Článek
Jennifer Capriatiová se narodila v New Yorku rodičům Denise a Stefanovi Capriatiovým. Její otec byl Ital a matka Newyorčanka. Stefano byl bývalý sportovec a filmový kaskadér, který později pracoval v oblasti nemovitostí. Denise původně pracovala jako letuška.
Rodina nejdříve žila ve Španělsku. Brzy se však přestěhovala na Floridu, aby mohla dceru podporovat v tenisové kariéře. S tenisem začala už v pěti letech. Její první krůčky si vzal pod svůj dohled otec Stefano.
Jennifer má o tři roky mladšího bratra Stevena, který se též pokoušel o profesionální kariéru. Hrál vysokoškolský tenis za University of South Florida a University of Arizona. Se sestrou Jennifer se později objevil na grandslamových turnajích ve smíšené čtyřhře, včetně Wimbledonu v roce 2001. V singlu byl nejvýše na 1295. místě žebříčku ATP v říjnu 1998. Dnes se 46 letý Steven Capriati živí jako právník.
Na Floridě měla malá Jennifer skvělé podmínky k tenisovému růstu. Jedním z jejích trenérů byl Jimmy Evert (otec Chris Evertové), pod jehož vedením se její kariéra začala slibně rozvíjet. Byla zázračným dítětem. Mluvilo se o ní jako o jednom z největších talentů v americké tenisové historii. To samo o sobě přitahovalo značnou pozornost. Brzy se dokázala prosadit i v mezinárodním měřítku. V třinácti letech a dvou měsících se stala nejmladší juniorskou vítězkou French Open v historii.
Ve třinácti už měla sponzorské smlouvy na 5,5 milionu dolarů. Například na oblečení s firmou Diadora ve výši 3 milionu dolarů a na rakety značky Prince za 1 milion dolarů. Časopis Forbes ji zanedlouho poté zařadil mezi čtyřicet nejlépe placených sportovců světa a na titul Newsweeku se dostala jako třetí tenistka po Navrátilové a Evertové.
Nebylo jí ještě ani čtrnáct let, když se stala začátkem března 1990 profesionální tenistkou. Dokázala soupeřit s mnohem staršími hráčkami. Její agresivní herní styl byl na její věk a ženský tenis nezvykle vyspělý.
Její ostře sledovaný profesionální debut se odehrál na turnaji Virginia Slims of Florida v Boca Raton jen několik týdnů před 14. narozeninami. Jennifer se dostala až do finále, kde podlehla třetí hráčce ženského světového žebříčku Gabriele Sabatiniové 4-6, 5-7.
„Nemá postavu čtrnáctileté dívky, ale šestnáctileté nebo sedmnáctileté“ řekla o ní tehdy Pam Shriverová, která mladičké Jennifer věštila velkou budoucnost.
Nedlouho po 14. narozeninách postoupila do semifinále prvního dospělého Grand Slamu - v Paříži na Roland Garros. Prohrála s pozdější vítězkou Monikou Selešovou. Výsledkem i agresivní hrou na pařížské antuce šokovala celý tenisový svět. Média ji označovala za budoucí světovou jedničku. Ve Wimbledonu se probojovala do čtvrtého kola, kde podlehla favorizované Němce Steffi Grafové.
V Portoriku získala svůj první titul na okruhu, když ve finále turnaje porazila krajanku Zinu Garrisonovou. V říjnu téhož roku, ve 14 letech a 235 dnech, se stala nejmladší hráčkou v historii, která se dostala do první světové desítky. Svou první sezónu jako profesionálka zakončila na skvělém osmém místě světového žebříčku.
V úvodu své profesionální kariéry vytvořila několik rekordů z kategorie „nejmladší“. Byla nejmladší hráčkou, která se dostala na okruhu WTA do finále. Nejmladší hráčkou, která se dostala do semifinále French Open. Nejmladší nasazenou hráčkou ve Wimbledonu a nejmladší hráčkou, která se kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň.
Ve Wimbledonu se stala při své druhé účasti v dospělé kategorii v 15 letech a 96 dnech nejmladší semifinalistkou legendárního turnaje v historii. Na své cestě turnajovým pavoukem z kurtu překvapivě vyprovodila ve čtvrtfinále českou rodačku a legendu legend, o dvacet let starší Martinu Navrátilovou ve dvou setech 6-4, 7-5.
