O čem se nemluví v souvislosti s americkým nasazením v Íránu

Když Donald Trump oznamoval připlutí letadlové lodi USS Abraham Lincoln na Blízký východ, začal ve svých příspěvcích psát o „obrovské Armadě“ a „největší flotile“, která se blíží k Íránu. (Armada bylo označení flotily co poslali Španělé dobýt Británii, byla kompletně zničena.) Tohle přehánění mělo pravděpodobně svůj důvod. Na Blízký východ totiž připlouvá nejslabší americká CSG (Carrier Strike Group – svaz letadlové lodi) v historii existence této doktríny. Osobně bych se velice divil, kdyby tohle Pentagon a Bílý dům neřešili celé poslední týdny. Trumpova automatická reakce v jakékoliv situaci, kdy se něco nedaří, je totiž začít přehánět zcela opačným směrem.

Podle vojenské doktríny námořnictva USA by každou letadlovou loď mělo doprovázet šest plavidel typu „Principal Surface Combatants“ (torpédoborce, křižníky, fregaty). Nejméně dvě z nich by měly být schopny sloužit jako velitelství pro protivzdušnou obranu. To jsou v současné době křižníky třídy Ticonderoga a torpédoborce třídy Arleigh Burke, ale pouze v nejnovějších verzích Flight IIA a Flight III. Ještě před 15 lety se to velmi striktně dodržovalo a letadlová loď bez šesti doprovodných plavidel prostě nevyplula, teď už se tato pravidla trochu uvolnila. Permanentně má šest doprovodných lodí jen CSG-5, trvale umístěná v Japonsku.

Námořnictvo USA trpí katastrofálním nedostatkem doprovodných plavidel. Zatímco jeho hlavní síla (letecké křídlo na letadlových lodích) trojnásobně deklasuje zbytek světa dohromady, u doprovodných lodí je situace tristní. USA mají nyní cca 80 doprovodných lodí schopných oceánské eskorty, zatímco evropská část NATO jich má 170. Turecko a Kanada by přihodily dalších 30. Americké lodě jsou sice v průměru větší a mnohem lépe vyzbrojené, jenomže při eskortních úkolech je nejdůležitější metrikou právě počet. Druhým problémem je, že Spojené státy nemají žádnou eskortní loď specializovanou na protiponorkový boj.

Američané nyní nechávají své letadlové lodě doprovázet typicky čtyřmi až pěti loděmi, přičemž k tomu často využívají spojenecká plavidla. V Atlantiku, Středozemním moři a na Blízkém východě jsou to typicky evropské lodě, v Asii pak většinou pomáhá Japonsko nebo občasný „výlet“ některého z blízkých evropských spojenců. Nemusí se přitom vždy jednat o plnohodnotný bojový doprovod; Evropa často americké flotile ulevovala asistencí při přesunech či spíše policejních operacích.

Teď k jádru problému. USS Abraham Lincoln pluje na Blízký východ se třemi torpédoborci. Jak se to stalo? Vždyť to předpisy námořnictva USA víceméně ani nedovolují. Americká flotila torpédoborců je přetížená, a tak byla pravděpodobně udělena výjimka. Oblast u Okinawy, kde měl svaz původně operovat, je totiž pod ochranou japonského námořnictva, CSG-5, pozemních systémů protivzdušné obrany a svazu vrtulníkové výsadkové lodi USS Tripoli. Tři lodě jsou stále minimální dostatečné množství na ochranu a nejspíš zvládnou pokrýt perimetr kolem mateřské lodi, ale je to věc, kterou očekáváte u námořnictev Itálie nebo Indie, ne USA.

Jestli v něčem první Trumpova administrativa vynikala, byly to ozbrojené síly. Většina ministrů tehdy byla složena z bývalých vysokých vojenských důstojníků – ministr obrany byl čtyřhvězdičkový generál. Za velkou část toho nejlepšího, co se po roce 2000 v ozbrojených silách stalo, byla zodpovědná právě první Trumpova administrativa. Proto jsou nyní všichni v šoku, jak toto dědictví rozvrací duo „brouků pytlíků“ ve složení Pete Hegseth (bývalý moderátor Fox News) jako ministr obrany a milionář John Phelan jako ministr námořnictva, přestože jeho jedinou kvalifikací pro tuto pozici byla finanční podpora Trumpovy kampaně.

Ozbrojené síly mají velkou setrvačnost, očekávalo se tedy, že se selhání jejich vedení začne projevovat nejdříve po roce 2030. Většina Asie na tento vývoj reaguje panickým zbrojením, ačkoliv se předpokládalo, že máme ještě relativně dost času. Jenomže současná blamáž kolem íránského nasazení ukazuje, že to nemusí být pravda. Trumpovy spory s Evropou začínají americké námořnictvo vyčerpávat mnohem víc, než se čekalo. Za Bidenovy administrativy by se tohle rychle vyřešilo telefonátem do Londýna, Paříže, Říma či Madridu. Celá situace není kritická, ale příjemná pro Američany taky ne.

Změní to něco na výsledku operace proti Íránu? Írán nemá příliš kvalitní protivzdušnou obranu; Spojené státy tam mohou zničit cokoli, na co ukážou. To, co rozhodne o výsledku operací v Íránu, je jen to, jaké mají Američané a Izraelci informace. Američané mají dostatečnou vojenskou sílu pro omezenou operaci, její rozsah bude primárně definován rozsahem informací, které budou k dispozici.

Změní to něco na schopnostech CSG podporovat operaci? Trochu ano. Méně doprovodu znamená méně odpališť pro rakety a kvůli malému množství lodí budou v silech pravděpodobně v drtivé většině rakety země-vzduch. Nedivil bych se, kdyby byl počet střel Tomahawk třetinový oproti tomu, co měla v červnu 2025 jedna CSG s pěti doprovodnými torpédoborci či křižníky. V roce 2025 u Íránu navíc operovaly dvě letadlové lodě, USS Carl Vinson a USS Nimitz, takže celkový počet střel s plochou dráhou letu mohl být šestinásobný. Menší množství eskortních plavidel bude také znamenat, že se USS Abraham Lincoln bude muset držet dál od pobřeží.

Je USS Abraham Lincoln v ohrožení? Vzhledem k tomu, že Američané stále nemají nízkofrekvenční sonary dlouhého dosahu (americký vývoj se zhroutil a Trumpova administrativa zrušila nákup evropských fregat, které je měly), měly by se lodě podle vojenské doktríny držet dál, aby včas zachytily ponorky. To by však při takto malém počtu plavidel znemožňovalo efektivní protivzdušnou obranu doprovázené lodi. Vzhledem k tomu, že íránské ponorkové loďstvo je v katastrofálním stavu, myslím, že to risknou a budou se držet blízko. Druhou věcí je, že si nemyslím, že by se Írán vůbec pokusil potopit americkou letadlovou loď, protože odplata by byla strašlivá.

Závěrem, z vojenského hlediska to není úplná katastrofa, spíše nepříjemnost – ovšem taková, které se USA úspěšně vyhýbaly padesát let existence své doktríny CSG. Může to však ukazovat na hlubší problémy, které do americké flotily přináší Trumpovo neustálé válčení a nadužívání námořnictva. Společně se ztrátou „amerického námořnictva B“, jak se občas sarkasticky přezdívá evropským námořnictvům, a naprosto nekompetentním vedením by to nemuselo skončit dobře.