Článek
Začnu přiznáním: sedím v tělese, které podle mě nemělo vzniknout. Vím, jak to zní. A vím, že mě určitě nečeká lehká (a už vůbec ne vděčná) role. V současné politice je málo červenějších hadrů, než tzv. kauza Dozimetr. A ačkoliv s ní současní Starostové nemají nic společného, a ke kauze se postavili čelem (což není v České politice úplně samozřejmost), najdou se v současné Poslanecké sněmovně lidé, kteří svojí reálnou nekompetenci a vyprázdněnost maskují silnými slovy a obviněními na adresu všeho a všech.
Údajně je trápí, aby byla kauza řádně vyšetřena. Zjevně už méně je trápí to, že (nejen) kolem kauzy šíří řadu lží a manipulací, na nichž si snaží nahnat levné politické body.
A proč si myslím, že vyšetřovací komise neměla vzniknout? Je to jednoduché – před pražským soudem totiž právě ve věci běží hlavní líčení. Michal Redl, Petr Hlubuček a další obžalovaní sedí tam, kde podle práva sedět mají – na lavici obžalovaných před soudem. A vládnoucí šestikoalice se rozhodla, že vedle soudu postaví ještě jeden tribunál – vlastní. Politický. Třináctičlenný. S hlasovacími tlačítky místo paragrafů.
Soud soudí. Vyšetřovací komise… co vlastně?
Vyšetřovací komise obecně je orgán vycházející přímo z Ústavy. Na papíře může znít založení takové vyšetřovací komise k Dozimetru jako dobrý a neškodný nápad. Když máte čisté svědomí, tak proč ne? Dalo by se ptát. Odpověď je jednoduchá – neškodně to vypadá, dokud si nepřečtete, co všechno může vyšetřovací komise provést u živé kauzy.
Může předvolávat svědky. Může chtít po soudu spisy. Může rozjet paralelní proces, ačkoliv o tomtéž současně rozhoduje soud, který je k tomu bezpochyby kompetentnější. Kolega poslanec Karel Haas to ve sněmovní debatě shrnul výstižně: soud, místo aby honil loupežníky a co nejrychleji je odsoudil, bude dodávat podklady pro poslance.
Představte si to v praxi. Svědek má jít vypovídat k soudu – a předtím si ho pozve třináct politiků, aby si to „nanečisto“ zkusil. Soudce čeká na spis – a referent ho zatím kopíruje pro komisi. To není pomoc spravedlnosti. To je přesný opak.
A protože od vyšetřování tu máme policii, od obžaloby státní zastupitelství a od verdiktu soud, zbývá se zeptat, co přesně přidává sněmovna. Odpověď zní: Show. Reflektory. A riziko, že až soud nakonec rozhodne, bude tu paralelní „politický nález“, který se s rozsudkem rozejde – a máme zaděláno na pěkný malér, který může mít velmi vážné následky.
Starostové? Proti Rajchlovým politickým procesům.
Co odpovídáme těm, kdo nás obviňují ze snahy něco „zakrýt“? Fakta mluví jasně. Když se v téhle kauze mihlo jméno spojené se Starosty, nečekali jsme na nic. Rozloučili jsme se s dotyčným sami a hned. Kdo se ocitl byť na dohled Dozimetru, ten u nás skončil – hned, a bez výmluv.
Proto se žádné komise nebojíme. Nemáme co skrývat. Takže ne, s řešením kauzy určitě Starostové problém nemají. S čím ale problém máme je další snaha o delegitimizaci institucí. Soudům věříme, a rozhodně nechceme sloužit jako figurky na šachovnici Jindřicha Rajchla – nebudeme podporovat nebezpečnou hru, která přispívá narušení nezávislosti justice.
Jindřich Rajchl komisi vymyslel, a od ANO, Okamury a Motoristů jí dostal jako dáreček – úlitbu, aby jim nedělal problémy, nechal je vládnout, a mohl se vyřádit podle svého. Zvolili ho předsedou. Dozimetr je jeho politické téma – a nutno podotknout, že téma v zásadě jediné, ostatně o jeho politické práci ve sněmovně ať se každý přesvědčí sám (napovím: 0 předložených zákonů, 0 pozměňovacích návrhů).
A přesně tento kontext odhaluje, k čemu má taková komise ve skutečnosti sloužit. Třináct lidí, převaha vládního tábora. Těleso, které po právní stránce do živé kauzy nepřidá nic, co už nedělá policie a soud, ale jedno umí výborně: vyrábět dojmy a titulky. V hlavní roli? Dámy a pánové, přivítejte na pódiu Jindřicha Rajchla.
Tak proč tam tedy sedím?
Mohl bych mávnout rukou, prohlásit, že komise neměla vzniknout, a tím to končí. Jenže ona vznikla – a otázka už nezní, jestli má existovat, ale co se v ní bude dít. Proto tam jako zástupce Starostů sedím. Aby se z komise nestala továrna na domněnky. Aby zůstala u faktů, ne u rétorických figur. Aby ten, kdo si do ní přišel pro levné politické body vždycky narazil na někoho, kdo se bude ptát: a důkaz?
Korupci je potřeba potírat tvrdě a bez výjimek – na tom se s panem předsedou Rajchlem jednoznačně shodnu. Lišíme se v představě o vhodných prostředcích. Zatímco on to chce dělat hlasováním ve sněmovně, já jsem přesvědčen, že se to dělá u soudu. Soud musí mít prostor rozhodovat nezávisle, a podle práva. A já mezitím odvedu svou práci v komisi: budu hlídat, aby politika nenahradila spravedlnost. Někdo to v této vyšetřovací komisi dělat musí.
