Článek
Zbyněk Sýkora se v sedmnácti nezaviněně vyboural na motorce. Jel prý jen do sousední vesnice navštívit dědečka. Jeho motorka se střetla s vyjíždějícím náklaďákem. Jeden okamžik, který mu naprosto změnil život. Z nehody si odnesl celoživotní následky. Skončil ochrnutý na invalidním vozíku. Když se probudil v nemocnici napojený na přístrojích, netušil, jak se bez citu a síly v nohách dá vůbec žít. Z prvního šoku se ale postupně sebral. Získal zpět chuť do života, podnikavost a pevné názory. Už při rehabilitaci v Kladrubech se rozhodl dát na rady jiných vozíčkářů, že musí začít se sportem. Našel v něm jeden z životních smyslů. Začal s atletikou, když házel diskem, následoval basketbal, florbal a nakonec také badminton.
Dnes říká, že ho po úrazu podržela rodina a hodně ho „nakopli“ noví kamarádi v Kladrubech, kteří ho přivedli ke sportu. Pokud ale má mluvit obecně, je prý dobré akceptovat stav, ve kterém se nacházíme, a vytěžit z něj maximum. Nebát se zeptat druhých, najít porozumění a nové přátele. Každý z nás může být ve společnosti svým způsobem aktivní, i když má i větší zdravotní omezení.
O svém životě mluví otevřeně. Jak uvedl v jednom z dřívějších rozhovorů: „Ochrnutí přináší plno komplikací. Každý to má jinak. Já se musel učit cévkovat a syna bych bez asistence lékařů také nezplodil. Svému postižení ale vděčím za mnoho dobrého. Jednak jsem se jako sportující vozíčkář podíval po světě, ale hlavně se dívám na svět a problémy úplně jinak. Plno věcí mi teď připadá jako malichernost. Kdybych zůstal zdravý, nejspíš bych byl u nás na vsi a nikam bych se nehnal, ale kdo ví.“
Říká také, že díky sportu, přesněji florbalu poznal svoji současnou manželku: „Když se objevila v tělocvičně, říkal jsem si, že tak krásná holka by o mě ani nezavadila. Dnes máme perfektní vztah, dvě děti a nejlepší zlatou medaili na světě – skvělou rodinu.“
Zásadní byla skutečnost, že už při rehabilitaci v Kladrubech poznal, že nadávání na osud a neustálé vyžadování pomoci od okolí by ho mohlo jen zničit. Věděl, že se musí „postavit na vlastní nohy“, i když fyzicky to možné není.
„Mně kdysi chlapi v Kladrubech pomohli. Naučili mě se o sebe postarat a nepoddávat se tomu, makat. To se teď s přibývajícími roky snažím předávat zase mladším. Možná se mnou nebude každý souhlasit, já si ale myslím, že i když se člověku stane úraz a skončí na vozíku, tak by mu měla společnost pomoct jen se znovu zapojit, pak už je to na něm. Pro mě je důležité být platnou součástí a také něčím přispívat.“
Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní a elektrotechnickou v Českých Budějovicích. Pracoval jako obchodník s plynem v energetické společnosti. Nakonec zvládl vystudovat i vysokou školu. Přes sport se dostal k výrobě speciálních vozíků. Nejdříve dovážel speciální vozíky pro hendikepované z ciziny, ale nakonec se rozhodl s kamarády postavit vlastní sportovní vozík. Vozíčkář ví přece nejlépe, co potřebuje vozíčkář! Díky svému hendikepu moc dobře věděl, co takový vozík má a nemá mít, jaké mají výrobky na trhu slabiny, a také, že je potřeba každému uživateli vozík individuálně upravit.