„Jennifer slouží ke cti, že měla odvahu zápas vyhrát,“ řekl tehdy její trenér Tom Gullikson. „Měla odvahu jít do toho. Nečekala, až Martina prohraje. Nehrála na jistotu.“ To bylo pro hru Jennifer typické. Na nic nečekala. Hrála agresivně, nátlakově. Snažila se diktovat hru. Měla výborný pohyb.
„Nikdo ode mě nečekal, že vyhraju. Prostě jsem tam šla a hrála. Neměla jsem žádné nervy,“ řekla patnáctiletá Jennifer po vítězném utkání nad wimbledonskou legendou.
Jennifer vítězstvím nad Martinou Navrátilovou poprvé vyhrála nad hráčkou z první čtyřky světového žebříčku. Porazila devítinásobnou vítězku wimbledonského singlu. Tenistku, které sice bylo už 35 let, ale stále byla na 4.místě žebříčku.
Už v šestnácti letech, v roce 1992, získala Jennifer na olympiádě v Barceloně zlatou medaili ve dvouhře. V semifinále porazila druhou nasazenou Arantxu Sánchez Vicariovou. Ve finále zdolala Steffi Graffovou 2:1 na sety, když první set prohrála, ale dokázala zápas otočit ve své vítězství. Dodnes je nejmladší tenisovou vítězkou olympijské historie.
Byla stále velmi mladá. Očekávaly se od ní velké věci. Někdy asi až nereálné. Byla pod stálou pozorností veřejnosti a médií a obrovským tlakem. Pohledná slečna v pubertálním věku jen těžko mohla unést tak vysoká očekávání. Velké úspěchy, kterých dosáhla už v patnácti či šestnácti letech, by nejspíš rozhodily i mnohem zkušenější a starší tenistky.
Psychicky ji to vyčerpávalo. Tlak profesionálního sportu, do kterého vstoupila příliš brzy, a rozvod rodičů, si začaly vybírat svoji daň. Jak rychle její kariéra vystoupala do nebeských výšin, tak rychle skončila. Po nečekané prohře v prvním kole US Open v roce 1993 s outsiderkou Leilou Meskinovou překvapivě oznámila, že si dává turnajovou pauzu. V sedmnácti letech poprvé skončila s tenisem.
„Potřebuji si odpočinout od tenisu. Rozhodla jsem se, že se chci soustředit na poslední rok střední školy,“ oznámila tehdy v rozhovoru pro New York Times a dodala, že ji trápí zranění.
To ale nebylo všechno. V roce 1993 se dostala do problémů kvůli krádeži prstenu za 35 dolarů v obchodním centru. Tu samozřejmě vůbec neměla zapotřebí, na kontě měla miliony dolarů. Ale byla zřejmě výsledkem jejího špatného psychického stavu. O rok později byla zatčena v hotelovém pokoji s marihuanou. Soud ji uložil podmíněný trest a musela absolvovat nápravný program pro mladistvé.
Ze „zázračného dítěte“ byla pro celý svět rázem „zlobivým dítětem“. Vypadalo to na konec tenisové kariéry. V úspěšný návrat mezi elitu tehdy věřil asi málokdo.
Další roky byly poznamenány dlouhými pauzami a pokusy o návrat na tenisové výsluní. V roce 1994 nastoupila pouze k jedinému oficiálnímu zápasu, když v prvním kole turnaje ve Philadelphii podlehla Anke Huberové. V roce 1995 vůbec nehrála. Ve světovém tisku se psalo o vyhořelé hvězdě a konci velkých nadějí.
V roce 1996 odehrála své první zápasy po dlouhých měsících na turnaji v Essenu. Dostala se do čtvrtfinále. V něm ve třech setech podlehla Češce Janě Novotné. Zúčastnila se svých prvních grandslamových turnajů od roku 1993 – French Open a US Open, ale v obou prohrála v prvním kole.
V lednu 1997 se podruhé v kariéře dostala do finále v Sydney, když porazila světovou devítku Lindsay Davenportovou. Sezona ale velký průlom neznamenala. Zakončila ji na 66. místě žebříčku. O rok později už to bylo opět horší. Rok 1998 uzavřela až na 101. místě.
Jednu dobu se víc než tenisu věnovala tehdejšímu příteli, o čtyři roky mladšímu belgickému tenistovi Xavieru Mallissemu. Nabrala na váze, prohrávala.
Jejím koučem se pak znovu stal otec Stefano, přezdívaný „Mafioso“, a … Přišel obrat. Zvedla se. Její hra a výkony se začaly postupně zlepšovat. V roce 1999 získala svůj první titul ve Štrasburku po šesti letech. Ve finále porazila Rusku Elenu Lichovcovou. Rok zakončila už na 23. místě světového žebříčku.
