Spořit si v důchodu na důchod s přispěním státu je nesmysl. Ústavní soud rozhodl správně

Poslanci opozičního hnutí ANO navrhli zrušit zákona o doplňkovém penzijním spoření, podle kterého má nárok na státní příspěvek člověk, „kterému nebyl přiznán starobní důchod z důchodového pojištění“. Návrh se týkal státních příspěvků k penzijnímu připojištění a doplňkovému penzijnímu spoření.

Ústavní soud návrhu nevyhověl. Starobní důchodci tak zůstanou bez státního příspěvku k penzijnímu spoření. Soud zamítl návrh poslanců ANO na zrušení právní úpravy, která od loňského července vyplácení zastavila u lidí pobírajících starobní důchod.

Pod návrh se podepsalo 71 poslanců ANO, u Ústavního soudu za ně jednala pŕedsedkyně poslaneckého klubu a bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Podle ústavních soudců novela sice má rysy retroaktivity, ale přípustné. Do budoucna upravila obsah existujících právních vztahů mezi účastníky doplňkového penzijního spoření, nikomu však zpětně neodebrala nárok na státní příspěvek za období před novelizací.

Ústavní soud rozhodl, že nejde o zásah do vlastnického práva účastníků třetího penzijního pilíře. Právní úprava neporušila ústavní zákaz diskriminace, není ani v rozporu s principy směřujícími k ochraně spotřebitele.

Smyslem nevyplácení státních příspěvků těm, kteří mají přiznaný starobní důchod, je podle ministerstva financí podpora motivace lidí k tvorbě úspor pro důchodový věk, což po přiznání důchodu ztrácí smysl a spoření pak slouží jen jako krátkodobý spořicí produkt.

„Je to spoření na penzi, nikoliv spoření v penzi,“ řekl k této záležitosti už dříve ministr financí Zbyněk Stanjura a v podobném duchu se vyjádřil i nyní:

Ministr Stanjura má pravdu. Osobně nevidím důvod, proč by měl člověk v penzi dál spořit s příspěvkem státu. Vlastně ani nevidím důvod, proč by člověk v penzi měl vůbec nějak výrazně spořit. Spořit se má přece především v produktivním věku na dobu v penzi. V penzi má pak člověk pokud možno užívat života, žít z důchodu a toho, co dříve různou formou naspořil. K dalšímu velkému spoření už ve většině případů není důvod, pokud z uspořených peněz senior nechce v budoucnu „dotovat“ děti či vnoučata. Na to má samozřejmě právo. Je to každého osobní věc. Není však důvod, aby mu na to přispíval stát. Tedy my ostatní. Senior si může spořit jinou formou než „penzijkem“.

Je přece logické, že když už pobírám starobní důchod, nemůžu chtít od státu podporu na penzijní připojištění, které je určeno právě na stáří! V tom byla dřívější verze nelogická a je dobře, že ji vláda napravila. Chápu, že poslanci hnutí ANO v čele s „Tik-tokovou“ šéfovou klubu Alenou Schillerovou vešli do boje za práva seniorů na státní příspěvek, protože jsou to pro ně ti neloajálnější voliči, kteří nezůstanou doma, avšak smysl konání poslanců ANO jinak opravdu nedává.

Současná vláda, ale i ty budoucí, by měly především maximálně podpořit všechny druhy spoření, v kterých si občané výhradně spoří na dobu, kdy budou v důchodu. To je jeden z hlavních bodů důchodové reformy. Měla by být také maximálně zvýhodněni zaměstnavatelé, kteří do systému důchodových spoření budou přispívat svým zaměstnancům.

Důchodový účet se každoročně propadá do minusových čísel. Seniorů neustále přibývá, a přibývat bude, počet lidí v produktivním věku naopak klesá. Situace v naší zemi se tedy bude v dalších letech zhoršovat. Proto je spoření na stáří tak důležité a mělo by se stát běžnou součástí aktivního života všech občanů. Příklady známe z řady západních zemí, třeba Německa nebo Rakouska, kde státní důchod netvoří ani 60% příjmů seniorů. Zbyvající část senioři čerpají právě z penzijních fondů, kam si celý život spořili.

Dle informace v mediích se tato záležitost dotkla zhruba tři čtvrtě milionu lidí. Tedy těch seniorů, kteří už jsou v dúchodu, ale dál spořili do penzijního fondu s příspěvkem státu. V této souvislosti je zajímavé, kolik důchodců může ze svých důchodů, které jim (jak někdy slýcháme) údajně nestačí ani na jídlo, pravidelně spořit. S tou bídou našich seniorů to evidentně není tak horké. Řada českých seniorů se nemá vůbec špatně. A to je dobře!