat kombinační hru vyspělejšího soupeře. Tedy zřejmý záměr managementu a realizačního týmu Zlína. Jak moc je to fair play a jak je to v souladu s ligovými normami, by asi měli řešit jiní.
Sparta nakonec splnila povinnost. Vyhrála. Nebyl to hezký zápas. Nebyl to od Sparty vůbec přesvědčivý výkon. Sparta byla málo aktivní. Měla málo pohybu. Minimum přihrávek dopředu na Kuchtu, který byl tak neviditelný. Birmančevič a Olatunji se také neprosadili. Stejně tak Haraslín, střelec dvou branek z úvodního utkání Sparty. Chyběla jim tentokrát podpora ze zálohy, zejména od Kairinena. Sadílek byl vidět zpočátku, ale pak se také vytratil.
Ale hraje se to na body. Sparta tři body získala. Má po dvou kolech maximální počet šesti bodů. To je v dlouhodobé soutěži nesmírně důležité. Získávat body v ligových utkáních, kdy to týmu moc nejde, zejména na hřištích soupeřů. V minulém ročníku ligy z tohoto důvodu Slavia přišla o titul. Ztrácela body v podobných zápasech venku. Spartě se je naopak dařilo získávat.
Ruka Cedidly byla. To je jasné. Jestli za ni měl, či neměl být pokutový kop, je diskutabilní. Výklad pravidla o ruce se stále mění a běžný fanoušek už vůbec neví, co platí. Každopádně penalta za takovéto hraní rukou, jakým byl případ zlínského Cedidly, je hodně přísný trest. Pískat se však dala. Nebyla vymyšlená. Jak se s oblibou říká v českých krajích „rozhodčí si ji obhájí“.
Lze si přát jediné, aby ligový rozhodcovský metr byl stejný ve všech zápasech. Aby se takové penalty za ruku nařizovaly i v jiných utkáních. Nejen v těch pro Spartu.