Na Australian Open 2000 se probojovala do svého prvního semifinále Grand Slamu po devíti letech. Podlehla pozdější vítězce Lindsay Davenportové. Na Miami Open dokonce porazila Serenu Williamsovou. Poprvé za čtyři roky zvítězila nad hráčkou z první světové šestky a skončila ve čtvrtfinále. Pak měla zdravotní problémy s loktem a také Achillovkou, což ji opět trochu přibrzdilo.
Druhou polovinu roku 2000 už měla zase silnější, když získala svůj devátý titul v Lucembursku, kde porazila Magdalenu Maleevovou. Také hrála finále v Quebecu a byla semifinalistkou v Curychu. Rok uzavřela už na 14. místě žebříčku, což bylo její nejlepší umístění za posledních sedm let.
Rok 2001 přinesl její triumfální comeback na tenisové výsluní. Podceňovaná Američanka v úvodu sezony v Austrálii dominovala a znovu okouzlila tenisový svět. Byla skvěle fyzicky připravená a agresivní údery hrála na hranici rizika, které jí vycházelo.
Na Australian Open se stala nejníže nasazenou hráčkou (12.), která kdy turnaj vyhrála. Na své cestě zdolala ve čtvrtfinále Moniku Selešovou, v semifinále krajanku Lindsay Davenportovou a ve finále porazila Martinu Hingisovou ve dvou setech. Získala svůj první grandslamový titul v kariéře. V necelých 25 letech.
Už jako čtvrtá nasazená na French Open porazila v semifinále Švýcarku česko-slovenského původu Martinu Hingisovou. Po ohromném boji a rekordně dlouhém třetím setu pak vyhrála také pařížské finále. V rozhodující třetí sadě udolala Belgičanku Kim Clijstersovou 12:10.
Jako první tenistka po devíti letech dokázala vyhrát dva grandslamové turnaje za sebou - Australian a French Open. To se před ní naposledy povedlo Monice Selešové.
„Nikdy jsem si nemyslela, že tu budu stát o 11 let později, poté, co jsem tu hrála poprvé, když mi bylo 14. Opravdu už jen čekám, až se z tohoto snu probudím,“ řekla divákům po vítězném finále.
Vítězství věnovala kamarádce, tenistce Corině Morariuové, která v té době bojovala s onemocněním leukémií. Později se jí podařilo nad zákeřnou nemocí zvítězit.
„Dokázala se neuvěřitelně vzchopit a nastartovat novou kariéru. Jsem na ní velmi hrdá,“ komentovala pařížské vítězství její krajanka, legendární Chris Evertová.
Ve Wimbledonu otočila ve čtvrtfinále zápas se Serenou Williamsovou z nepříznivého stavu 6-7, 3-5 a 0-30. Její devatenácti zápasová vítězná série na grandslamech skončila v semifinále. Prohrála překvapivě s Justine Heninovou.
V říjnu 2001 se stala jedničkou na světovém žebříčku WTA. Vedoucí pozici udržela 18 týdnů. Byla též vyhlášena ženskou sportovkyní roku podle Associated Press. V roce 2001 získala také cenu Laureus World Sports Award za comeback roku.
V květnu 2002 obdržela na slavnostním večeru v Monte Carlu „sportovního Oscara“. Stala se světovou sportovkyní roku. V mužské kategorii zvítězil mistr světa formule 1 Michael Schumacher. Capriatiová v ženské kategorii Laureus World Sports Award předčila tenistku a krajanku Venus Williamsovou, světovou rekordmanku ve skoku o tyči a další krajanku Stacy Dragilaovou, nizozemskou plavkyni Inge de Bruijnovou a golfistku Anniku Sörenstamovou ze Švédska.
Vítězové v jednotlivých kategoriích obdrželi sošku vyrobenou ze 650 gramů zlata a 670 gramů stříbra, která je obdobou filmového Oscara. O laureátech rozhodovala 43 členná komise sportovních osobností, v níž zasedali například Franz Beckenbauer, Katarina Wittová, Pelé, Boris Becker, Michael Johnson, Edwin Moses a Michael Jordan.
V úvodu roku 2002 porazila na Australian Open šestou nasazenou Amélii Mauresmovou a čtvrtou nasazenou Kim Clijstersovou. Ve finále se utkala s Martinou Hingisovou. Prohrávala už 4-6 a 0-4. Přesto zápas ještě dokázala otočit ve svůj prospěch. V utkání odvrátila čtyři mečboly Švýcarky! Byl to pro ni třetí a zároveň poslední grandslamový titul kariéry.
