Článek
Nejčastěji, kdy se otázka horní hranice věku a řidičského oprávnění začne přetřásat, je poté, co se objeví v médiích zpráva, že senior vjel omylem do protisměru na dálnici. Vždy se začne řešit, že „takový člověk už by neměl jezdit“.
V této souvislosti je ale třeba říct, že velký podíl na podobných případech má velmi špatné dopravní značení na českých silnicích a dálnicích. Každý, kdo vyjel někdy autem do Rakouska či Německa ví, že tam je mnohem lepší dopravní značení. Jak tam jsou třeba už mnoho let značené zákazy vjezdu na dálnici i jinam. Nestačí jen obvyklý zákaz, ale všude jsou velké dlaně „STOP protisměr“ s reflexními barevnými podklady, aby to opravdu nikdo nemohl přehlédnout a tímto směrem na komunikaci nevjel. Je zajímavé, že ač se v naši zemi s dopravními značkami jinak docela plýtvá, zavedení takové jednoduché, ale důležité, pomůcky ve značení trvalo snad třicet let! Teď už je situace lepší. Myslím, že takové značky ale pořád ještě nejsou zdaleka všude, kde by měly být. Už je ale aspoň v Česku vídám.
Je pravda, že někteří řidiči-senioři už mají trochu pomalejší reakce. Mají ale také často mnoho zkušeností. Je pravda, že někteří způsobí dopravní nehodu. Tu ale muže způsobit člověk v jakémkoliv věku. Pomalejší a neadekvátní reakce v silničním provozu může mít i mladý člověk nebo člověk středního věku, který prostě nemá jako řidič dostatek praxe a/nebo na řízení auta „buňky“. I tací jedinci jsou. Nemohou za to. Měli by skončit už v autoškole a automobil neřídit. Bohužel někteří z nich řidičák na několikátý pokus dostanou. Pak jsou na silnici nebezpeční. Sami sobě i ostatním.
Chybu může při řízení vozidla udělat každý. U lidí, kteří „nemají naježděno“ jsou znát začátečnické problémy. Někteří z nich je bohužel neodbourají nikdy. Jezdí přehnaně opatrně, pomalu, nejistě. Při nájezdu na dálnici či rychlostní komunikaci v připojovacím pruhu zpomalují, místo aby naopak zrychlovali a plynule se zařadili. S věkem to často nemá nic společného. Je to zejména o nedostatečné praxi a špatných návycích.
Ale zpět k otázce seniorů a možnosti odebíráni řidičského oprávnění kvůli věku. Nelíbí se mi rozhodně paušalizování v této záležitosti.
Tvrzení autora, že „starší lidé jezdí buď nebezpečně pomalu nebo už nezvládají dělat tolik věcí najednou“ určitě neplatí zdaleka pro všechny. Proces stárnutí je velmi individuální záležitost. Jsou lidé, kteří jsou v pětašedesáti či sedmdesáti fyzicky i psychicky značně opotřebovaní. Jiní jejich vrstevníci, či dokonce i výrazně starší lidé, jsou ale fit. Běhají čí chodí dlouhé trasy, jezdí na kole, hrají tenis nebo jiný sport či dokonce lezou po skalách. Někteří senioři hrají počítačové hry, včetně stříleček. Vedou aktivní život. Někteří špičkoví lékaři jsou schopni vykonávat i v tomto věku těžké operace.
Proč by tedy nemohli řídit auto? A proč by to měli někomu dokazovat v autoškole?
Požadavek autora článku, který píše: „řešením by bylo, aby si lidé nad 60 nebo 65 let udělali znovu autoškolu,“ je absurdní a diskriminační. Proč by to tak mělo být? Jen proto, že člověk dosáhl nějaké věkové hranice? Proto bude muset znovu do autoškoly? I když jezdí třeba denně a dobře? Naproti tomu někdo jiný, kdo vyjede třikrát za rok, ale je mladší, nikam nemusí, přitom může řídit výrazně hůře.
Absolutně nesouhlasím s plošnými zákazy čehokoliv kvůli horní hranici věku. Je to diskriminační. Nemá to žádné plošné opodstatnění. Pokud by se taková věc přijala v jedné oblasti, začali by se ozývat další návrhy, co lze omezit věkem. A to by bylo rozhodně špatně.
Je pravda, že současný silniční provoz je náročnější. Zvláště ten ve velkých městech. Znám však ze svého okolí seniory, kteří i kolem pětasedmdesátky či osmdesátky řídí auto velmi dobře. Jsou to vesměs ti, co jezdí často, skoro denně. Udržují se v kondici. To je hodně důležité. Správné a rychlé reflexy se nečinností vytrácejí. Pokud člověk nejezdí delší čas, je pak nejistota patrná. To platí bez rozdílu věku. Možnost chybovosti a způsobení dopravní nehody je větší. Většina seniorů také takto končí. Po delší době, kdy nejezdili, většinou po zimě, sami zjistí, že už se na řízení vozidla necítí. Uznají, že přišel čas toho nechat. Sami raději skončí. Takto rozumně se zachová většina.
Věková hranice na vhodnou dobu pro toto rozhodnutí je opravdu u každého člověka velmi individuální. Ze své zkušenosti bych řekl, že ženy přece jen končí s řízením častěji dříve než muži. Možná jsou zodpovědnější, opatrnější. Nemají takový problém si to přiznat. Znám některé, které samy přestaly řídit už po petašedesátce, přestože bývaly velmi dobrými řidičkami. U mužů rozhodování trvá obvykle déle. Mnoho z nich řídilo dlouhé roky, a výborně. Pamatují doby, kdy si uměli na autech sami ještě leccos spravit. Chápu, že je těžké si přiznat, že už řídit nemohu, když je mi k osmdesátce a řídím třeba šedesát let. Sám nevím, až takový okamžik přijde jednou v mém případě, jak to budu snášet.
Ale opět, také nechci paušalizovat. Také některé ženy jezdí do vysokého věku. A dobře.
Je malá část lidí, kteří si nejsou ochotni přiznat, že už nadešel čas řidičák odevzdat. Většinou pomůže rodina, která to s dotyčným nakonec zvládne. Znám ale ze svého dřívějšího bydliště případ pána, který usedal do auta i po devadesátce, přestože lékařskou prohlídkou neprošel, řidičský průkaz už musel odevzdat. Bohužel bydlel sám, takže trvalo než vzdálená rodina zafungovala a pán nakonec auto prodal.
Takových lidí je ale velmi málo. Nevidím důvod k tomu, aby kvůli takovým ojedinělým excesům byli ostatní senioři perzekuování. Většina seniorů s řízením auta skončí sama a včas. Případně po lékařské prohlídce. Je důležité, aby lékařské kontroly seniorů byly prováděny lékaři důkladně. Rozhodně by neměly být formální. Po osmdesátce by měly být nejspíš v půlročním cyklu. Jistě, je to také paušalizace. Ale skutečností je, že v tomto věku už se může zdravotní stav měnit rychleji.
