Článek
I kdyby z hlediska logiky bylo nelogické vyplácení příspěvku k důchodům seniorů, kteří již v důchodu jsou, z právního hlediska Ústavní soud pochybil, a to v míře až excesivní, protože zřejmě ve stavu kolektivního pominutí smyslů členů senátu porušil jeden ze stěžejních principů právního státu – totiž kategorický zákaz retroaktivity. Dokonce nereflektoval vlastní judikaturu, ačkoli v ní obsažené právní názory a řešení skutkově a právně identických kauz mají sílu zákona a dle výkladu samotného Ústavního soudu jsou závazným pramenem práva pro všechny subjekty práva. Ústavní konformitou retroaktivity práva se ve své judikatuře zabýval a konstatoval, že principy právního státu vyžadují u každého možného případu retroaktivity jeho výslovné vyjádření v ústavě nebo v zákoně s cílem vyloučit možnost retroaktivní interpretace. Ústavní soud deklaroval, že i při novele zákona je vždy nutno vyřešit s retroaktivitou spjaté důsledky tak, aby nabytá práva byla řádně chráněna (viz např. nález sp. zn. Pl.ÚS 8/92 či a nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 7). ÚS podrobil princip retroaktivity analýze a zabýval se otázkou možných výjimek z nepřípustnosti retroaktivity právních norem. V něm mimo jiné uvedl, že obecně v případech časového střetu staré a nové právní normy platí, že právní nároky, které vznikly, trvaly a byly plněny před nabytím účinnosti nové právní normy, jakož i vykonané právní úkony se MUSÍ ŘÍDIT ZRUŠENOU PRÁVNÍ NORMOU. Ústavní soud: ,,Aplikuje se tady princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání .Zrušení staré a přijetí nové právní úpravy je nutně spjato se zásahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo. Dochází k tomu v důsledku ochrany jiného veřejného zájmu či základního práva a svobody. Platí tu zároveň maxima, přikazující v případě omezení základního práva, resp. svobody, šetřit jeho podstatu a smysl (čl.4 Listiny základních práv a svobod) Je to jasné? Se zákazem retroaktivity úzce souvisí také princip legitimního očekávání, resp. zákaz jeho porušení. K porušení práva na tzv. legitimní očekávání (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR) dochází, je- zklamána důvěra v již státem vydaný právní akt, který konkrétně jeho předmět a konkrétní subjekty vymezil. Jde o státem vytvořenou právní situací, ve které subjekt práva (zde důchodce) může jednat v důvěře, že účinky jeho právního jednání a případné výdaje (investice) nebudou následným jednáním státu zmařeny. V dané věci proto pokládám rozhodnutí Ústavního soudu za účelové, mající podpořit upadající autoritu vlády, za nepřípustně extenzivní, neboť podle mého názoru představuje aktivistické dotváření práva ad hoc., Ústavní soud, jenž se ani odchodu předsedy a občanského aktivisty Rychetského neumravnil, nadále zjevně poskytuje podporu současné vládní koalici a proto až příliš často rozhoduje stížnosti opozice ve prospěch Fialovy vlády. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Když se pod talárem skrývá čilý politický aktivista,
(vzpomínám na místopředsedu NS JUDr.Kučeru)
potom soudní moc víc než saze v komíně není čistá,
bezpráví jménem republiky vítězí, právo je v maléru.
*
Poznámka na závěr: Za Fialovy vlády neustále dehonestovaní, vysmívaní, okrádaní a z podnětu liberálních politiků mladými opovrhovaní důchodci však nemusejí ztrácet naději: Andrej Babiš a jeho tým se dali slyšet, že až hnutí ANO vyhraje volby a ujme se vlády, vrátí seniorům vše, oč je Fialova exekutiva připravila. A navrch něco přidá, protože Andrej, sám již v penzijním věku, ví dobře, jak ve stáří bolí tělo, trápí se duch a obtížně se žije. Každému se totiž nepodaří odcházet do penze z postu a s příjmy prezidenta, premiéra, poslance, senátora, soudce, exekutora, primáře plastické chirurgie, šéfa velké firmy, například ČEZ nebo PPF.