V dalším období její hru i výsledky ovlivnily zdravotní problémy. Byla na operaci očí. Měla opakovaně chronické potíže se zády a svalová zranění nohou. Spekulovalo se o údajných psychických problémech, které však oficiálně nikdy potvrzeny nebyly. Přesto byly sezóny 2003 a 2004 výsledkově pořád velmi slušné. Postoupila do semifinále Roland Garros v roce 2004 a US Open v letech 2003 a 2004.
V semifinále US Open 2003 odehrála skvělý zápas s Belgičankou Justine Heninovou, který vešel do tenisové historie. Utkání diváky doslova zvedlo ze sedadel, ukázalo vše nejlepší, co mohl ženský tenis nabídnout. Američanka byla jedenáctkrát v zápase jen dva míče od vítězství, ani jednou se ji to však nepodařilo dotáhnout.
Z vítězství se nakonec radovala Heninová po setech 4-6, 7-5, 7-6. „Viděli jsme jeden z nejkrásnějších zápasů historie US Open,“ rozplýval se tehdy za mikrofonem jindy velmi kritický velikán John McEnroe.
Na konci sezony 2004 odehrála poslední oficiální zápas své profesionální kariéry. Veřejně to tehdy neoznámila. Ještě se nevzdávala. V následujících letech se připravovala na další návrat, ale už to nevyšlo. Konec oficiálně oznámila v roce 2007 po třetí operaci ramene. Fakticky skončila už v listopadu roku 2004, kdy na turnaji WTA v Philadelphii podlehla ve čtvrtfinále Rusce Vere Zvonarevové 0-2.
Ač byly v její tenisové kariéře malé či delší přestávky, velké pády i návraty, byla i tak pozoruhodná a úspěšná. A také dlouhá, přestože ji ukončila v pouhých 28 letech.
Na profesionálním okruhu WTA vyhrála 430 utkání. Ve 176 odešla poražena. Získala 14 titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Vyhrála tři grandslamové turnaje - dvakrát Australian Open, jednou French Open. Ve Wimbledonu byla dvakrát v semifinále. Na US Open dokonce čtyřikrát.
Tenisem oficiálně vydělala 10,2 milionu dolarů. Další velké finanční příjmy měla ze sponzorských a reklamních smluv.
V roce 2005 ji časopis „Tennis“ zařadil na 36. místo v žebříčku 40 největších hráček v 40 leté historii časopisu. V roce 2012 se jí dostalo dalšího významného ocenění. V pouhých 36 letech byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy.
„Svět tenisu jsem opustila dříve, než jsem očekávala, dříve, než jsem chtěla, a proto jsem ho nemohla opustit podle svých představ. Nemohla jsem poděkovat všem, kteří měli na můj život pozitivní vliv,“řekla během projevu při příležitosti jejího slavnostního uvedení.
Po kariéře se stáhla do ústraní. Občas se na veřejnost dostaly zprávy z její soukromí, které nebyly vždy pozitivní. Jako v roce 2010, kdy se údajně předávkovala drogami. Její mluvčí tehdy agentuře AP řekla, že šlo o „náhodné předávkování předepsanými léky“. Spekulovalo se o tom, že si chtěla vzít život. V dřívějších rozhovorech přiznala, že trpí těžkou depresí, a že ji přepadávají myšlenky na sebevraždu.
„Podle našich informací se brzy ráno s někým porvala a pak si do pusy vysypala lahvičku plnou pilulek,“ prohlásil údajně jeden z vyšetřovatelů.
Důvodem měly být deprese z ukončené tenisové kariéry. „Hrozně ji sráželo, že už je mimo. Říkala, že bez tenisu není nikdo. Cítila se zrazena, všichni se na ni vykašlali. A teď, když oči všech jsou upřeny na Wimbledon, jí bylo ještě hůř,“ potvrdil tehdy její kamarád a bývalý tenista Justin Gimelstob. „Kvůli depresi mívá obrovské psychické i fyzické bolesti. Hrozně trpí,“ prozradil ještě.
Do toho se údajně promítly také problémy s bývalým přítelem, který se rozhodl vrátit do porno branže. „Když jsem jí to oznámil, byla úplně hysterická,“ přiznal Dale DaBone, s kterým Jennifer skutečně několik let žila.