Začátky nebyly snadné. Jak říkal před lety v jednom rozhovoru, neměli žádnou dílnu. Jeho švagr dělal mistra ve firmě, kde si dodělal šichtu a potom tam zůstal a makal na vozíkách. Prvních cca pět kousků vyjelo díky práci po večerech. Sejmuli míry zákazníka, naměřili vozík, jeden kamarád to uměl nakreslit a švagr to pak ohýbal a svářel. V další fázi našli firmu, která byla schopná pomoct profesionálně. Ale pořád bez vlastních prostor. Až později zajistili dlouhodobý pronájem v jedné dílně. Nakoupili mašiny a začali vyrábět ve vlastním.
Dnes je Zbyněk Sýkora už řadu let spolumajitelem firmy rodinného typu, která dokáže vyrobit sportovní vozík na míru pro každého zájemce. Zaměstnává více než dvacet pracovníků, mezi nimiž jsou také vozíčkáři a další blízké osoby. Firmě se daří, má prý zakázky z celé Evropy na dlouhou dobu dopředu.
Má šťastnou rodinu a fungující firmu. Někomu by to stačilo. Jemu nikoliv. Vždy se zajímal také o veřejný život. Sportovní aktivity ho dovedly až do funkce předsedy Českého paralympijského výboru, kterým se stal v lednu 2021 po velkých změnách v této organizaci. Nejdůležitějším tématem v roli předsedy je pro něj odbourávání předsudků. Jeho cílem je co největší zpřístupnění a zviditelnění parasportu. Snaha ukázat lidem po úrazech nebo s vrozeným postižením, že sport je atraktivní záležitostí. Ani to však není vše.
Na jihu Čech dlouhodobě angažuje v komunální politice. Od roku 2018 je zastupitelem a a od r. 2022 také radním města České Budějovice za Občanskou demokratickou stranu. Na kontě má i neúspěchy. Kandidoval do krajského zastupitelstva, kam se neprobojoval. Stejně tak byl neúspěšný ve volbách do Poslanecké Sněmovny. To jej však neodradilo.
V letošních volbách byl zvolen senátorem za České Budějovice. V druhém kole senátních voleb voliči ocenili jeho dlouholeté působení na jihu Čech. Porazil jednoznačně svého soupeře z hnutí ANO Ladislava Ondřicha se ziskem 68,23 % a stal jako čerstvě čtyřicetiletý (od června) nyní nejmladším zvoleným senátorem.
Ve volební kampani často zmiňoval, čemu by se rád v Senátu věnoval. Jsou to oblasti, kterými se od úrazu dlouhodobě zabývá. Zrovnoprávnění parasportu a sportu, motivaci mládeže k aktivnímu způsobu života. Dále je to sociální oblast. Sám pobírá invalidní důchod a uvědomuje si, že současný stav sociálního systému má k efektivitě daleko. Poslední téma je odbourávání předsudků vůči menšinám, včetně handicapovaných. Uvědomuje si také problémy s dopravou, dopravní infrastrukturou a nedostatkem sportovišť nejen na jihu Čech.
Ženská práva jsou prý samozřejmostí. V zásadě s názory a požadavky feministických hnutí souhlasí. Neměla by ovšem vytvářet tlak na jedince, kteří vnímají jedinečnou roli ženy a muže s respektem. Není však podporovatelem genderových kvót. Jak říká, jsou umělé a do jisté míry podporují předsudky. Je však jednoznačně pro srovnání platových podmínek žen a mužů. Na rozdíl od některých stranických kolegů z ODS je také jednoznačně pro, aby gayové a lesby mohli vstupovat do manželství se všemi právy a povinnostmi manželů, včetně práva společně si osvojit děti.
Zbyněk Sýkora se chce naplno věnovat povinnostem senátora a předsedy Českého paralympijského výboru. Před volbami uvedl, že bude-li zvolen, ostatní aktivity dočasně opustí. Věřme, že člověk s takovým životním příběhem přinese do Senátu skutečně svěží vítr a poctivé záměry. A také praktickou zkušenost hendikepovaného občana, který bude prosazovat pozitivní změny, jež budou lidem život usnadňovat.