V roce 2013 byla obviněna z ublížení na zdraví a stalkingu poté, co prý sledovala a udeřila jiného bývalého přítele, někdejšího golfistu Ivana Brennana. Při setkání v posilovně se údajně pohádali a podle něj ho čtyřikrát udeřila pěstí do hrudi. Brannan se před ní prý běžel schovat do šatny, kde se zamknul a zavolal policii.
Capriatiová po incidentu na twitteru napsala, že jen odstrčila muže, který ji slovně urážel. Prý ji trápil a zneužíval dlouho. Brannanovi mimo jiné vyčítala, že jí během jejich vztahu zatajil, že má dítě s jinou ženou.
Obvinění byla později stažena. V roce 2014 státní zastupitelství v Palm Beach na Floridě oznámilo, že bývalá tenistka absolvoval 30 hodin veřejně prospěšných prací a čtyři hodiny poradenství v oblasti zvládání hněvu v souvislosti s incidentem.
Letos se po delší době opět ukázala na veřejnosti při velké akci. Na Australian Open předala koncem ledna po finálovém utkání ceny vítězné Jeleně Rybakinové a poražené Aryně Sabalenkové. Když vyšla na kurt, divaci v Melbourne odměnili bývalou šampionku velkými ovacemi. Bylo to její první veřejné vystoupení po několika letech. Slušelo jí to. Vypadala velmi dobře. S dlouhými hnědými vlasy se zářivě usmívala.
Téměř čtvrtstoletí po svém posledním grandslamovém titulu se opět dostala do centra pozornosti. Přestože se dlouho držela stranou veřejného dění, mnoho starších fanoušků si na ni stále velmi dobře pamatuje. Doufají, že jejich někdejší hrdinka už zvládá boj s psychickými problémy, které ji kdysi táhly ke dnu.
Tenis milovala nade vše. Zřejmě jen těžko hledala další smysl života bez něj. V roce 2014, deset let po posledním oficiálním utkání na okruhu WTA, znovu veřejně uvažovala o dalším návratu na profesionální tenisový okruh. „Chtěla jsem hrát už na letošním US Open, protože v té obě uplynulo přesně deset let od mého posledního zápasu. Musí to ale ještě rok počkat,“ vysvětlovala v roce 2014.
V té době jí bylo už táhlo na 39. rok života. Další comeback, který chtěla dát jako dárek svému nemocnému otci, se nakonec nekonal. Otec Stefano v dubnu 2015 podlehl v 80 letech rakovině. Jennifer později uvedla, že kvůli chronickému zranění zad musela „hodit ručník do ringu a trpět“.
Vyznávala agresivní styl hry. Na tenisovém kurtu byla lvicí, která se jen tak nevzdá. Tam ji sebevědomí většinou nechybělo. Jako hráčka bývala mentálně silná. Dokázala nepříznivý vývoj důležitého utkání, kdy už to vypadalo, že její soupeřka zápas dovede do vítězného konce, nejednou otočit ve svůj prospěch a vyhrát.
V osobním životě tomu tak nebylo. V něm úspěšná a psychicky vyrovnaná vždy nebyla. Její velmi brzký vstup mezi profesionálky a následné psychické problémy vyvolaly diskuze o neúměrném tlaku na mladé sportovce. Její mimořádný návrat na vrchol je zase považován za jeden z největších obratů v historii sportu.
Za pár dní oslaví Jennifer Capriatiová (nar. 29.3.1976) životní jubileum. Lze jí jen přát, aby tomu už opravdu bylo v plné životní pohodě.
Zdroje:
https://www.tennisfame.com/hall-of-famers/inductees/jennifer-capriati
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jennifer_Capriatiov%C3%A1
https://sports.yahoo.com/articles/former-tennis-star-jennifer-capriati-173326903.html
https://www.idnes.cz/sport/tenis/byvala-tenisova-jednicka-capriatiova-skoncila-v-nemocnici-predavkovala-se.A100628_151534_tenis_bur
https://www.idnes.cz/sport/ostatni/sportovni-oskary-schumacherovi-a-capriatiove.A020514_225644_sporty_hdv
https://www.ahaonline.cz/clanek/sport/47021/predavkovana-capriatiova-deprese-chtela-se-zabit.html
https://isport.blesk.cz/clanek/tenis/215740/sokujici-navrat-rebelky-capriatiova-planuje-comeback-v-39-letech.html
https://tn.nova.cz/sport/clanek/272587-byvala-tenisova-hvezda-capriatiova-ma-na-krku-soud-zmlatila-expritele
https://www.espn.com/classic/biography/s/Capriati_Jennifer_0808.html
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1991-07-04-sp-2437-story.html
